Jde to i jinak?

Nejeden z nás by souhlasil s tím, že se česká politika potýká s mnoha problémy. Zatím je však relativně málo cest vedoucích k nápravě. Velké procento voličů se v poslední době rozhodlo řešit věci po svém – skoncovali se starými stranami a důvěru vložili v nové tváře sdružené nejdříve do TOP 09 či Věcí veřejných, v posledních volbách pak do hnutí ANO či Úsvitu přímé demokracie. Není však jasno, zda tyto nové tváře přinesly do české politiky nové ideje nebo alespoň odpovědnější plnění těch starých. Co s tím?

Chtěl bych uvést několik návrhů, nabízejících nová východiska. Žádný z nich zatím neprošel kompletním „soubojem s realitou“ a žádný ani není zázračným všelékem na problémy české politiky. Cílem je spíš ukázat nové neprošlapané cesty a tak motivovat k trochu jinému přemýšlení o politice. Zaměřím se proto především na nápady, které zatím stojí mimo hlavní proudy diskuzí. Vyhnu se standardním předpisům, jako jsou návrhy na omezení moci prezidenta či změnu volebního zákona. Nic proti takovým nápadům, snad jen to, že jejich přednosti i zápory už jsou docela známé.

Představím vám několik projektů, které se už v České republice objevily, a pak bych přešel k těm ve světě již dříve testovaným a skončím několika dosud nevyzkoušenými, možná že i extrémními návrhy, které mohou posloužit přinejmenším jako zajímavý myšlenkový experiment.

Mohli jste vidět i ve svém kině

1) Kontrola pravdivosti. Ukazuje se častěji než bychom si přáli, jakoby čeští politici trpěli alergií na pravdu. Michal Hašek je jen špička ledovce. Jak ale politiky přinutit, aby nelhali? Novináři mají někdy svázané ruce. Jejich úkolem je zjistit co dělají politici, ale nemají v popisu práce kontrolovat pravdivost všech jejich tvrzení. Nedávno se ale objevilo několik organizací, které se pustily do systematického ověřování pravdivosti výpovědí politiků. Jejich úkolem je objektivně zjistit, mluví-li politici pravdu či ne. Projekt demagog.cz, který vychází z amerického modelu, myšlenku kontroly politiků zpopularizoval v posledních volbách.

Otázkou je skutečný dopad podobných aktivit. Nejvíc záleží na tom, jestli jí lidé věnují pozornost, což u apatických občanů není samozřejmost. Kontrola pravdivosti může mít i opačný efekt. Poukazují-li tyto organizace na nepravdivost určitého výroku, často se stane, že si lidé zapamatují původní výrok a zapomenou, že se jedná o lež. Je proto důležité, aby tyto organizace ukázaly nejen, co je lež, ale i co je pravda. Drobnosti ale nemohou zastínit velký potenciál iniciativy. Jedna z nedávných politologických studií dokonce ukázala, že když byli politici informovaní, že budou kontrolováni, mluvili častěji pravdu.

2) Hanobení. Kauzy spojené s bývalým premiérem Petrem Nečasem či Davidem Rathem zdůrazňují všudypřítomnost korupce v nejvyšších patrech české politiky. Co s tím? Což takhle zahanbit ty, kdo se korupce účastnili? Troufám si tvrdit, že Česká republika by mohla být světovým lídrem v kreativitě týkající se zveřejňování korupce. Nedávno jsem třeba byl na exkurzi s organizací Corruptour.cz, která vodí skupiny lidí na místa slavných korupčních případů včetně obhlídky domů známých korupčníků. I česká divadla vyzkoušela podobný princip s představeními, jako je Ivánku, kamaráde a Blonďatá bestie zpracovávajícími výňatky z policejních odposlechů.

Mají akty veřejného hanobení potenciál k omezení korupce? Asi ne samo o sobě. Jedna studie z Brazílie ale přesvědčivě ukázala, že propagace výsledků auditů týkajících se korupce ve veřejných financích vedla voliče k volbě proti zkorumpovaným vládním stranám. Zajímavé však je, že ve zmíněných brazilských volbách lidé trestali pouze ty politiky, kteří překročili „průměrnou úroveň“ korupce.

Upoutávky ze zahraničního filmového klubu

3) Volební loterie. Volební účast v posledních volbách byla velice nízká – k urnám přišlo jen asi 60% oprávněných voličů. Řešením by sice mohlo být povinné hlasování s pokutami za neúčast, takové pravidlo bychom ale asi chápali jako nepříjemně vynucující. Co třeba loterie? Ke každému hlasovacímu lístku by byl přiložen hrací los, takže by hlasování dalo každému voliči šanci vyhrát hodnotnou cenu. Jedna nedávná studie, která tento nápad testovala v Kalifornii, ukázala, že zavedení loterie by vedlo nejen k nárůstu volební účasti, ale překvapivě také k vyšší informovanosti voličů o politice. Druhý efekt je obzvlášť důležitý. Nechceme vyšší účast, přilákáme-li neinformované a apatické občany k volbám.

4) Ústav pošťuchování. Vláda v České republice si tradičně vynucuje dodržování norem hodně nepříjemnými prostředky: přísnými regulacemi, vládními inspekcemi, soudy a pokutami. To není zrovna lichotivá vizitka. Chtělo by to vymyslet něco příjemnějšího, efektivnějšího a méně nátlakového. Obor behaviorální ekonomie zkoumá, zda existují intervence, které vedou lidi k lepšímu chovaní bez nátlaku. Tak vznikly tzv. šťouchy“, termín zpopularizovaný Richardem Thalerem a Cassem Sunsteinem. Pěkným příkladem takového šťouchu je terč namalovaný na toaletách, jehož prostřednictvím provozovatel veřejných záchodků decentně pomáhá mužům zamířit na cíl, a zároveň omezí potřebu častého čištění toalet.

Britský premiér David Cameron vytvořil specializovaný vládní úřad („Behavioral Insights Team“), který „pošťuchující“ intervence vymýšlí a následně testuje, zda a jak fungují. Například: motivujeme-li nezaměstnané napsat o svých dosavadních zkušenostech s hledáním práce, pomůžeme jim k úspěšnějšímu získání nového zaměstnaní. Když lidi informujete, kolik jejich spoluobčanů už zaplatilo daně, rozhoupou se, aby už konečně zaplatili také. Úřad odhaduje, že daňový šťouch už přinesl víc než 210 milionů liber z výběru daní.

5) Deliberativní ankety. Lidé jsou většinou žalostně neznalí ve věcech týkajících se základních faktů české politiky. Jen si to zkuste a zeptejte se svého kamaráda, jak se jmenují současní ministři nebo jaké zákony parlament v poslední době schválil. Pomineme-li nutnost rekonstrukce celého vzdělávacího systému a práce médií, existují i jiné cesty k politicky vzdělanější populaci? Politolog James Fishkin představil proceduru, která by voličům pomohla bojovat s politickou neinformovaností. Pojmenoval ji „deliberativní ankety.“

Celá procedura začíná výběrem náhodného vzorku lidí ze všech společenských tříd, kteří jsou dotazovaní na nějakém tématu z veřejné politiky – například situace Romů v školství. Poté jsou pozváni na all-inclusive víkend v hotelu, který stráví diskuzemi nad těmito tématy. Setkají se s experty, rozdělí se do malých skupinek, ve kterých témata probírají. Skupinky se později spojují do větších. Na konci víkendu jsou účastníci dotazováni znovu. Fishkin zjistil, že téměř v každém případě – a tohle cvičení provedl 40krát různě po světě, na národní, lokální i mezinárodní úrovni – účastníci významně změnili svá mínění. Byli informovanější a přijali osvícenější preference. Zmíněná setkání jsou i filmována a vysílána v televizi, aby z ní širší populace mohla mít užitek. Jiná alternativa je, že necháme tento reprezentativní vzorek lidí za nás rozhodovat.

6) Kreativní starostové. Výše zmíněné nápady byly zaměřené hlavně na národní rovinu. Na lokální úrovni se však obvykle experimentuji svobodněji. Příkladem je Atanas Morkus. Tento původem matematik se stal starostou Bogoty v Kolumbii, městě zmítaném chudobou, kriminalitou, dopravními zácpami a zdevastovaným životním prostředím. Mockus věřil, že lidé lépe zareagují spíš na pozitivní motivaci než na hrozbu trestu. Proto po městě rozmístil na 420 mimů, kteří lidem ukazovali, kde přecházet ulice a kde vyhazovat odpadky. Zařídil telefonní linku, kam lidé mohli nahlásit jména poctivých taxikářů, která se později zveřejňovala. Na jeden den v týdnu uzavřel městské bary pro muže, aby si ženy mohly užít bezpečný noční život (zrovna toto opatření by asi u českých pivařů velký úspěch nesklidilo). Některý z nápadů by mohl sloužit jako inspirace pro česká města, nebo by jejich starostové mohli přijít s vlastními podobně kreativními nápady a pozitivně motivovat obyvatele k dobrému chovaní.

Již brzy i ve vašem kině…

7. Nové debatní formáty. Posledním volbám předcházela nekonečná série televizních debat, které ale nepřinášely moc zajímavého ani informativního. Problém asi spočívá v tradičním formátu – otázky a odpovědi – který nechává kandidáty odříkávat předem připravené repliky. Ekonomové Tyler Cowen a Alex Tabarrok však představili nový způsob, díky němuž by nám televizní debaty mohly říct mnohem víc o schopnostech kandidátů, a zároveň by byly docela zábavné, aby lákali diváky.

Co kdybychom všechny kandidáty přinutili, aby se dívali na debaty expertů, mezi něž bychom zamíchali jednoho či dva podvodníky, a potom se politiků ptali na jejich hodnocení diskuze? Nebo bychom je požádali, ať označí lháře ze skupiny přednášejících. Mohli bychom dát kandidátům nějakou informaci a požádat je, ať ji co nejlépe sdělí veřejnosti. Nebo jim můžeme zadat, ať pomohou rozvádějícímu se páru vyřešit spor o majetek. Stejně jako reality show by takový pořad mohl být zábavný, zároveň by ale prověřil schopnosti kandidátů důležitých pro skutečné vládnutí, jako je hodnocení adekvátnosti informací, komunikace s veřejností a schopnost řešit konflikty.

8. Futarchie. Nakonec nám jde nejvíce o to, aby politici vybírali nejvýkonnější veřejné politiky. Jak ale zjistit které veřejné politiky jsou opravdu nejlepší? Co je lepší pro českou zemi: zvýšit nebo snížit daně a které a do jaké míry? Měli bychom investovat více do vzdělávaní, do zdravotnictví nebo do průmyslu? Ekonom Robin Hanson přišel s nápadem využívat tzv. predikční trhy odpovídat na takové otázky. Predikční trhy umožňují lidem sázet na budoucí události. Pokud se předpovědi naplní, budou jim vyplaceny výhry. Protože soustředí znalosti mnoha lidí a zároveň lidi nutí investovat do svého odhadu vlastní peníze, jsou predikční trhy schopné předpovídat budoucnost lépe než experti.

Hanson svůj návrh nazývá futarchie. Ve futarchii by demokratické volby sloužily k výběru politiků, kteří reprezentuji různé hodnoty, o které má stát usilovat: chceme jen rostoucí HDP, nebo chceme raději růst HDP spojený s dobrými ukazateli zdraví populace a sociální rovnosti? Pak by přišly na řadu predikční trhy, které by určily, jakým konkrétním způsobem zvolené hodnoty zavést. Lidé by si sázeli, která opatření docílí požadovaných hodnot. Opatření, která by v sázení dosáhla určité hodnoty, by byla přijata a samozřejmě, v případě jejich prosazení by sázejícím byly vyplaceny výhry. Hanson myšlenku futarchie vtělil do hesla: hlasovaní o hodnotách, ale sázeni na fakta. Hansonova vize je stále ve stadiu návrhu, myšlenka využívání predikčních trhů ke zlepšení procesu vytváření zákonů však obecně získává stále vyšší podporu i u amerického ministerstva obrany.

Je docela nepravděpodobné, že by některé z představených opatření vyřešilo problémy české politiky, současný stav, připomínající mnohdy slepou uličku ale volá po hledání nových cest. Přidal bych už jen jeden jednoduchý návrh: nové myšlenky, které povedou ke zlepšení vládnutí, mohou přijít kdykoli, odkudkoli a od kohokoli. Měli bychom je povzbuzovat. Mohla by vzniknout soutěž o nejlepší nápady, kterou by dotovala vláda nebo bohatí filantropové. Když můžeme udělovat ceny za literaturu a umění, tak proč ne za nejlepší nápady, zlepšující veřejný život? A až posbíráme nejlepší nápady, můžeme jejich fungování začít systematicky testovat. Takové ověřování může probíhat v rámci domácí varianty „ústavu pošťuchování,“ v akademické sféře, ale klidně i mezi lidmi. Po letech sahaní po osvědčených řešeních už možná uzrál čas, abychom se některé věci pokusili udělat jinak.

Andrew Roberts je docent politologie na Masarykově univerzitě v Brně i Northwestern University v Chicagu. Je autorem knihy The Quality of Democracy in Eastern Europe z nakladatelství Cambridge

publikováno: 22. 11. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


V režii československých oligarchů – dokonáno

V Česku žijeme v oligarchickém systému. Píše o tom ve svém čerstvém zásadním textu Jan Jandourek. Má pravdu …

Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …