Co dokážete vidět na Řípu?

Tvorbu Mariany Alasseur můžeme sledovat ve dvou odlišných, nikoliv však nesouvisejících rovinách. Obě vychází z její výjimečné schopnosti uchopit jádro viděného světa, zviditelňovat prapodstatu světa bez nánosu matoucích detailů, a tím odkrývat vnitřní povahu viditelných jevů i lidských vztahů.

Prvním ohniskem svrchovaně malířského zkoumání Mariany Alasseur je příroda ve své stálé proměnlivosti. Zkoumání se ovšem odehrává ve více či méně ustáleném rámci krajiny. Zásadní úlohu tu hrají barva a světlo, můžeme o nich dokonce mluvit jako o stavebních prvcích autorčiných obrazů. Vše se soustřeďuje na esenciální řeč expresivních, přitom citlivě položených tahů štětcem, v nichž se zhmotňuje energie autorčiných reflexí. V současné době je Alasseur (spolu se svou mladou rodinou) doma v krajině pod Řípem, ve vesnici Mnetěš odkud má stálý výhled na zaoblenou horu s postavením bájného středobodu národa. Obrazy s motivem Řípu, které tam maluje jako kdysi Cézanne a jeho obdobně soustavné portrétování Mont Sainte-Victoire, jsou vzácné už tím, že vyjadřuje tichý, intenzivní úžas z protínání lidské mysli a přírodních živlů.

Druhým ohniskem autorčiných úvah je lidské prostředí, čímž myslím prostor důvěrného světa rodinného kruhu i poněkud drsnějšího světa vnější společnosti. Důležitým momentem v této přímější rovině jejího projevu je rozměr interaktivnosti se skutečnými lidmi, v níž vstupují do bezprostředního akčního dialogu s dílem. Zde projevuje Alasseur naplno svůj vrozený cit pro hravost, pro ironičnost, ale také svůj kritický postoj vůči záporným jevům českého dneška.

V Marianě Alasseur má současná česká malba tvůrkyni odhodlanou ji nadále rozšiřovat a prohlubovat v duchu uznání autentických hodnot její moderní tradice. Pojetí autorčiny tvorby spočívá ve velkorysosti, v monumentálnosti, zároveň ve schopnosti zachycovat i ty nejjemnější citové stavy. Škála jejích světlem naplněných barev věrně odpovídá škále myšlenek a pocitů v nich zakletých.

Výstavou ve Francouzském institutu je výmluvným vyjádřením jejího bytostného uměleckého a životního vztahu k Francii. Jak sama říká: „Kontrasty nestability a stability, vzájemné průniky barevných ploch, jak je lidské oko vnímá, jsou zároveň i průhledem do Francie, kde jsem studovala, a která mi umožnila otevřít se novým způsobům vnímání a myšlení. Nastavený dialog mezi Čechy a Francií, to věčné prolínání dvou světů mého každodenního bytí, které mě neustále ovlivňuje, hledání pevnosti v dualitě, i o tomto je tato výstava.“

Malířka právě vystavuje ve Francouzském institutu v Praze.

publikováno: 16. 2. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Z deníku studentky Umprumky

V roce 1989 mi bylo dvaadvacet let a studovala jsem ve třetím ročníku Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze …

Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …

Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …