V čem už muslimy jsme

Nelze si představit výraznější protiklad, než je protiklad mezi Mudrcem a Prorokem. Ani jeden, ani druhý nejsou bohy, v tom jediném je mezi nimi shoda. V každém jiném ohledu představují pravý opak: jeden je cudný, druhý mocný, se svými čtyřmi manželkami; jeden je androgyn, druhý je vousatý; jeden je mírumilovný, druhý bojovný; jeden je příkladný a druhý mesiášský. Ale dělí je od sebe také 1200 let; a je neštěstím západního myšlení, že křesťanství, které se mohlo stát jejich syntézou, kdyby se bylo zrodilo později, se objevilo předčasně, nikoli jako dodatečné smíření obou krajností, ale jako přechod od jedné k druhé. Vstoupilo do hry jako střední člen řady, jejíž vývoj – tak tomu chtěla její vnitřní logika, ale tak tomu chtěly i zeměpis a historie – měl napříště jít směrem k islámu. Ten totiž – v tomto bodě mohou muslimové triumfovat – představuje nejvyvinutější podobu náboženského myšlení, což ovšem neznamená, že představuje podobu nejlepší: řekl bych dokonce, že právě z tohoto důvodu je ze všech tří forem nejznepokojivější.

Lidé učinili tři velké náboženské pokusy, aby se osvobodili od pronásledování mrtvých, od zhoubných vlivů záhrobí a od úzkostí magie. V intervalech zabírajících přibližně půl tisíciletí vytvořili postupně buddhismus, křesťanství a islám; a je nápadné, že každá další etapa nepředstavuje snad nějaký pokrok oproti předchozí, ale spíš svědčí o jakémsi kroku zpět. Pro buddhismus neexistuje žádné zásvětí; všechno se tu redukuje na radikální kritiku, k jaké už lidstvo napotom nikdy nenašlo dost síly, a tato kritika dovede nakonec mudrce k popření smyslu věcí a bytostí: učení negující svět a negující i sebe samo jako náboženství. Křesťanství činí znovu ústupek strachu a opět zavádí zásvětí, jeho naděje a tresty a jeho poslední soud. Islámu zbývá už jen, aby onomu světu podrobil i svět tento: svět časný a svět duchovní jsou opět spojeny. Společenskému řádu dostává se stejného posvěcení, jaké přísluší řádu nadpřirozenému, politika se stává teologií. Duchové a fantomy, kterým pověra přece jen nedokázala dát život, byli posléze nahrazeni vládci i bez toho až přespříliš skutečnými, a těm je nyní navíc dovoleno zmonopolizovat i zásvětí, takže jeho tíha ještě znásobuje tíhu pozemské moci, beztak už dost drtivou.

Tento příklad ospravedlňuje snahu etnografů proniknout vždy až k pramenům. Něco opravdu velikého člověk dokáže stvořit jen na počátku; ať jde o jakoukoli oblast, jedině první krok má plnou platnost. To, co následuje, je už jen přešlapování a kajícné úsilí kousek po kousku okupovat území, které jsme nechali za sebou. Florencie, kterou jsem navštívil později než New York, mě napřed nepřekvapila: v její architektuře a v jejím výtvarném umění jsem rozpoznával Wall Street patnáctého století. Když jsem srovnával mistry renesance s primitivy a florentské malíře s malíři sienskými, měl jsem dojem úpadku: co tito učinili jiného než právě to, co mělo zůstat neučiněno? A přesto zůstávají obdivuhodní. Velikost, která se váže k prvopočátkům, je tak průkazná, že i omyly, jestliže jsou nové, nás pořád ještě omračují svou krásou.

Dnes hledím na Indii přes hradbu islámu; ale je to Indie Buddhova, Indie před Mohammedem, který se pro mne, Evropana – a právě proto, že jsem Evropan – tyčí mezi naším myšlením a naukami, které jsou mu nejbližší, jako neomalený rušitel tanečního kola, v němž se ruce Východu i Západu měly spojit. A byly by se také spojily, kdyby on je od sebe neodtrhl. Dopustil bych se velkého omylu, kdybych následoval ony naše muslimy, kteří se prohlašují za křesťany a západníky a pro něž se hranice mezi oběma světy táhne tam, kde začíná jejich Východ! Tyto oba světy mají k sobě blíže, než má ten i onen k jejich anachronismu. Rozumový vývoj se nekryje s vývojem historickým: islám rozťal vedví svět civilizovanější, než je svět jeho. To, co mu připadá aktuální, patří ve skutečnosti epoše už uplynulé, žije v tisíciletém opoždění. Dokázal uskutečnit revoluční dílo, ale protože tento jeho čin se týkal vývojově opožděné části lidstva, jeho reálná setba umrtvila zároveň zárodky možného: přivodil pokrok, ale pokrok, který je rubem pohřbených možností.

Nechť se Západ vrátí až k počátkům své vnitřní roztržky: tím, že se islám postavil mezi buddhismus a křesťanství, nakonec nás poislámštil, neboť křížovými výpravami se dal Západ strhnout k tomu, aby se definoval v protikladu k němu, a tím se mu nutně připodobnil. Nebýt islámu, mohlo mezi ním a buddhismem dojít k pozvolné osmóze, která by nás byla ještě víc pokřesťanštila, a to ve smyslu tím křesťanštějším, že bychom se vrátili až za sám počátek křesťanství. Právě tehdy propásl Západ možnost uchovat si svoji ženskost.

Napsáno 12. října 1954 – 5. března 1955

Claude Lévi-Strauss: Smutné tropy. Z franc. orig. Tristes Tropiques, vydaného nakladatelstvím Librairie Plon roku 1955 v Paříži, přeložil Jiří Pechar. Vydalo naposledy nakladatelství Rybka Publishers v Praze počátkem zimy roku 2011.

https://www.kosmas.cz/knihy/166704/smutne-tropy/

publikováno: 10. 12. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …