Krev není voda. Životní příběh I. S. (2. část)

Zralý věk: Od přijímání měnlivého života ke psaní veršů s poselstvím.

Postupem času sice tály ledy, ale pravověrných bylo stále víc než těch slušných. Velké štěstí pro něj bylo, že práce, kterou mu nabídli ti, kteří jej znali z dětství, ho naplňovala. Konstrukce a projekty řízení jednoúčelových strojů a měřících zařízení, automatických linek a zároveň i řešení celostátních tematických úkolů v oboru, kterému rozuměl. Bavila ho i práce v letních dětských táborech, kdy se mu vracela ozvěna vlastních zážitků od táborových ohňů a pocit soudržnosti, romantika letních večerů a svět dětských zážitků. Zůstaly sice děsivé sny, ale ráno vždycky vyšlo slunce.

Našel novu partnerku, rozuměl si i s její rodinou. Život dostával znovu jasnější kontury. Dokázal se plně věnovat zajímavé práci, postupně se u něho začaly tvořit trochu jiné podmínky, nová rodina, ale také postup v odborné oblasti. Občas sice zazněly staré deprese, které ho provázely, ale jejich intenzita se značně snížila. Kromě práce v oblasti řešení složitých projektů řízení technologií, dostal nabídku pracovat externě v Ústavu Akademie věd jako výzkumný specialista. Smlouvu měl vždy na kalendářní rok a díky úspěšné spolupráci mu ji vždycky znovu prodloužili, až do roku 1989–90. Tehdy byl zrušen aplikovaný výzkum jako celek, Akademie se soustředila na základní výzkum a na aplikovaný přestala mít finanční prostředky. Na základě této jeho činnosti byla přijata řada přihlášek vynálezů, které byly převedeny na patenty s ověřenou světovou prioritou.

Přišel listopadový převrat 89 a najednou ti, kteří mu připomínali jeho „pravicový oportunismus“ a nepochopení marxismu-leninismu jako revoluční teorie, houfně vystupovali z rodné strany a hle – druhý den byli členy Občanského fóra! Začali v praxi používat jiné nástroje moci: klientelismus a hrabivost ve spojení s velmi specifickými krádežemi nazývali privatizačním aktem. Doufal, že budou potrestáni ti, kteří v roce 1968 zaprodali republiku, vlastizrádci a přisluhovači režimu. Nestalo se. Společnost mu připomínala spíš rok 1968 naruby. Stejní lidé, nebo podobní, jiná rétorika, stejné skutečné cíle, stejné lži v jiném kabátě. Rozčarování se sice dostavilo, ale byli tu i jiní, kteří obětovali víc a výsledek je decimoval – třeba Karel Kryl.

On sám sice v návalu očekávání vstoupil do ČSSD za předsednictví Miloše Zemana (pamatoval si jeho působivé články v Technickém magazínu), ale časem do této strany přišli opět lidé, pro něž bylo sociální cítění spíš způsobem, jak cíleně vyšplhat do pater, kde peníze a výhody byly leite motivem jejich činnosti.

Ke vší smůle, jeho patenty, které převzala česká renomovaná firma smluvně, byly bez možnosti skutečné obrany znehodnoceny korporacemi, které jich využívaly. Na licenčním jednání bylo uživateli sděleno, že budou uvažovat o licenční smlouvě jedině v případě soudní prohry. Soudní líčení by ovšem včetně nákladů musela nést žalující strana s tím, že využivatel a žalovaný má údajně neomezené prostředky a schopnější advokáty. Kromě toho by žalovaný v případě neúspěchu stáhl předmět sporu z trhu a učinil by další, z jeho hlediska nutné kroky, aby předešel jakémukoliv plnění na žalující stranu.

Po krátké poradě mezi smluvními stranami došlo k přerušení vztahu a jeho patentové listiny mu byly platné asi jako strůjci lodního šroubu Resselovi, tedy jako vědomí prvenství, které nelze uplatnit. Pravdou je, že tento problém byl řádově menší než nátlak StB za minulého režimu.

A život šel dál. Nechtěl setrvávat v původním státním podniku, kde stále pracoval jako projektant ve vývoji systémů a kde původní vedení jako jeden muž přestalo vyžadovat pozdrav Čest práci a po vystoupení z rodné strany zařídilo převod firmy do zahraničních rukou za dost směšnou cenu, a tak přešel do pedagogického působení na střední škole, kde vyučoval maturitní předměty Automatické řízení a Měřící technika. Tedy jako třídní učitel maturitního ročníku, celé 4 roky.

Bohužel, v integrované škole, kde stačilo přestoupit např. na obor kuchař-číšník a po absolutoriu mít stejné, ne-li lepší podmínky s tím, že se v práci ještě najedli zdarma, nebyla snaha žáků absolvovat náročný obor příliš velká. Nabídli mu přejít do firmy, která budovala velké investiční celky v oblasti centrálního vytápění městských aglomerací, včetně vysokotlakých zdrojů páry živící průmyslové technologie v chemickém a jiném průmyslu. Nabídka byla lákavá a také jí odpovídala odpovědnost zástupce firmy pro daný obor ze zákona. Vzal to a působil v této specializaci více než 10 let. Podepsal se pod řady projektů v celé republice, někdy i jinde.

Práce a rodina ho zcela pohltily. Pokud měl volný čas (bylo jej málo), věnoval ho dětem. V tomto maratonu čas nečeká a dřívější mladý muž stárnul a děti rostly. Politické dění ho přestalo aktivně zajímat, sledoval jej spíše jako divák konstatující, že systém se změnil, ale lidé zůstali. Kromě projektů se stal členem Komory ČKAIT, publikoval odborné články a přednášel často i na mezinárodních konferencích. Najednou zjistil, že by měl odejít do důchodu, s pocitem, že ne vše ještě v tomto životě odevzdal.

Kdysi v mladém věku psal eseje a poezii. Vzpomněl si na své dávné literární počiny, přidal do nich několik dalších pasáží a našel vydavatele. Měl pocit, že by je měl někdo číst, že verše mají skrytý smysl, něco jako poselství. Posloužil mu pseudonym, rodné jméno jeho matky.

I rozhlédl se a zabýval se otázkou, jestli je čas bilancovat. Odklad bilancování zařídil opět život. Dostal okamžitě nabídku na místo vedoucího projektanta investičních celků měření a regulace ve velké skupině firem se zahraniční účastí v Praze. Neváhal a přijal. Denně dojížděl autem 90 kilometrů s klouzavou pracovní dobou, řídil projekty v oblasti řízení technologií v republice i zahraničí. Další 3 roky, až do plicní embolie, ze které jej v poslední chvíli vytáhli na jednotce intenzivní péče.

Ale ne všem dnům byl konec, po rehabilitaci opět projekty, ale již „na sebe“, pro zájemce z řad investorů a projektových organizací. Vývoj senzoriky, projekt řízení a automatizace automobilky v Kazachstánu, oponentní řízení velkých projektů výzkumu a vývoje v zařízeních investorů. Studie rekonstrukcí systémů některých elektráren, přednášky v oboru na celostátních konferencích.

A jak jde život dál? Jak jarní vody léta běží. V pozdějším věku již nelze rychle šplhat na strom plodů sladkých, kde i mnoho lásek přebývá…

***

Neříkám, dej,

nepotřebuji nic,

spíš já nevím,

co dát ti víc.

Napíšu ti,

ale jak chtít být modřínem

muži sluší,

i když má svou duši,

jako ty,

jako já.

V květnovou zeleň modřínů,

ve smaragdovou lázeň

hodil jsem srdci únavu

a mozku střízlivou kázeň,

dostal jsem ukrutnou, divou chuť

celý ponořit se do ní,

ne jako člověk,

jako strom se chvět pod cvalem větrných koní,

tak zatraceně být nah!

Tak moudrý, pevný, svěží!

Tak samozřejmě přijímat měnlivý život,

jenž kolem ne běží!

Celý jsem vtiskl se do stráně,

jí sestoupil až ke dnu,

čekal, až zapustím kořeny

a větve zelené já zvednu,

modřínů kamarádů vlající chocholy

nad hlavou šuměly mi,

celý les v nitro vcházel mi pomalu

všemi smysly mými.

Jíme očima to,

co slepá ústa nemohou,

tváře nafukujíce

a v duši zmatek.

Ze sbírky Kamila Jansy Já jsem tvůj Petr a ty moje Lucie (Tribun EU, Brno 2007).

***

Krev není voda. Životní příběh I. S. (1. část).

Více o Ivanu Stránském viz Paměť národa.

20 2 2019 obr1

Fernand Leger, Head constructor, 1950, wikiart.org

publikováno: 20. 2. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Zapamatujte si: Babiš je nenahraditelný!

Včera mi na mobilu vyzvánělo neznámé číslo. Proti svým zvyklostem jsem ten hovor přijal. Na …

Peroutkův pohřeb jako svědectví

Plnicí pero, dýmka, zaprášené brýle s polámanou obroučkou, svazeček dopisů, pár zažloutlých fotografií, něčí spolková legitimace, …

„Soudruzi, přátelé! Čína je náš vzor! Pozor!“

Projev generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga k 70. výročí založení ČLR v sobě v kostce obsáhl základní …

Co máme, co si připomínat a co dělat

Nejprve shrnuji to, co jsme získali po listopadu 1989. Jistě, stalo se tak za mimořádně …

Zhodnocení Impulsu 99 a co dál (J. Šmídová, T. Halík, J. Pehe)

V roce 1999 se k vaší iniciativě Impuls 99 přihlásily stovky lidí a měla i spoustu odpůrců. Jak …

Před 30 lety se stal ve střední Evropě zázrak. Nebezpečí ale trvá!

Pád východoevropských režimů v roce 1989 se odehrál s takovou rychlostí, že to bralo dech. Občané, kteří …

Z deníku studentky Umprumky

V roce 1989 mi bylo dvaadvacet let a studovala jsem ve třetím ročníku Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze …

Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …