Ruská etiketa a spravedlnost na ruský způsob

Rus z nižších vrstev dostane v životě tolik bití jako pozdravení. … Rány prutem (v Rusku se jím rozumí rákoska s rozštípnutou špicí) a úklonky se rozdávají stejnou měrou a zdárně se uplatňují v otesávání tohoto spíše cepovaného než civilizovaného lidu. … V Rusku může dostávat bití pouze člen určité společenské třídy, a to od člověka z určité jiné třídy. Surovosti se tu zkrátka vyměřují jako podle celního sazebníku; připomíná to Ivanova nařízení. Dbá se sice na důstojnost kasty, avšak nikoho dosud nenapadlo postarat se v zákoně, natožpak v praxi o důstojnost člověka. Vzpomeňte si, co jsem vám vykládal o ruské zdvořilosti na všech společenských úrovních. Jakkoli úsudek o takovémto bontonu ponechám na vás, neodpustím si, abych vám povyprávěl o tom, co tu denně vídám.

V jedné ulici jsem pozoroval, jak dva míjející se drožkáři obřadně smekají; pokud se totiž potkají známí, podle zdejší etikety přátelsky zvednou ruku k ústům a s nadmíru výmluvným, nábožným výrazem ji políbí: tak vypadá zdvořilost. Spravedlnost vypadá následovně: o kousek dál jsem zahlédl, jak rychlý posel, feldjäger či jiný úřední poskok sesedá z kibitky, přibíhá k jednomu z těch způsobných vozků, hrubě se do něj pouští bičem, holí či pěstí a neurvale jej mlátí do prsou, do obličeje i do hlavy. Kočí, jenž včas neuhnul z cesty, se neohradí ani nebrání a strpí ten výprask z úcty k uniformě, respektive kastě svého kata. Nicméně to, že provinilec se ihned poddá, katův hněv mnohdy neutiší.

Nezahlédl jsem snad, jak obyčejný poslíček, ministerský kurýr či oprýmkovaný lokaj kteréhosi carského pobočníka strhává z kozlíku mladého vozku a tluče ho, dokud mu do krve nerozbije obličej? Mladík snášel tu výplatu bez nejmenšího odporu jako pravý beránek – s pokorou, s níž by přijímal soudní verdikt nebo živelní pohromu. S kolemjdoucími však ta neskonalá brutalita nehnula o nic více než s vozkovým kolegou, jenž právě opodál napájel koně. Na pokyn rozlíceného feldjägera přiskočil a držel mu koně za uzdu, dokud se úřednímu panáčkovi neuráčilo s vyplácením skončit. Zkuste v kterékoli jiné zemi žádat po člověku z lidu, aby napomáhal svévolnému trestání svého druha!… Jenže úřad i úbor muži sázejícímu rány zaručovaly právo třískat drožkáře hlava nehlava; trest proto neodporoval zákonu. Řeknu vám: Dobře tak zemi, kde zákon dovoluje obdobné skutky.

To, co vám líčím, se sběhlo v nejvýstavnější petrohradské čtvrti, v čase promenády. Když byl zbitý nebožák propuštěn, otřel si krev, která se mu řinula po tvářích, a pokojně se zas vyhoupl na kozlík. Pokračoval v jízdě a přitom dál zdvořile zdravil na potkání.

Popsaný výstřelek, mohu-li to tak nazvat, však nevyvolal žádné větší pozdvižení. Podotýkám, že tato ohavnost ani trochu nenarušila veřejný pořádek na korze. Nejenže se nikdo z mlčících chodců neměl k tomu, aby se postiženého slovem či skutkem zastal, nýbrž se ani neodvažoval dlouze na tu scénu zevlovat. Křesťansky vedený národ by se přece ozval proti obecné disciplíně, která by zcela dusila svobodu jednotlivce. Jenomže tady kněží ženou lid leda k okázalému křižování a plazení po kolenou.

Tento národ sice vyznává svatého Ducha, ale svého boha má na zemi. Ruský car je poddanými modlářsky uctíván stejně jako kdysi Bátú nebo Tamerlán. Zákon v Rusku dosud zůstává nekřtěňátkem.

Ukázka z překladu Petry Martínkové. Kniha vyjde v nakladatelství Argo http://www.argo.cz/autori/48567/de-custine-astolpe/

Markýz de Custine: Dopisy z Ruska

  • Autor, celým jménem Astolphe Louis Léonor de Custine, narozen roku 1790 v Lotrinsku.

  • Celá rodina postižena revolučním terorem.

  • Autor cestuje s matkou, dlouholetou přítelkyní básníka Chateaubrianda, po Evropě.

  • Autor, též pod Chateaubriandovým vlivem, rozvíjí své spisovatelské nadání i ambice – píše romány a divadelní hry.

  • Roku 1838 vydává cestopis Španělsko za vlády Ferdinanda VII.

  • Roku 1839 po necelé čtyři měsíce cestuje v Rusku.

  • Roku 1843 vydává knihu Rusko v roce 1839 (Dopisy z Ruska).

  • Roku 1857 umírá.

  • Do Ruska, řečeno jeho vlastními slovy „se vypravil hledat argumenty proti parlamentní vládě a vrátil se jako ústavověrec“.

  • Jeho kniha bývá srovnávána s Tocquevilleovou Demokracií v Americe, vydanou roku 1835.

  • S výsostným nadhledem i vhledem popisuje proceduru na hranicích, krajinu, Petrohrad, Moskvu, venkov, ceremonie u carského dvora i lidovou náboženskou slavnost. Hutné popisy ústrojně prokládá úvahami, historickými exkurzy, ukazuje konstantní znaky ruské podstaty.

  • Knihy je psána formou (fiktivních) dopisů. Vzhledem k ustavičnému sledování, jemuž byl vystaven, nemohl dopisy odesílat a veškeré písemnosti musel bedlivě ukrývat.

publikováno: 17. 10. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …