Zaostáváme a opouštíme se

Střední Evropa zaostává

Racionalita politiky, která byla původním základním předpokladem zastupitelské demokracie, ve stejné době stále více podléhá emocionalitě a populismu, přenášeným a podřizujícím se neojazyku televizního způsobu podání světa, stejně jako primitivnosti sto čtyřiceti znakových výkřiků na sociálních sítích. Rozvinuté společnosti tím ztrácejí schopnost domluvy. Z demokracie se v jejich podání stává jen opakování nic neměnícího rituálu volební aritmetiky. Doposud nezpochybnitelný předpoklad národního celku se rozpadá. Dnes používané módní termíny jako postfaktualita, tribalizace nebo neotribalismus však nevystihují hrozící hloubku dezorganizace současných západních – a tím spíše středoevropských – společností. Moderní „kmeny“ k sobě už neváže žádná hlubší vazba, než nechuť k jinak smýšlejícím a vypadajícím. Bez společné pozitivní vize uvnitř jazykových „národů“ sílí neschopnost hledat společný základ s jinak smýšlejícími společenskými skupinami. Pokud by se naše společnosti měly nakonec změnit na pouhou množinu „kmenů“ s úrovní fotbalových chuligánů, přestane demokracie fungovat úplně.

Potřebujeme úkol – ne nepřítele

Tento poslední civilizační skok zastihl středoevropská etnizovaná společenství nepřipravená. Společný jazyk sám nestačí. Bez společného minima mravnosti, sdíleného chápání minulosti, úcty k rovnosti před zákonem a solidarity, společenství nefungují. Nehotové národní identity, opakovaně se měnící vlastnické poměry i politické režimy, po dlouhá desetiletí opakované likvidace hodnototvorných elit a růst mocenské vrstvy bez schopnosti vystavět pozitivní národní programy – to vše představuje obrovský handicap. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu odešlo po roce 1989 z postkomunistických zemí na Západ asi dvacet milionů lidí v ekonomicky aktivním věku. Jenom ze Slovenska by to mělo být kolem dvou set tisíc mladých lidí, převážně s vysokoškolským nebo aspoň středoškolským vzděláním. Jaký sen o budoucnosti by tedy měl nebo mohl spojovat takové společnosti? Formální dodržování počtů a zvyklostí parlamentní demokracie samo o sobě ztracené století civilizačního vývoje nahradit nemůže.

Havlův důraz na osobní zodpovědnost jednotlivce za blaho obce jako východiska civilizačního rozvoje v nové situaci vlastně jen v českém prostředí potvrzoval a obnovoval linii evropsky zodpovědných moderních myslitelů, jako byli Tomáš Masaryk, Emanuel Rádl, Jan Patočka nebo Ladislav Hejdánek. I proto bylo v československém a celém středoevropském protitotalitním disentu tak snadné nalézt shodu na obraně universálních lidských práv.

Možná nevědomky se tak sklenul oblouk k modernitě některých myšlenek církevního reformátora Jana Husa. Ten už před sedmi sty lety napsal, že Němec dobrý je jeho srdci milejší, nežli bratr zlý… Zkouším si představit středoevropského politika, který by se dnes – o sedm století později – odvážil veřejně prohlásit, že dobrý muslim je pro společnost přínosnější, nežli domácí zločinec… Středoevropské národy ještě nepochopily, že v čase nejdelšího míru v evropských dějinách nepotřebují obraz nepřítele – potřebují úkol.

(Přinášíme závěr eseje Jana Urbana.)

publikováno: 21. 8. 2017

Jan Urban

Jan Urban

nezávislý publicista /

NEJNOVĚJŠÍ články


V režii československých oligarchů – dokonáno

V Česku žijeme v oligarchickém systému. Píše o tom ve svém čerstvém zásadním textu Jan Jandourek. Má pravdu …

Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …