Co dokážete vidět na Řípu?

Tvorbu Mariany Alasseur můžeme sledovat ve dvou odlišných, nikoliv však nesouvisejících rovinách. Obě vychází z její výjimečné schopnosti uchopit jádro viděného světa, zviditelňovat prapodstatu světa bez nánosu matoucích detailů, a tím odkrývat vnitřní povahu viditelných jevů i lidských vztahů.

Prvním ohniskem svrchovaně malířského zkoumání Mariany Alasseur je příroda ve své stálé proměnlivosti. Zkoumání se ovšem odehrává ve více či méně ustáleném rámci krajiny. Zásadní úlohu tu hrají barva a světlo, můžeme o nich dokonce mluvit jako o stavebních prvcích autorčiných obrazů. Vše se soustřeďuje na esenciální řeč expresivních, přitom citlivě položených tahů štětcem, v nichž se zhmotňuje energie autorčiných reflexí. V současné době je Alasseur (spolu se svou mladou rodinou) doma v krajině pod Řípem, ve vesnici Mnetěš odkud má stálý výhled na zaoblenou horu s postavením bájného středobodu národa. Obrazy s motivem Řípu, které tam maluje jako kdysi Cézanne a jeho obdobně soustavné portrétování Mont Sainte-Victoire, jsou vzácné už tím, že vyjadřuje tichý, intenzivní úžas z protínání lidské mysli a přírodních živlů.

Druhým ohniskem autorčiných úvah je lidské prostředí, čímž myslím prostor důvěrného světa rodinného kruhu i poněkud drsnějšího světa vnější společnosti. Důležitým momentem v této přímější rovině jejího projevu je rozměr interaktivnosti se skutečnými lidmi, v níž vstupují do bezprostředního akčního dialogu s dílem. Zde projevuje Alasseur naplno svůj vrozený cit pro hravost, pro ironičnost, ale také svůj kritický postoj vůči záporným jevům českého dneška.

V Marianě Alasseur má současná česká malba tvůrkyni odhodlanou ji nadále rozšiřovat a prohlubovat v duchu uznání autentických hodnot její moderní tradice. Pojetí autorčiny tvorby spočívá ve velkorysosti, v monumentálnosti, zároveň ve schopnosti zachycovat i ty nejjemnější citové stavy. Škála jejích světlem naplněných barev věrně odpovídá škále myšlenek a pocitů v nich zakletých.

Výstavou ve Francouzském institutu je výmluvným vyjádřením jejího bytostného uměleckého a životního vztahu k Francii. Jak sama říká: „Kontrasty nestability a stability, vzájemné průniky barevných ploch, jak je lidské oko vnímá, jsou zároveň i průhledem do Francie, kde jsem studovala, a která mi umožnila otevřít se novým způsobům vnímání a myšlení. Nastavený dialog mezi Čechy a Francií, to věčné prolínání dvou světů mého každodenního bytí, které mě neustále ovlivňuje, hledání pevnosti v dualitě, i o tomto je tato výstava.“

Malířka právě vystavuje ve Francouzském institutu v Praze.

publikováno: 16. 2. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Neexistující imigranti IV.

Švédští demokraté – co ukazuje jejich příběh?   Úvod Máte před sebou čtvrtou, předposlední část …

Pytlácká hranice (neuvěřitelný příběh)

Další z neopakovatelných životních příhod chirurga a myslivce Otakara Březiny (1919‒2009). Tentokrát ale, milý čtenáři, šťastný …

Kdo se bojí ombudsmana?

Starověká římská republika si za účelem ochrany slabých před zvůlí mocných zřídila institut tribuna lidu, …

Zprávy z mokřadů

Typickým obdobím, kdy ornitologové a milovníci přírody vyrážejí za pozorováním, je spíše jaro a dny, kdy se …

Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …

Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …