Ruská etiketa a spravedlnost na ruský způsob

Rus z nižších vrstev dostane v životě tolik bití jako pozdravení. … Rány prutem (v Rusku se jím rozumí rákoska s rozštípnutou špicí) a úklonky se rozdávají stejnou měrou a zdárně se uplatňují v otesávání tohoto spíše cepovaného než civilizovaného lidu. … V Rusku může dostávat bití pouze člen určité společenské třídy, a to od člověka z určité jiné třídy. Surovosti se tu zkrátka vyměřují jako podle celního sazebníku; připomíná to Ivanova nařízení. Dbá se sice na důstojnost kasty, avšak nikoho dosud nenapadlo postarat se v zákoně, natožpak v praxi o důstojnost člověka. Vzpomeňte si, co jsem vám vykládal o ruské zdvořilosti na všech společenských úrovních. Jakkoli úsudek o takovémto bontonu ponechám na vás, neodpustím si, abych vám povyprávěl o tom, co tu denně vídám.

V jedné ulici jsem pozoroval, jak dva míjející se drožkáři obřadně smekají; pokud se totiž potkají známí, podle zdejší etikety přátelsky zvednou ruku k ústům a s nadmíru výmluvným, nábožným výrazem ji políbí: tak vypadá zdvořilost. Spravedlnost vypadá následovně: o kousek dál jsem zahlédl, jak rychlý posel, feldjäger či jiný úřední poskok sesedá z kibitky, přibíhá k jednomu z těch způsobných vozků, hrubě se do něj pouští bičem, holí či pěstí a neurvale jej mlátí do prsou, do obličeje i do hlavy. Kočí, jenž včas neuhnul z cesty, se neohradí ani nebrání a strpí ten výprask z úcty k uniformě, respektive kastě svého kata. Nicméně to, že provinilec se ihned poddá, katův hněv mnohdy neutiší.

Nezahlédl jsem snad, jak obyčejný poslíček, ministerský kurýr či oprýmkovaný lokaj kteréhosi carského pobočníka strhává z kozlíku mladého vozku a tluče ho, dokud mu do krve nerozbije obličej? Mladík snášel tu výplatu bez nejmenšího odporu jako pravý beránek – s pokorou, s níž by přijímal soudní verdikt nebo živelní pohromu. S kolemjdoucími však ta neskonalá brutalita nehnula o nic více než s vozkovým kolegou, jenž právě opodál napájel koně. Na pokyn rozlíceného feldjägera přiskočil a držel mu koně za uzdu, dokud se úřednímu panáčkovi neuráčilo s vyplácením skončit. Zkuste v kterékoli jiné zemi žádat po člověku z lidu, aby napomáhal svévolnému trestání svého druha!… Jenže úřad i úbor muži sázejícímu rány zaručovaly právo třískat drožkáře hlava nehlava; trest proto neodporoval zákonu. Řeknu vám: Dobře tak zemi, kde zákon dovoluje obdobné skutky.

To, co vám líčím, se sběhlo v nejvýstavnější petrohradské čtvrti, v čase promenády. Když byl zbitý nebožák propuštěn, otřel si krev, která se mu řinula po tvářích, a pokojně se zas vyhoupl na kozlík. Pokračoval v jízdě a přitom dál zdvořile zdravil na potkání.

Popsaný výstřelek, mohu-li to tak nazvat, však nevyvolal žádné větší pozdvižení. Podotýkám, že tato ohavnost ani trochu nenarušila veřejný pořádek na korze. Nejenže se nikdo z mlčících chodců neměl k tomu, aby se postiženého slovem či skutkem zastal, nýbrž se ani neodvažoval dlouze na tu scénu zevlovat. Křesťansky vedený národ by se přece ozval proti obecné disciplíně, která by zcela dusila svobodu jednotlivce. Jenomže tady kněží ženou lid leda k okázalému křižování a plazení po kolenou.

Tento národ sice vyznává svatého Ducha, ale svého boha má na zemi. Ruský car je poddanými modlářsky uctíván stejně jako kdysi Bátú nebo Tamerlán. Zákon v Rusku dosud zůstává nekřtěňátkem.

Ukázka z překladu Petry Martínkové. Kniha vyjde v nakladatelství Argo http://www.argo.cz/autori/48567/de-custine-astolpe/

Markýz de Custine: Dopisy z Ruska

  • Autor, celým jménem Astolphe Louis Léonor de Custine, narozen roku 1790 v Lotrinsku.

  • Celá rodina postižena revolučním terorem.

  • Autor cestuje s matkou, dlouholetou přítelkyní básníka Chateaubrianda, po Evropě.

  • Autor, též pod Chateaubriandovým vlivem, rozvíjí své spisovatelské nadání i ambice – píše romány a divadelní hry.

  • Roku 1838 vydává cestopis Španělsko za vlády Ferdinanda VII.

  • Roku 1839 po necelé čtyři měsíce cestuje v Rusku.

  • Roku 1843 vydává knihu Rusko v roce 1839 (Dopisy z Ruska).

  • Roku 1857 umírá.

  • Do Ruska, řečeno jeho vlastními slovy „se vypravil hledat argumenty proti parlamentní vládě a vrátil se jako ústavověrec“.

  • Jeho kniha bývá srovnávána s Tocquevilleovou Demokracií v Americe, vydanou roku 1835.

  • S výsostným nadhledem i vhledem popisuje proceduru na hranicích, krajinu, Petrohrad, Moskvu, venkov, ceremonie u carského dvora i lidovou náboženskou slavnost. Hutné popisy ústrojně prokládá úvahami, historickými exkurzy, ukazuje konstantní znaky ruské podstaty.

  • Knihy je psána formou (fiktivních) dopisů. Vzhledem k ustavičnému sledování, jemuž byl vystaven, nemohl dopisy odesílat a veškeré písemnosti musel bedlivě ukrývat.

publikováno: 17. 10. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Za Rusy můžou Američani – komunisti o srpnu

Od brutálních masakrů československé bezpečnosti, armády a Lidových milicí na demonstracích ze dne 21. srpna 1969 …

Dějiny klanu Klaus, Zeman a Babiš na čtyři šťouchnutí

Lidi neradi opouští svou ulitu a k věcem veřejným aby je tahal párem volů. Z pohodlnosti, z neurčitých obav. …

Na které pozici ty vlastně stojíš, soudruhu?

Předvečer a den vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si Ivan Stránský živě vybavuje: „Ten večer …

Praha, srpen 69 jako Hongkong a Moskva 2019?

Vyjádřil jsem se kriticky k násilnému potlačování protestů v Rusku a v Číně. Sesypaly se na mě na …

Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …

Fake news v českém tisku?

„Finsko: V zemi šťastných vyhráli nacionalisté Navzdory proslulému kvalitnímu školství a pověsti nejšťastnějších lidí světa, kterými jsou …

Vytuneloval Petrimex. Budeme ho volit zas?

Zásluhou neziskové organizace Kverulant.org o.p.s. mizí billboardy kolem dálnic[1]. S Vojtěchem Razimou (1968), zakladatelem této …