Strašidlo doktorátu

Všichni víme, že se někde berou noví doktoři, docenti a profesoři, že odněkud vzešly všechny velké postavy moderní vědy. Všichni chápeme, že odněkud musejí přijít také manažeři, auditoři, právníci, lékaři, zkrátka všichni ti, u jejichž jména lze číst zkratku D. nebo Dr. Představy o tomto „někde“ jsou však obecně velmi mlhavé a málokdo tuší, jaký je život mezi ukončením běžného vysokoškolského studia a získáním titulu doktora.

Naopak ti, kteří se rozhodnou studovat doktorské studium, jsou si až bolestně vědomi palčivých problémů, které jsou s doktorátem spojeny. Protože se jedná o komplexní problematiku, která je dlouhodobně zanedbaná, je velice obtížné ji vysvětlit někomu, kdo s doktorátem nemá přímou zkušenost. V české společnosti tak vzniká nepřekročitelná propast mezi lidmi, kteří si tím prošli, a ostatními. Není zde obecně sdílená představa o tom, co znamená dělat doktorát. Nikdo kromě doktorandů neví, jak moc špatná, jak hluboce zanedbaná a jak naprosto alarmující je současná situace.

Problém doktorátu je tak většinou za okrajem pozornosti nejen širší společnosti, ale i médií, zákonodárců a úřadů. A začíná to být opravdu vážné. Proč? Protože doktorát je nejvyšším stupněm vysokoškolského vzdělání. Absolventi doktorského studia jsou tak skutečnou špičkou svých oborů, těmi nejvýkonnějšími ze společnosti z hlediska jejích vlastních měřítek lidských schopností. Jsou to lidé, kteří zajišťují další rozvoj vědy, ale také lidé, kteří zastávají v západních zemích ty nejvyšší pozice ve státním i soukromém sektoru. Ano, doktorát neprodukuje „jen“ vědce, ale obecně vysoce kvalifikovanou pracovní sílu.

Vlastností vysoce kvalifikované pracovní síly je pak to, že přitahuje investice a dovede je náležitě zhodnotit. Pokud někde není, nemohou tam ani vznikat, ani přicházet nové technologie, prostě protože nejsou k dispozici lidé, kteří by s těmito technologiemi uměli pracovat, nebo je dokonce přímo vytvářet. Mít vysoce kvalifikovanou pracovní sílu by tak mělo být prioritou každého státu, který je hoden jména státu. Zdrojem této síly je pak doktorské studium.

Pokud je ale doktorské studium dlouhodobě odsouváno mimo veřejný prostor, vzniká diskurzivní oddělení, které dále brání napravení situace. Doktorandi jsou v Čechách odsunuti ne na vedlejší, ale na tu úplně poslední kolej. Tuto situaci se dokonce někteří věci zcela neznalí jedinci snaží hloupě bagatelizovat a vydávat doktorandy za jakési příživníky. Tragikomickou pachuť těmto mudroslovím dodává, že je tomu ale právě naopak. Doktorand je člověk, který odevzdává výsledky práce, jichž by jedinec s nižším vzděláním ani nemohl dosáhnout, a pobírá za to odměnu, která je několikanásobně nižší, než na jakou by dosáhl, kdyby si „přebytečné“ studium ušetřil.

Soustavné přehlížení těch nejlepších tak již dnes postupně vede k jejich odchodu do zahraničí, k onomu známému odlivu mozků (brain drain). Tento odliv ale bohužel nestřídá žádný příliv. Jak napovídá anglické slovo drain, jedná se o vysychání, o umírání celé jedné krajiny. Brain drain totiž nepůsobí jen krátkodobou nouzi v různých odvětvích, ale vede k celkovému zaostávání v dlouhodobém výhledu. Když nejsou vybudovány dobré podmínky pro vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, odchází. A když tato síla odchází, vysychá především tok kapitálu, protože to do budoucna ohrožuje high tech investice a investice do souvisejících odvětví.

Špatná situace doktorandů je zásadním problémem pro celou zemi, pro celou společnost, pro Českou republiku. Zanedbávání tohoto problému je nejen strategicky stupidní, ale také perspektivně ekonomicky devastující. Strategie těch dlouhodobě nejúspěšnějších míst a zemí je přesně opačná. Strategie česká se rovná prožírání současnosti na úkor budoucnosti. Dobrovolnému nastoupení cesty do zaostalosti.

publikováno: 28. 5. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …