Turecko na hraně

Část armády zřejmě z řad středního důstojnictva se v noci na 16. července pokusila o státní převrat. Turci budou podle svého zvyku o puči mluvit jako o „patnáctém červenci“, a takto se tento den zapíše i do učebnic (pro ilustraci – Smrt Ataturka je například událostí „10.listopadu“ a každý ví, co se ten den stalo). Není to sice poprvé v moderní turecké historii, ovšem tento „coup“ neboli puč byl rozhodně nečekaný; jestli se o něm někdy v posledních letech spekulovalo, pak to bylo po masivních protivládních protestech v parku Gezi v roce 2013. Lidé tehdy dávali jasně najevo nesouhlas s pokračující islamizací společnosti, kterou zaváděl prezident Erdogan. Po, pro něj, neúspěšných volbách na jaře minulého roku Erdogan obnovil boje s kurdskými radikály – mnoho pozorovatelů soudí, že účelově. Kurdové tak, jako významná menšina, opět sehráli roli vnitřního nepřítele jednoty tureckého státu, proti kterému se ostatní obyvatelstvo tmelí. Erdogan se také začal více angažovat v boji proti Islámskému státu. V opakovaných volbách v listopadu 2015 už prezidentova strana získala potřebný mandát na sestavení většinové vlády.

Více k tomu například reportáž Terezy Engelové: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/215452801240035/

Včerejší pokus o puč mj. ukazuje na slabost v tureckém státním aparátu. Mnoho policejních a bezpečnostních špiček, tj. těch nejzkušenějších, kteří měli zemi chránit, přišlo o místo během plošného boje s tzv. „paralelním státem“. Tak bývají vládní stranou nazýváni lidé ve službách státu, kteří jsou údajně stoupenci duchovního Fethullaha Gülena. Gülen žije v exilu v USA a jeho údajní nebo skuteční stoupenci mají být roztroušeni na významných pozicích ve státní správě a armádě. Gülen je v zásadě konzervativní islamista, odsuzuje terorismus ve jménu víry, vedl smírné rozhovory s katolíky i židy a budoucí Turecko představuje jako evropskou zemi s demokratickými svobodami. Je stoupencem Atatürkova odkazu, prosazuje tedy nenáboženský stát a vzdělávání. Jako bývalý spojenec dnešního prezidenta ostře kritizoval Erdoganovy kroky během a po protestech v Gezi. Gülen konstatoval mnohokrát pro světové agentury, že Erdogan v posledních letech vleče zemi k diktatuře, tedy opačným směrem, než se o to ještě jako spojenci pokoušeli před časem spolu.

Erdogan ve svém prvním vystoupení po puči ihned neváhal poukázat na „paralelní stát“. Vrátila se (mu) teď jeho čistka? A budou následovat další?

publikováno: 18. 7. 2016

NEJNOVĚJŠÍ články


Inspirováno Slovenskem

Ve víru dění a marketingových rejů kolem předběžných závěrů auditu Evropské komise, mapujícího střet zájmů Andreje …

Od hrdinství na milimetry – Čurda z Hlíny

Je poledne 16. června 1942 a Karel Čurda, parašutista skupiny Out Distance, vstupuje do Hlavní úřadovny …

Vyhazov z práce za názor proti funkcionářům

„Můj otec pochází ze Slovenska, moje matka je z Rumunska. Do Čech dorazili se svými rodiči …

O co jde v Hongkongu a proč

V Hongkongu jde o všechno. Pokud extradiční zákon projde, poslední ostrůvek svobody v ČLR bude …

Bohům se nic nestane

Velký den. Přes den jsem nasmlouval brigádníky a sklízeli jsme první víno. Nádhera, vypadá dobře. …

Sebevražda nebo euthanazie jako nejdůležitější otázka

(v polemice s textem Petra Placáka ZDE) Ahoj Petře! Po návratu z Kolumbie mne čekalo příjemné překvapení: …

Reklama na dobrou smrt

Deset argumentů proti euthanasii – polemika nejen s Lubomírem Martínkem. Euthanasie je v nemalé části evropské společnosti …

Záznam krizové porady ANO aneb Dycky Babiš!

AB (Andrej B.): „Čau lidi, tak je fajn, že stě dorazili. Sorry jako, že dnešní …