Náš skutečný problém

Je nemožné jednat poctivě s hlupáky. Není větší a zakořeněnější hlouposti, ani hlouposti spornější, než se dát rozčilovat a popouzet hloupostmi tohoto světa.

Jako náš duch stykem s pronikavými a spoádanými duchy sílí, nelze ani vypovdt, jakou mrou upadá a zakruje ustaviným obcováním s duchy nízkými a chorobnými, je-li nco takového naším údlem. Není nákazy, která by se šířila jako tato.

Dostávám se do rozprav a do sporvelmi nenucena velmi snadno, a to tím spíš, že ve mnnázory nalézají pdu velmi nevhodnou k zapouštní hlubokých koen. Žádná tvrzení mnepekvapí, žádná víra mnepopudí, byse mému názoru protivila sebevíc. Není výmyslu tak plytkého a tak pemrštného, aby se mi nezdálo, že je hoden lidského ducha. Já i lidé mnpodobní, kteí zakazujeme svému úsudku pronášet výroky neodvolatelné, se díváme na názory opané blahovoln, a neskláníme-li ped nimi svj soud, nakláníme k nim ochotnsvoje ucho.

Námitky proti mým úsudkm mtedy neurážejí ani mnedráždí; pouze mpodncují a bystí mi vtip. Obvykle uhýbáme, chce-li nás kdo opravit; mli bychom naopak vycházet opravám vstíc a pijímat je vlídn, zvlášt, když se djí formou rozprávky, nikoliv kantorským pouováním. Setkáme-li se s odporem, nehledíme na to, je-li oprávnný, ale na to, jak bychom jej právem nebo neprávem potlaili. Místo abychom mu otvírali náru, vystrkujeme drápy. Snášel bych tžce, kdybych byl mezi páteli pedmtem hrubostí: Jsi hlupák, nco se ti zdá. Ve spolenosti slušných lidí mám však rád, aby se mluvilo odvážn, aby se slova pesně řídila myšlenkou. Musíme si sluch otužovat a zatvrzovat jej proti zmkilostem obadného zpsobu mluvy. Mou pízemají pátelství a spolenosti mužné, družnost, která si libuje v drsnosti a prudkosti styku, v kousavostech a škrábání až do krve. Není ani dost pevná ani dost šlechetná, jestliže není hádavá, je-li hlaounká a pstná, bojí-li se náraza chová-li se nucen.

Neque enim disputari sine reprehensione potest. (Spor se přece nevede bez protiřečnění) z Cicerona

Když mtudíž nkdo potírá, probudí mou pozornost, nikoliv mj hnv: tomu, kdo mluví proti mn, kdo mpouuje, jdu sám vstíc. Pravda by mla být spolenou vcí nás obou.

Vpravdvyhledávám více styk s tmi, kdo mcepují, než s tmi, kdo se mne bojí. Jednat s lidmi, kteí nás obdivují a ustupují nám, je rozkoší mdlou a škodolibou. Antisthenés rozkázal svým dtem, aby tomu, kdo je pochválí, nikdy neprojevovaly pízeani nedkovaly. Cítím se mnohem pyšnjší na vítzství, kterého dobudu sám nad sebou, když se pímo v zápalu boje pimji, abych ustoupil pesvdivým dvodm svého protivníka, než pociuji radosti z vítzství, kterého nad ním dosáhnu, je-li sláb. Zkrátka pijímám veškeré rány, i ty nejslabší, jsou-li zasazovány pímo, ale nadmíru nevrle snáším ty, které nemají formu. Na látce rozpravy mi záleží pramálo, mezi stanovisky nečiním rozdílu, a kdo si ve sporu odnese vítězství, je mi téměř lhostejné. Vydržím se v klidu přít po celý den, je-li rokování vedeno podle pravidel. Oceňuji právě ten řád, méně již prudkost a důvtipnost.

Když se spor zvrhne, když se ztratí niť a zmizí řád, pouštíme se jádra, ulpíváme zlostně a přemrštěně na formě a upadáme do jistého tvrdohlavého, zlomyslného a panovačného způsobu debaty, za nějž se potom musíme stydět. Je nemožné jednat poctivě s hlupáky.

Co jen nepravosti způsobí a nahromadí, řídí-li pře hněv! Upadáme v zaujaté nepřátelství, nejprve proti důvodům, potom i proti lidem…. Proto Platón v Ústavě zakazuje cvičení v debatách duchům neschopným a neušlechtilým. K emu je vám dobré dávat se na hledání pravdy s nkým, kdo není schopen rovného kroku ani náležitého zpsobu? Vci neuškodíme, jestliže od ní odboíme, abychom nejdív vidli, jak nejlépe na ni; nemluvím zde o metodškolní a umlé, mluvím o pístupu pirozeném, o zdravém úsudku. Kam se nakonec jinak dostaneme? Jeden potáhne na východ, druhý na západ, ztratí ze zetele podstatu vci a utopí ji v záplavpodružností. Hodinu budou bouit a pak již vlastnnebudou vdt, co vbec hledají: jeden se k vci ještnedostal, druhý se nad ni povznesl, tetí je kdesi vedle. Ten se chytil njakého slova a njaké podobnosti, onen zase již nevnímá, co se mu namítá, rozbhl se svým smrem a myslí už jen na to držet se svého, a ne vašeho. Jiný se cítí slabý v nohou, bojí se všeho, všechno šmahem zamítá, hned od poátku epoplete a zmate nebo se v samotném ohnisku sporu zatvrdí a nedá se pohnout, aby otevel ústa: zpohnvané nevdomosti pedstírá pyšnopovržení anebo hloupskromnou zdrženlivost a nechuk sváru.

Ale což, pistupuji-li k celé té záležitosti z falešné strany? To je pece docela možné. A proto káu svou netrplivost a pednprohlašuji, že je stejnou chybou u toho, kdo má pravdu, jako u toho, kdo se mýlí. Nebýt schopen snést povahu lišící se od mé vlastní je pece vždy znakem tyranské zavilosti. A potom, není větší a zakořeněnější hlouposti, ani hlouposti spornější, než se dát rozčilovat a popouzet hloupostmi tohoto světa: osten se tu obrací totiž hlavně proti nám samým. Známý filosof minulých věků býval vždy měl dost důvodů k pláči, když zkoumal sám sebe.

Kolik jen hloupostí každodennpronesu a odpovím podle vlastního mínní! A oješttedy více podle mínní druhých lidí! Dal-li bych si sám nejradji pes ústa, jak se vůči mnmají chovat ostatní? Úhrnem vzato, lovk musí žít mezi lidmi, ml by tedy klidnnechat eku protékat pod mostem a nestarat se o ni nebo alespose zbytennezlobit.

Vskutku, propak námi vbec nepohne, potkáme-li nkoho tlesnkivého a znetvoeného, a setkání s pokiveným duchem snést nemžeme a hned se rozílíme? Tato neestná drsnost plyne spíš ze soudce samého než zposuzovaného nedostatku.

Mjme vždy na jazyku výrok Platonv: „Nalézám-li nco nezdravého, není-li pak to proto, že sám jsem nezdravý? Nevzí-li pak vina ve mnsamém? Nemže-li pak být moje zjištní obráceno proti mnsamotnému?“ Tomoudrá a božská písnika a káe nejobecnjší a nejbžnjší omyl nás, lidí.

Upraveno podle překladu Václava Černého, který L.P. 1966 vydal Odeon pod názvem Eseje.

publikováno: 25. 10. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …