Instinkt génia průměrnosti

V posledních několika dnech mě velice překvapilo několik lidí tím, jak jistě připisovali Andreji Babišovi zvláštní kvality, které podle mne ani zdaleka nemá. Já jen nevím: dělají to z čiré nevědomosti anebo je v tom už jakýsi kalkul? Je přece zřejmé, že A. B. vyniká jediným – instinktem predátora. Nemá žádný program, žádný názor, žádné zásady. Říká a dělá jen to, co je pro něj momentálně výhodné. Zítra dokáže říct a udělat pravý opak toho, co řekne dnes. Lež je jeho základní pracovní nástroj. Dobře to o něm už před pár lety řekl jeho krajan Martin Šimečka, když pravil, že se máme připravit na to, že nás všechny totálně ojebe (to je přesná citace jinak velmi kultivovaného člověka).

Kvůli slabosti pana Sobotky a spol. se mohl stavět do opozice ve vlastní vládě a hrát tu roli mučedníka a spasitele. Za všechno nedobré mohl a může pochopitelně Kalousek a předchozí vlády. Jenže tohle nejde hrát do nekonečna. Teď bude vládnout svou menšinovou vládou, která připomíná spíše variaci na hvězdnou pěchotu, a navíc s hlasovací podporou komunistů a okamurovců. A to je diametrálně jiná konstelace. Připomínám, že Babiše volilo jen 18 % všech oprávněných voličů, tedy 30 % těch, kteří přišli k volbám. Je to sice nepochopitelné číslo, ale zdaleka to není většina.

Sklízíme plody své netečnosti, (chcete-li nepatřičné korektnosti, která je chápána jako slabost), a také podivuhodné tolerance, a to zejména k jeho bezprecedentnímu kolosálnímu střetu zájmů. Další pravděpodobnou fází tohoto přístupu je již taková či onaká kolaborace. To je ten základní problém. A navíc je tady naprosto konkrétní kauza jednoho jeho trestního stíhání – za normálních okolností by jich mělo být mnohem více. Argumenty, že je to většině lidí jedno, že ho to dokonce posiluje, že je vlastně frajer a velký hráč, kulhají na obě nohy. On vlastně každý obrpodvodník a autoritativní vládce je taky jistý druh frajera a hráče, nemyslíte?

Babiš není jen nějaká epizodka, je to neuvěřitelné selhání polistopadového demokratického vývoje, kterého dokázal Babiš využít a zneužít, ba co víc, on si to selhání naplánoval a připravil. Vše je pak jen otázkou dobře cílené interpretace pro ty správné posluchače, diváky, a tedy latentní voliče či dokonce budoucí spoluhráče. Babišův příběh není jen o něm, je o nás všech. Okolní svět na nás nevěřícně zírá. Bývalý komunista, bývalý estébák, ekonomický migrant, oligarcha, policejně uznaný podvodník, největší daňový optimalizátor, největší příjemce dotací, antipolitik, majitel médií, autor mnoha skandálních výroků atd. – předseda české vlády. Pozoruhodné! A to tady máme ještě jeho kumpána Zemana!

Čekají nás nyní dvě klíčová témata: vydání či nevydání Babiše a opětovné zvolení či nezvolení Zemana. Uvidíme. Už záhy.

Největším nepřítelem Čechů byli vždy Češi samotní. Bohužel. I proto nám chybí společně sdílená shoda nad nedávnou historií národa a vlastně i nad svou identitou. Definičním rysem je normalizační přizpůsobivost, dvojí morálka a volba pro variantu prvoplánově výhodnou, bez ohledu na to, zda je či není správná. „Pár bláznů svou kůži na trh nese, do cizích věcí nevměšujeme se, a ještě méně vlastně do těch vlastních“. To jsou slova Karla Kryla z písně Září, z alba Tekuté písky. Sedí i dnes. Chybí silný hlas elit a osobností. Bodejť by nechyběl. Stačí se podívat na území bývalých Sudet, jak se tam volí a proč. Po všech těch atacích ve 20. století se jen prohloubily mnohé alarmující tendence. Souvisí to jak s protináboženskou většinou, s antiaristokratickým komplexem, antisemitismem, panslovanským blouzněním, a nově taky se strachem z údajného bruselského diktátu, imaginární expanzí migrantů či čínskou spásou.

Kromě násilného vyhnání Němců jsme zažili i několik zásadních emigračních vln a cílenou likvidaci elit, nejprve od nacistů a pak od komunistů. Není divu, že vítězí relativizace morálky a kult konzumu, že se lídrem země stává mazaný „génius průměrnosti“. Politika se u nás stala jen pokračováním byznysu jinými prostředky a marketingovou šarádou pro všehoschopné iluzionisty a uchvatitele moci, a to vše za nadšeného potlesku přizpůsobivé většiny.

publikováno: 28. 12. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …

Potrat

Trvalo staletí, než začalo být tvrzení, že není otázky, která by nemohla být položena, obecně …

A krade se vesele dál a ruka ruku myje

Asi před měsícem jsem prodal motorku. Měla 280 kg a už mi nevyhovovala. Dlouho si pomýšlím na choper. Našel …