Advent by měl být dobou rozjímání a dobročinnosti

Petr Havlík

Komentátor

Advent, z latinského slova adventus, znamená příchod. Advent je tedy dobou radostného očekávání příchodu Spasitele (a to nejen pro křesťany). Jde o čtyřtýdenní období před Štědrým dnem. Období adventu a Vánoc je hlavní sezónou všech prodejců. Jejich hlučná, blikající a všudypřítomná reklama dělá z posledního měsíce roku karneval konzumu a někdy i obžerství. Adventní neděle se nazývají železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Jenže toto komerční označení nemá s církevními tradicemi vůbec nic společného. Předvánoční čas je bohužel v mnoha rodinách obdobím shonu a napětí, což je v příkrém rozporu se základním poselstvím adventu. To by mělo být připomínkou důstojnosti člověka, péče o své blízké a o náš svět. Advent by měl být časem zastavení, bilancování a očekávání.

Symbolem adventu je adventní svícen, který je inspirován židovským svátkem světel Chanukou. Na první adventní neděli se zapaluje první svíčka (fialová). Je to svíce proroků, jako připomínka proroků, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, která symbolizuje lásku, říkáme ji betlémská. Třetí svíčka je růžová, značí konec postního období a příchod slavnostnějšího rázu Vánoc, je to svíce pastýřská. A konečně čtvrtá svíce je opět fialová. Letos ji budeme zapalovat na Štědrý den. Je to svíčka andělská, která představuje mír a pokoj.

Výraznou symboliku má Betlémské světlo. Od roku 1986 se v čase předvánočním zapaluje v Betlémské jeskyni plamínek, který je pak rozšiřován skauty a dobrovolníky do různých koutů světa. U nás mají tuto tradici na starosti brněnští skauti, kteří přivážejí Betlémské světlo z Rakouska a rozvážejí jej do mnoha míst v naší republice. Betlémské světlo symbolizuje přátelství, mír, lásku a naději. Naději, že v každém z nás se rozsvítí to světlo, které bychom měli nechat uvnitř svého já co nejdéle. Vánočních symbolů je více a závisí na konkrétní komunitě, jak k nim přistupuje. Větve jehličnanu značí odkaz na sepětí s přírodou a její věčný život, a navíc nás ochraňují před vším zlým atd.

O adventu by mělo platit jednoduché pravidlo, že klid léčí. Přejme si klid všech zbraní, více vzájemné ohleduplnosti, tolerance a laskavosti. Přejme si méně hřmotných hlupáků. Přejme si upřímně vše dobré. Předvánoční shon by nás neměl utahat. Vánoce nejsou nakašírovanou idylkou, ale jsou zprávou o pravdě a lásce v životě. Právě o Vánocích můžeme porazit vlastní pýchu a lež. Zaleží jen na nás, zda najdeme klid v duši, zda naplníme svoje tužby, sny a přání a nenecháme převládnout pocity skepse a frustrace. Právě o Vánocích k sobě nalézají cesty lidé dobré vůle. Vánoce nejsou o věcech, jsou o citech, jsou o míru v nás. Největší radost je udělat někomu radost. O Vánocích se můžeme vracet do dětství… Vůně Vánoc je dětskou vůní. Zkusme se nechat nést tím vánočním pocitem i po celý další rok. Bude se nám žít mile, klidně a snad i radostně. Co více si přát? Pokusme se přičinit o hezké Vánoce, třeba nás to pohladí a možná i posílí, nás i naše blízké. Kéž by.

 

 

publikováno: 13. 12. 2023

Datum publikace:
13. 12. 2023
Autor článku:
Petr Havlík

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O Alexandru Dubčekovi objektivně a polemicky

Je to svým způsobem bolestné téma, podobně jako bolestně vnímáme mnohé kapitoly našich moderních dějin: Jaký byl Alexander Dubček? „Pro mě je za prvé symbol, za druhé vábivá, ale klamná …

Setkávání s Janem Kačerem

„To nedáte dohromady,” tvrdil Jan Kačer s pobaveným úsměvem, když jsme se loučili po rozhovoru pro časopis. No, něco na tom bylo, protože jsme se setkali na filmovém festivalu tuším ve …

Nikoliv oslava, nýbrž truchlení: 9. květen

Medicína je trochu jako Rusko; neví, kde má hranice, a polyká jedno za druhým témata, která jí nepříslušejí. Ve stylu znělky Mládí republiky v Čs. rozhlase padesátých let, která začínala písní s textem …

Nepokoje na amerických univerzitách a schopnost pracovat s fakty

Čeští komentátoři až na výjimky prokazují v rámci izraelsko-palestinského konfliktu velmi chabou úroveň základních novinářských standardů. Ilustračním příkladem je komentář Alexandra Tomského Nenávist je smrtelně nakažlivá v deníku Právo.[1] Jeho text, …

Slovensko chrání děti před mobilním zlem. My ne.

Slováci jsou zase jednou v něčem důležitém před námi, alespoň co se týče vnímání zdraví svých dětí. Plánují totiž zavedení zákona či modifikaci existující vyhlášky tak, aby používání mobilních telefonů bylo …

Co doznívá v P(p)řítomnosti

Aneb: nejen o Benešovi Inspirativní setkání s historiky a čtenáři Přítomnosti v Topičově salónu 21. února 2024 nazvané Beneš – zachránce, nebo zrádce? poskytlo patrně nejednomu účastníku náměty k niternému zpracování ještě dlouho poté. Bylo …

Víra se k nám vrací prostřednictvím vědy

Víra a věda byly ve starém Egyptě dvě nerozlučné sestry, jednovaječná dvojčata, z nichž ani jedno nebylo Poluxem. Ani Řekům si nepřekážely. Pak přišel Descartes (já ho nemám rád, ale na něj …

„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve …