Jak vznikla a hospodařila TJ Letové sporty Tleskač v Praze

Byl jsem požádán, abych napsal předmluvu ke knize, která před vámi, milý čtenáři, leží. Jelikož autory velmi dobře znám a jsem zevrubně obeznámen s jejich chovatelskou činností, přijal jsem od počátku žádost redaktora o její napsání spíše jako službu přátelům než jako pracovní úkol. I přesto se v tomto krátkém úvodu pokusím zachovat zkoumavý pohled odborníka a sjednotit jej s nadšením z knihy, kterou jsem s velkým zájmem prostudoval.

*

Sborník Jak vznikla a hospodařila TJ Letové sporty Tleskač v Praze je vzácným příspěvkem do českého, dříve československého holubářství se širším přesahem do odvětví celého chovatelství drobného zvířectva. Navzdory široké koncepci orientační rámec tvoří existence klubu Letových sportů Tleskač.

Důkladným seznámením s historií záliby vstoupí čtenář do prostoru svého koníčka, pokračuje přes vyprávění o vzniku pražského klubu chovatelů rejdičů, o jeho členech a některých významných československých holubářích − jejichž životní a chovatelské osudy jsou představeny v podobě krátkých medailónků − přes spousty praktických rad a množství poučení. Během čtení získá detailní údaje o letu, tréninku, o stravovacích návycích holubů, ale i o vlivu povětrnostních podmínek na výkon. V poslední třetině knihy nalezne návody a rady na výrobu holubníku a jeho základního příslušenství pro pobyt v něm.

Množství pečlivě nastudovaných informací a čtivé podání, to jsou hlavní důvody, které mne vedou k přesvědčení, že by se sborník mohl stát rukovětí dobře padnoucí do dlaně každého chovatele. Nikoliv jen začínajícího, kterému bude bezpečným rádcem v otázkách volby plemene, pomocníkem v základech výcviku a plánování při sestavení letového deníku, ale i řešení dalších problémů, které by se běžně projednávaly na svazu. Kniha stejně dobře může posloužit staršímu chovateli; může se stát materiálem pro konzultaci společné kratochvíle.

Autoři se ve svém vyprávění svěřují, že bez praxe starších a zkušených chovatelů by jejich texty nemohly vzniknout, na jejich zkušenostech, reflexích a postřezích se tu staví. Výborně to vystihl přítel P. Krajči: „Najspoľahlivejšou metódou, ako si ozrejmiť celú problematiku, je mať všeobecný prehľad. Získať ho môžeme z odbornej literatúry, z príručiek a časopisov. Cenné sú aj informácie od skúsených chovateľov, ktorí sa niekoľko rokov venujú tomuto športu. Veľmi prospešné je takýchto odborníkov viackrát osobne navštíviť a prekonzultovať všetky nejasnosti.“1

Je pravda, že text svým rozsahem přesahuje rámec běžné příručky. V zásadě ale rozvíjí tradici starších holubářských publikací pocházejících od Bureše, Šíra, Turečka anebo znamenitého průkopníka české holubářské literatury Františka Špatného. Nemohu opomenout záslužnou činnost Žižkováka Václava Tichého, který vedle chovu brněnských voláčů a pošťáků s velkou péčí vydává starší holubářské publikace, na jejichž dokonalé vydávání sám dohlíží.

*

Kniha Jak vznikla a hospodařila TJ Letové sporty Tleskač v Praze patří k těm, kterých je a bude vždy nedostatek. Nejen proto, že se zřídkakdy objeví spis zaměřený na okruh čtenářů-chovatelů, ale i proto, že náklad bude jistě nízký a chovatel se načeká, až někdo natáhne brka a výtisk se péčí pozůstalého objeví na pultě antikvariátu.

*

Je všeobecně známo, že se člověk chovu holubů věnuje více než 5 000 let. A ta doba a ty roky jsou popsány spoustou příběhů, některé se dochovaly jen z vyprávění a jsou málem jako sen!

Podobně se rozvíjí příběh knihy Jak vznikla a hospodařila TJ Letové sporty Tleskač v Praze. Začíná pozvolna a postupně směřuje k rozmáchlému vyprávění o osudech klubu. Protože, jak se v knize praví: „I ty, čtenáři, jednou vysypeš z povlečení sekanou trávu a nahečmané listí, abys našlapal přikrývku a dadánek husími brky. A pak v noci schoulíš se v duchně jako pták veslující v svém péřovém kabátu tiše jako země plující všehomírem!“

*

Když jsem zase večer ležel v posteli jako v šupleti, příběhy mi letěly hlavou jako radiové vlny a paprsky X a věci mě braly s sebou, jako bychom všichni stáli ve sněhové vánici či ve velkém kouřovodu. Poslouchal jsem a rostl, až jsem byl kulatý jako dýně. Nejprve jsem se objevil pod listím, kde o mně nikdo nevěděl: chichichi, to jsem se tam nasmál! Později jsem poskytoval stín drobným přátelům, které trápilo palčivé polední slunce, až jsem posloužil hmyzu a myšce, která do mne vyhryzala dírku a usadila se ve mně s rodinou a početným příbuzenstvem.

*

Pozorovat ptáky hospodařící na holubníku člověku přináší pocit, že tzv. vše jde tak, jak má. Dívá se a připadá mu, že sleduje dobře fungující organismus. Stejný pocit ho zachvacuje, když hledí na milovanou spící osobu a těší se z jejího chrápání, tichého vrzání kloubů, kručení žaludku, drahého tlukotu srdce a z nenadálého stisku milovaných rukou – toho neúmyslného tiku. Jako by se díval na králíkárnu a se zalíbením a zatajeným dechem naslouchal bezděčnému podupávání zajíců či vášnivé, ale nezákeřné rvačce o pampeliškový lupen. V kurníku se těšil z dobráckého pokvokávání slepic, které registruje jako smířlivě podanou nohu, jinde slyšel po denním parnu tiše prozpěvovat husy.

*

Jistě, člověkova pozornost je přitahována přehlednými menšími světy. Lidská bytost ráda obhlíží drobnější universa a jejich chodu s chutí naslouchá. Nemusí do nich zasahovat, aby se potěšila, stačí když připraví podmínky, a hle! živočichové hospodaří podle vlastních zvyků. Pohled na zvířata držící se v hejnu vyvolává dojem fungujícího celku, který je rozvržen na pozadí snopce svérázných individualit, jenž pohromadě drží kamarádství a familiérní vztahy. Jednotlivci vzájemně spolupracují a komunikují, podobně jako orgány v tělesném ústrojenství.

*

Moji pozornost upoutala kapitola Stavby přístřešků se zapojením žárovek do série, kapitola XV, o které bych se rád šířeji rozpovídal v duchu vlastních zkušeností.

Jednoho dne jsem listoval ve starých chovatelských periodikách Svět zvířat, Živěna a Drůbežnické listy a procházel internetové stránky věnované chovatelství. Byl jsem zaskočen jako člověk, který ve vlastním pokoji nalezne zloděje při práci, zjištěním, že lidé tak rádi staví úly, holubníky, slepičárny, příbytky pro husy − husníky2 − a kachny, chlívky pro kozy a příbytky pro vepře – vepřníky. Ach, vzpomínáte, čtenáři, na Jiráskův Hronov, na Mistrovy Hukvaldy? Na Šrámkovu Sobotku, kde jste vášnivě deklamoval pod vetchým stropem umělcovy světničky?

Statistika uvádí, že dospělý člověk postaví v průměru za svůj život dvě celé třicet čtyři takového příbytku. Jednou za ním jako nával rýmy zapadnou dveře stlučené kůlny a on pak hledí na svět škvírou mezi deskami, chráněn vlastním nosem, a cítí, jak na něj zvěř zahlíží vroucím přimhouřeným okem. Jindy mu pumpují vodu z plic jako ze studny, vozí do něho posečenou trávu na talíři a mlátí v něm cepem zlaté obilí. Plevy odletí, zrno lehne a vzklíčí. Stavitel se vyšvihne do krovu, rozloží tašky a před ním se otevře nekončící tunel v záři údivu a rozčílení, který vyvěrá v pohledu z tohoto místa a jeho jemné izolace. Jako balon, jehož jindy chladný vzduch, nyní ohřátý nadšením zvířecích bratří a sester, je nadnášen a vznáší se. Pilkou vyřízne otvor a připevní výletovou klec. Sbije sedačky a hnízdní krbce, nasadí dvířka.

Musím přiznat, že jsem také sníval o králíkárně, asi tak pro 20 králíků. Manželka Anna Tenklová mi stavbu zakázala. Přes její odmítavý přístup jsem dál po nocích pokračoval v pečlivém prokreslení plánů na kuchyňském stole. Místo sebe jsem do postele ukládal dva pytle sadbových brambor – jeden menší už naklíčených jako kučeravou hlavu a druhý větší jako tělo. Nos jsem pochopitelně utvořil z mrkve.3 Všechny nákresy a dokonce i pokusné papíry, kde jsem si trénoval ruku a typy čar, mi snědla. Nemělo smysl ji prosit, aby mi vrátila alespoň ožvýkané kopie, i ty později s tchýní snědly a zapily. Byl jsem to dokonce já, kdo nad ní bděl a kdo jí později podával sklenice s vodou, vždyť by se mi udusila, kreslil jsem na kvalitní čtvrtky! Dlouho jsem nebyl k ničemu… Vstával jsem po obědě a do noci, nepozorný k okolí, oddával jsem se sudoku a luštil křížovky.4 Když se mi pod rukou svisle či vodorovně objevilo slovo králík, bobky, domeček, universum, tiše jsem se rozplakal, až se mi záda natřásala. Než jsem se uložil do peřin, vykuřoval jsem na zápraží pod nekonečnou hvězdnou oblohou, především pod zářícím Orionem. Poslouchal jsem důstojný zpěv cvrčků a zdálo se mi, když jsem zavřel oči, že se ke mně sjíždí drůbež na kolech, že nešlape, ale že se nechává unášet volnoběžkou, jejímž převodem je její důvěřivost ke mně.

V peřinách, když mi strop mírně hladila křídla much, sedících dříve na krajíčku chleba a salámu Apollo, a ucpanou levou nosní dírku mi pohladily volné pavoukovité nohy z výšky dosedajícího hmyzu, když jsem si po jejich přistání musel zapnout knoflíky pyžamového kabátku, jsem míval dojem, že se pro mě rozbušila anebo už delší dobu buší kamarádská zamilovaná srdce. Navzdory konejšivému šumění klidu, byl jsem z toho přesto poněkud nervózní, ale že byla noc,5 cítil jsem, jak se vnitřně rozehřívám a jako bych sám sebou osvětloval tmavý prostor kolem, a byl tedy větší než ve dne. Musel jsem se přikrývat hadrem, abych zbytečně neozařoval pokoj a sousedé si nemysleli, že se dívám na noční pořady. Ta srdce asi tlučou na druhé straně světa; pomyslil jsem, že tam na jiných kontinentech, kde špatně usínají chovatelé a kde klimbají králíci a drůbež se sirkami mezi víčky a někteří nemohou usnout stejně jako já. Otevřel jsem si okno a poslouchal, jak venku hrají cvrčci na housle a violoncello s malým orchestrem. Jak na Borech tiše hraje Bohumír Ďuričko na mříže samotky a přiťukává rytmus odstředivým pantoflem. Zdálo si mi, že se k mému domku jako světla pouličního osvětlení upírají z celého světa zraky bdících kuřat a slepic, vysoko posazená kukadla perliček, zadumaný hlas rudého smrkání krocanů a především smutné oči osamělých kapounů. Zdálo se mi, že se usazují ve větvích, které dobrácky, avšak s učitelským očekáváním pokyvují, a že slyším pocvakávání jejich víček a přešlapávání nepokojných drůbežích nohou. Plakal jsem dojetím do duchen a sliboval jejich pátravým pohledům i sám sobě, že příbytek vystavím.

*

Nakonec se přece povedlo stát se chovatelem drobného zvířectva, a tam se začíná historie mého přátelství s autory knihy. Bylo to při návštěvě celostátní výstavy v Lysé nad Labem, kde jsme zapředli hovor. Ten se tehdy v pavilónu navázal a trvá vlastně dodnes. Ze mě se stal chovatel pražských krátkozobých rejdičů a slepic. Co se stalo z autorů, o tom je tato kniha.

*

O holubářském sportu byla napsána dnes už dlouhá řada publikací, a to především odborného zaměření. Kdyby se tyto knihy, nejen česky psané, ale i německy, polsky, anglicky, vyrovnaly vedle sebe, vznikla by řada, jak uvádí přítel chovatel Miroslav Jahoda, kterou by skupina přátel jedoucí na kolech bez šlapání minula za dvě a třicet čtyři desetin vteřiny. Nenechte se, milý čtenáři, za žádnou cenu odradit!

Není nic nového pod sluncem, ale čas neúprosně letí jako zvuk gongu6, jako ti holubi a vítr, který vám čechrá vlasy. Přijde chvíle, kdy se budete muset otočit, sezvat drůbež domů, přepočítat husy a dát jim po šišce, utišit vzlykavě kdákající slepice, dát mrkev králíkovi a rozloučit se. Než tato chvíle přijde, obklopte se přáteli a kamarády, aby s vámi letěli tak dlouho, dokud jim vydrží nasazené síly! Dávejte jim hojnost pšenice a řepky vašich skutků, protože nastane okamžik, kdy si řeknete, je pozdě, musím už jít. A tak i jednoho dne přijdete do knihkupectví a řeknete si: „Ó, kde to jsem?“ Ale i tady jsou holé zdi, strop a podlaha, i tady se večer odchází domů a zamyká na klíč! I tady bude jednou pusto!

*

Teď už nezbývá než vám popřát šťastnou cestu křížem krážem knihou a doufat, že se pobavíte a spoustě přiučíte. Že se necháte vést holubářskými odborníky přítelem Vohralíkem, Kripnerem, Tenklem, přítelem Pavlem Šlemínem a především Járou Štaidlem a taky trochu mnou, budete se zájmem nakukovat a vesele zajíždět do míst, kam text směřuje, abyste se později, už s přemítavě vedeným kolem, vrátili zpět a nic už nebylo jako předtím. Jste-li historikové, nejspíše budete nadšeni množstvím přesných dat důležitých chovatelských (drůbežnických i králíkářských) událostí, ale i vy, kteří se chcete jen něco dozvědět o své zálibě, ani vy nebudete zklamáni.

Taková je má zkušenost s knihou Jak vznikla a hospodařila TJ Letové sporty Tleskač v Praze a skrze tuto krátkou předmluvu, kterou píši, snad v příliš lidovém oděvu, v obyčejné sukni a halence na knoflíčky, vám otevírám dveře, šprýmovými ústy foukám do pneumatik, plácám po zadku a mávám šťastnou cestu!

P. S. Dostal jsem k předmluvě osm stran, a s jakou radostí jsem je zaplnil! S jakou radostí já je zaplnil!

1) P. Krajči, Chováme športové holuby letúny, Príroda, Bratislava 1984, str. 127−128.

2) Dovol mi tady, čtenáři, vzpomenout bratra ing. Pavla Husníka Mauglího, který mě vedl jako vlče v pardubickém oddílu č. 16 začleněném do 5. oddílu homogenního skautu a během tábora v Bartošovicích v stinných Orlických horách zešílel (viz Masarykova chata, Pašerácká lávka) a škrtil mě, později i mého bratra Toma, který mu, aby mne zachránil, vlétl plnou parou do žaludku.

3) Tak to radí ing. Václav Kohout, předseda ČZS, v Rukověti zahrádkáře pro rok 2008, která mi tu leží.

4) Odkazuji k příhodě Antonína Plancka z Brestu, který luštil křížovky po návratu z Vietnamu.

5) Kolem čtvrté hodiny ranní.

6) Citováno z prastarého čínského příběhu o Žlutém císaři.

publikováno: 4. 3. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …