Po vraždě mého přítele a kolegy Jana Dlaska jsem v Přítomnosti pročítal jeho články. Připomínal jsem si jeho sympatický smysl pro vlídnou akurátnost, svým způsobem antickou uměřenost, a jemný humor. Mnohé z jeho příspěvků byly reakcí na nedostatky v premisách, především tehdy, reagoval-li na úvahy o jemu blízkých tématech. Tyto příspěvky byly pozvánkami k dalšímu promýšlení, a proto končívaly otázkami. Při četbě mě znovu zaujala Janova úvaha nad podmínkami možnosti rozpadu Ruska. Jako finštináři jsme se spolu o tomto tématu bavili často. Janovy otázky po reálnosti očekávání rozpadu ruského impéria na nezávislé státy, třeba v konturách současných nominálněfederativních republik, zodpovědět nedokážu. Pro své mládí nemám dostatek prognostických vzorů. Z dětství si pamatuji rodinné debaty na téma, kdy v ČSSR padne