Čekáme na vůdce

O každých volbách ve svobodné demokratické společnosti se hovoří jako o důležitých, zásadních, klíčových a spoustou dalších přívlastků. Z všech voleb, které má Česká republika ve svém repertoáru se tradičně za nejsilnější považují ty parlamentní, tedy proporční ustavení Poslanecké sněmovny a následně sestavení klíčového exekutivního orgánu – vlády. Do tohoto zavedeného systému se však přikradly volby prezidentské.

Ačkoli je Česká republika ústavně zakotvenou parlamentní demokracií a prezident je v tomto systému s mírnou nadsázkou jen „kladač věnců“, zavedení přímé volby prezidenta probudilo v české veřejnosti zcela nový zájem o politiku. Zájem, který může být určující v příštích letech. Zájem, jež je patrný i v současnosti a uvědomujeme si ho spíše poskrovnu. Zájem mnohých nalézt mezi sebou jedince, který za nás zařídí vše a ke kterému se budeme moci upnout, kdykoli bude třeba. Zájem nalézt vůdce.

Český národ podobně jako většina jiných je charakteristický celou řadou stereotypů a národních vlastností. Mnozí z nás si jistě vybaví oblíbené mýty, že jsme „středem Evropy“ a Praha je jejím „srdcem“, či oblíbené rčení o „zlatých českých ručičkách“. Kromě výše zmíněných a obecně zažitých kulturních stereotypů můžeme pozorovat i jiné vlastnosti, které český národ má. Vzorce chování jsou vždy zakořeněny v naší historii a odkazu našich předků. Proto, abychom dokázali pochopit některé naše kulturní stereotypy, je nezbytné historii vlastního národa dobře znát. Zájem nalézt vůdce se pak zdá být logický.

Období, které zcela nepochybně primárně určuje současné české vnímání politiky a veřejného života, je samozřejmě komunistická éra. 40 let tuhého režimu naučilo národ vnímat politiku jinak, než bychom v již 27 let trvající demokracii čekali. V zásadě lze říci, že Češi vykazují velkou nedůvěru k politice jako celku. Často slyšíme tvrzení, že „politika je špína“, do politiky jdou jenom prospěcháři kvůli penězům, aby si nakradli, apod. Lidé se pak raději v duchu pragmatických tradic stáhnou do soukromí a politiku jako takovou neřeší. Pokud ano, tak v hospodě. Je to dáno především skutečností, že občané politický systém znají pouze letmo a demokratické mechanismy a principy jim často unikají.

Z toho pramení, že Čech si s pojmem „elita národa“ – příkladně v podobě politické reprezentace – nespojí nic a pokud ano, tak je to zkorumpovaná, prolhaná a zlodějská pakáž, které nelze důvěřovat. Spolehnout se na vůdce je však o mnoho lepší.

Národní zakořeněnost, která vystupuje skrze nedůvěru v systém, naopak dává prostor pro jedince. Nikoli elita jako skupina osobností, ale vůdce. Vůdce, který nemusí mít za sebou zářnou kariéru, ale umí pracovat s davem. Umí si získat důvěru lidí a především je přesvědčit, že on vyhraje tam, kde jiní selhali.

V prezidentské volbě se tato vlastnost projevila v maximální míře. Ovšem nejen tehdy. Zdá se, že od zvolení Miloše Zemana prezidentem začínají Češi snad nevědomě tíhnout k vůdcovským autoritám. Vždyť celý úspěch hnutí ANO 2011 je postaven jen a pouze na osobnosti Andreje Babiše, do něhož si mnozí svého vůdce mohou promítnout – úspěšný podnikatel, do politiky nejde pro peníze, neb jich má dost… a „bude líp“. Podobným prototypem vůdce se jeví i předseda SPD Tomio Okamura, jehož demagogická videa sledují na Facebooku tisíce lidí. Nezáleží na tom, jestli jsou jeho příspěvky pravdivé nebo inteligentní. Nadšení a přízeň jeho podporovatelů na těchto faktorech závislé nejsou.

Zkusíme si zase najít toho, kdo to „prostě zařídí“?

publikováno: 20. 3. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …

Potrat

Trvalo staletí, než začalo být tvrzení, že není otázky, která by nemohla být položena, obecně …