Když si Kundera požádá, tak dostane

Emigranti jsou různí jako jejich hrdost.

Budovatelé lepší a spravedlivější společnosti, s Leninem v čele, otevřeně razili zásadu, že je lepší, aby zahynula stovka nevinných, než aby unikl trestu jediný vinný. Inscenované procesy, doznání vynucená mučením, sebemrskačská sebekritika, popravy z důvodu politického přesvědčení a dlouholetá vězení za hříchy předků nebo jednoduše za nic, jsou nesmrtelné výdobytky hlasatelů komunistického pokroku. Jak došlo k tomu, že to členům komunistických stran a jejich souputníkům nevadilo, by si vyžadovalo hlubinný rozbor. Proto je povinností každého slušného antikomunisty usilovat o to, aby ani jediný člověk nebyl odsouzen, perzekvován, diskriminován pro svůj původ nebo být připraven o občanská práva, včetně práva na obhájce v řádném procesu. Raději ať občas nějaký ten zmetek justici unikne, než aby byl odsouzen nevinný.

Po setkání Milana Kundery s Andrejem Babišem v Paříži vydalo české Ministerstvo vnitra prohlášení, že podle zákona je umožněno zjednodušené nabytí českého státního občanství prohlášením těch, kteří je v minulosti pozbyli. Jeho mluvčí Ondřej Krákoška se nechal slyšet, že manželům Kunderovým stačí, aby na zastupitelském úřadu předložili rodný list, oddací list a dokument o způsobu pozbytí českého státního občanství. „Dotyčná osoba musí učinit aktivní projev vůle směřující ke znovunabytí státního občanství,“ dodal mluvčí.

Třebaže byl Milan Kundera členem komunistické strany s přestávkami až do roku 1970, ať už v minulosti udělal, napsal nebo řekl cokoli, jedna věc je jistá: o československé občanství se sám dobrovolně nepřipravil. Je tedy s podivem, když stát, jehož představitelé se v 90. letech oháněli nezbytností právní kontinuity s režimem, který sami prohlásili za zločinný, náhle požadují jakési „aktivní projevy vůle“. Nemluvě o tom, že když člověk prchá z totalitního režimu, těžko si s sebou bere rodný list, tak drahý úřednímu šimlovi. Z vlastní zkušenosti rovněž vím, že rozsudky vynášené československými soudy podle paragrafu za „nedovolené opuštění republiky“, další z vymožeností socialistické justice, státní pošta uprchlíkům kupodivu do zemí politického azylu nedodávala. Jan Vladislav, který byl k odchodu přinucen za svou disidentskou činnost policejní šikanou a pomlouvačnou kampaní proti manželce, což detailně popisuje ve svém „Otevřeném deníku“ (Torst 2012), správně prohlásil: „Oni vzali, oni musí vrátit. Já se přece nebudu doprošovat.“ Každý, kdo byl z jakýchkoli důvodů přinucen odejít navždy z Československa, by měl dostat od státu, jenž je pokračovatelem české státnosti i stádnosti, omluvný dopis s nabídkou vrácení občanství. Je na těch, kdo jménem státu vystupují, kdo ho ztělesňují, kdo ho reprezentují, případně kdo ho diskreditují, aby udělali první krok.

Samozřejmě úspěšný Milan Kundera není hrdý a jasnozřivý Jan Vladislav, jeden z mála intelektuálů, který kouzlu rudé budoucnosti nikdy nepodlehl a celý život, který podle toho také vypadal, se s ním potýkal a analyzoval ho. Pokud by se Milan Kundera z nějakých osobních důvodů rozhodl ponižující proceduru podstoupit, mohl by narazit také na to, že jeho podpis na oddacím aktu je falešný. I vrabci na brněnských střechách totiž vědí, že se nechal na svatebním obřadu zastoupit přítelem a vlastní svatbě přihlížel jako nezúčastněný divák. Jistě ne náhodou se jeho první román jmenoval „Žert“. O tom, že nesmrtelnosti, pokud po ní člověk prahne, lze dosáhnout i neliterárními způsoby, píše pro změnu v románu psaném už ve Francii a nesoucím stejný titul.

26 11 2018 obr3

Pieter Bruegel the Elder. Pride. 1558. wikiart.org

publikováno: 26. 11. 2018

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …

Ve stručnosti je síla, básněte

Mám rád přirozené dorozumívání, mluvenou a psanou řeč. Mám rád češtinu. Mám rád i jiné jazyky, protože …

Za co medajli čínské bohemistce?

Vyznamenávat propagátory české kultury v jiných zemích je skvělý nápad. Tedy byl by, kdyby se ho …