Ze svého bytu v londýnské čtvrti Westminster sleduje František Nepil (76) současnou debatu o druhém pilíři penzijního pojištění se zasmušilým výrazem ve tváři. Když slyší zprávy o tom, že se český státní rozpočet prohýbá pod tíhou penzijních nároků českých daňových poplatníků a vláda si nemůže dovolit zvyšovat penze podle inflace, opouští ho obvyklý klid, vyrovnanost a uměřenost, kterými je prostoupeno britské prostředí.
„Mně se ten argument z hloubi duše hnusí,“ říká v rozhovoru pro Přítomnost muž, který se počátkem devadesátých let usilovně snažil vyvolat debatu, která by změnila metodu české privatizace. Krom jiného také
