Konec Garaudyho tance

V oznámení nedávné smrti, ve věku 98 let, francouzského filosofa Rogera Garaudyho bychom se mohli omezit na praktické „zemřel kontroverzní myslitel“, kdyby tato filosofova kontroverznost neměla obzvlášť kuriózní vývoj. Zajímavý i pro nás, Čechy, jelikož tento muž ovlivnil diskrétním, leč o to zásadnějším způsobem intelektuální a politický vývoj v naší zemi. Začínala léta šedesátá minulého století a zkostnatělé šablony socialistického realismu stalinských dob byly nadále jediným kánonem umělecké tvorby uznávaným režimními mocipány k zoufalství tvůrců všeho druhu.

Potřeba pro tvorbu neodmyslitelné svobody hledala zcela přirozeně podporu v širším světě. Z buržoazní úchylky těžko obvinitelné dílko francouzského marxistického filozofa Rogera Garaudyho, které u nás vyšlo s předmluvou Aragona pod titulem „Realismus bez břehů“, přišlo jako na zavolanou a stalo se oporou těch, kdo se po právu domnívali, že rolí umění není nutně sloužit nějaké revoluci proletariátu. Za pomoci Garaudyho byl rehabilitován i Kafka a měl pravdu Jiří Pelikán, významný představitel exilu po roce 1968, když své přednášky o „Pražském jaru“ zahajoval ve všech jazycích a vždy větou, že období, jež takto nazýváme, začalo už o pár let dříve konferencí v Liblicích o pražském německy píšícím autorovi. Následná proměna, či proměny Garaudyho, když už mluvíme o Kafkovi, budou – jak už jsem předeslal – přinejmenším pozoruhodné.

Ještě ho chválíme, když v srpnu 1968 spolu s celou Komunistickou stranou Francie odsoudí intervenci v Československu. Nijak nás neudivuje, že se s touže stranou nakonec dostane do křížku a stále ho sledujeme, když nazve jejího duševně značně omezeného generálního tajemníka Georgese Marchaise „hrobníkem KSF“. Jeho následné vyloučení ze strany můžeme v té chvíli vnímat jako logické vyústění Garaudyho zoufalé snahy proměnit stádo dinosaurů ve svobodomyslné politické seskupení.

Dále ho už sledujeme hůře. Postupné konverze, nejdříve ke katolicismu a posléze – kuriózněji – na islám, můžeme jen stěží interpretovat coby žízeň po duchovnu bývalého dialektického materialisty. Pod obvykle používanou rouškou „antisionismu“ se v „Zakládajících mýtech izraelské politiky“ (1996) skrývá antisemitismus nejhrubšího zrna. Holocaust je dle tohoto bývalého odbojáře pouhým výmyslem, součástí židovského světového spiknutí sloužící k ospravedlnění sionistické rozpínavosti. Tzv. „negacionismus“ – popírání zločinů proti lidskosti – je ve Francii trestný a tak je autor odsouzen nejen za něj, ale i za obzvlášť nebezpečné šíření rasové nenávisti. Pochvaly se mu dostane jen ze strany některých arabských intelektuálů.

Je-li smyslem života se tímto jaksi protancovat („Danser sa vie“ (1973), s předmluvou jiného muslimského konvertity, choreografa Maurice Béjarta), pak nutno konstatovat, že Garaudy předvedl Francii a světu značně pozoruhodný taneček. Svým vlastním životem nicméně dokázal, nakolik měl on sám pravdu v tom, co tak záslužně svého času hlásal v boji se stalinskou dogmatikou: realita je opravdu bezbřehá.

24. 6. 2012

publikováno: 12. 6. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze“, pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …

Černooký bača ovečky zatáčá

Je velmi obtížné vnějšímu pozorovateli vysvětlit co se to u nás vlastně děje. Proč zrovna u nás …