O páté dimenzi Oklifa Onatse

V pražském Slovenském inštitútu je k vidění repríza výstavy Stano Filko – Oklif Onats: Trazscendenteaoq 5.D. Výstava měla premiéru na podzim 2012 v Galérii Cypriána Majerníka v Bratislavě a byla uspořádána v roce Filkových 75. narozenin. Koncepci výstavy připravila Nina Vrbanová a sluší se říci, že představení legendy slovenského konceptualismu mladou kurátorkou vyšlo na výbornou.

Stano Filko patří k nejvýraznějším postavám poválečného (česko)slovenského umění. Patří ke generaci, která na školách zažila doznívající socialistický realismus, rychle vstřebala abstrakci a informel přicházející k nám z mnoha směrů a navázala na meziválečné avantgardy hledáním vlastního výrazu, které mnohé z nich svedlo do oblastí později označovaných jako “konceptuální umění”. K nejvýznamnějším a nejznámějším z této slovenské generace patří Július Kollerči Michal Kern. Filko na počátku osmdesátých let emigroval nejprve do SRN, kde vystavoval i na proslulé Documentě v Kasselu a později zakotvil v New Yorku. Na podzim 1990 se vrátil na Slovensko a kontinuálně navázal na politickými okolnostmi zpřetrženou životní cestu.

Výstava Trazscendenteaoq 5.D. vyjímá z Filkovi tvorby pouze jednomu výseku jeho tvorby věnované “bílé”. Triáda barev bílá, modrá a červená mají pro Filka symbolický význam. Bělost značí absolutní duchovnost, zatímco modrá kosmologii a červená biologii. Obdobně toto rozdělení transformuje do konceptu tří dimenzí (5.4.3.D). O co tu jde? Pozemský svět označuje značkou 3.D, vesmír 4.D a nejvyšším stadiem je 5.D. dimenze metafyzická. Tyto dimenze kombinuje s “čakrami” reprezentovanými jednotlivými barvami. Filko systematicky promýšlí a přepisuje vlastní tvorbu a v průběhu 70. let ji rozvine do vlastního (neo)metafyzického systému v kterém je mu dílo světem a svět dílem.

(Neo)metafyzický koncept v pozadí Filkovi tvorby je jistě zajímavý, ale podstatnější je vlastní Filkova tvorba. Neuzavírá se v ní jakémukoli materiálu či postupu. Výstava, která nese svůj koncept přímo v názvu, je tak seskupením mnoha velmi různorodých objektů. Plechová raketa, nafukovací koule, kůže napjatá v rámu, či kovová skříň s policemi, jehlan zapíchnutý svým vrcholem do zrcadel. Kabinet kuriozit, chtělo by se napsat. Prostor galerie se mění slovy kurátorky v jakousi “totálnu inštalaciu” kde se Filko prostřednictvím objektů, maleb, xeroxů, fotografií, koláží pokouší zprostředkovat přístup k páté dimenzi.

Kurátorka Nina Vrbanová zdůrazňuje “vizuálne uchopení prázdna” ve Filkových objektech. Zdůraznění Filkova vztahu k prostorovosti, ovšem nepřichází pouze skrz ne-přítomnost (vakuum/průhlednost) v některých objektech. Filko relativizuje své objekty jejich zavěšením do prostoru galerie. I nepatrný pohyb jediného návštěvníka způsobuje rozpohybování artefaktů zavěšených od storpu na lankách . Dochází tak k situaci, kdy v uzavřeném univerzu galerijního prostoru neustále dochází k drobným proměnám vztahů mezi jednotlivinami.

Filko je relacionista – odkrývá nám vztahy mezi pojmy jako je prázdnota a plnost, viditelnost a neviditelnost, přítomnost a nepřítomnost. Znejisťování vlastní pozice a pohledu, který nám skýtá je vtělen i do jména výstavy v podobě pozpátku psaného jména umělce.

Čtení významů jednotlivých děl není případnému náhodnému divákovi ničím usnadněno. V expozici chybí text kurátorky, či popisky na lankách levitujících objektů. Přesto právě takováto náhodná návštěva může dosáhnout právě toho efektu, o který Filkovi v posledku jde. Bez znalosti kontextu, musí vést návštěva výstavy k znejistění a ptaní se po smyslu (nejen) vystaveného.

S návštěvou výstavy to ovšem nemá běžný Pražan či turista bloudící uličkami Starého města zrovna snadné. Galerie je otevřena pouze ve všední den od 13. do 17. hodin. Autor recenze nepatří mezi šťastlivce, kteří by po vstupu do Slovenského inštitútu narazil na vrátného. Dostat se tak na výstavu, může od návštěvníka vyžadovat o dost větší úsilí, než jaké bude muset vynaložit na interpretování Filkovy výstavy. A to je škoda, protože Stano Filko nevystavuje v Praze přespříliš často.

Poznámka na okraj: Ze zvědavosti (co když jsem přišel jen ve špatný den…) jsem se pokusil navštívit výstavu o dva dny později (7.3.) půl hodiny před koncem otevírací doby. Vrátný ve vrátnici nebyl, galerie byla zamčená…

Slovenský inštitút, Praha, Cyklus XXL pohl’adov na slovenkské výtvarné umenie,

Stano Filko pohl’adom Niny Vrbanovej, od 28.2. do 25.3.2013, otevřeno od pondělí do pátku 13 – 17h. Vstup volný.

publikováno: 29. 5. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …