Evropa hoří!

Bacha, angažovaný intelektuál Béašel.

Jsou party, jimž se člověk s nepoškozeným citem a soudností raději obloukem vyhne, aby nepřišel k újmě. Ze zkušenosti a historie vyplývá, že jen málokdo představuje větší nebezpečí než angažovaný intelektuál. Jakmile začne svolávat, vyhrožovat, bubnovat a dout do polnice, je lépe se věnovat něčemu užitečnějšímu. Třeba zkoumání korálového útesu nebo počítání exoplanet, protože zápal je spolehlivou zárukou pozdějších výčitek, které se nemusí podařit potlačit nebo překřičet nějakou novou mobilizací pod praporem nového programu.

Život už mne naštěstí vyléčil z dětinské potřeby vyhledávat praporečníky a věřit věrozvěstům. Zjistil jsem, že i nepřítel může mít dar upozornit na nebezpečí, které jsem přehlédl, že i zločinec nebo duševně nemocný mohou pomoci odhalit doposud ukrytý přírodní zákon, že četba kritiků je přínosnější než četba výplodů ctitelů a učedníků. Stává se dokonce, že i z fanatika se může vyklubat na stará kolena úctyhodná bytost. Příklady úpadku lidí dříve obdivuhodných je bohužel mnohem častější. V obou případech to jsou bytosti velkoryse nabourávající dualistické chápaní světa.

Může tedy zdiskreditovaný intelektuál sepsat prohlášení, pod nějž by se mohl podepsat člověk dbalý čistého štítu? Možná, za jistých okolností, ale musely by být splněny určité podmínky. Jako třeba sebereflexe, autentické vyhodnocení zkušeností a vyvození příslušných závěrů z chyb, které skutečné hledání provázejí. Bez viditelné proměny osobnosti je lépe zůstat před hlasateli ve střehu. Nepoučitelnost sice bohužel nelze vtělit do trestního zákoníku, ale naštěstí ji nelze dost dobře utajit.

Bernard-Henri Lévy, francouzsky familiárně BHL, foneticky přepsáno do češtiny Béašel, figuruje v encyklopediích jako francouzský spisovatel, filosof, filmový režisér, esejista, dramaturg, podnikatel, intelektuál a kronikář. Nutno zdůraznit, že v oblasti podnikání představuje špičku. V roce 2004 byl jeho majetek odhadnut na 160 milionů eur.

Co se týče ostatních aktivit, je sklizeň podstatně slabší. V podstatě se jedná především o produkci angažovaného intelektuála, čili nic moc, ale velká sláva. Knihy spíše nezáživné, úvahy plytké, výroky nekonzistentní, ale ohlas značný. Kniha poskytující patrně nejlepší vhled do autorova myšlenkového světa se zove Sartrovo století. Je sice poněkud zvláštní, že autor připsal století obsahující dvě světové války, epidemii španělské chřipky, hospodářskou krizi, zrod a smrt komunistického náboženství, dekolonizaci a studenou válku právě tomuto dnes už pozapomenutému veleduchovi, jenž pomátl hlavu několika generacím pokroku lačných a smysl života hledajících studentů ve věku od 18 do 80 let, ale budiž. O co v této knize zvíci 663 stran kráčí, nejlépe pochopíme z toho, že devět stran psaných v r. 2000 je věnováno přesvědčování čtenářů, proč je dodnes správné se mýlit se Sartrem obhajujícím Sovětský svaz spíše, než mít pravdu s Albertem Camusem, který po roce 1934 stráveném v lůně komunistické strany její strategii prohlédl a stal se doživotním nepřítelem totalit všech barev. Raymond Aron, jeden z nemnoha jasnozřivých francouzských duchů, autor Opia intelektuálů, o Béašelovi napsal, že porušuje všechna pravidla poctivé interpretace a historického bádání. Philippe Sollers, původem maoista, dnes rytíř Čestné legie a hlasatel všeobjímajícího skepticismu zahrnujícího i disidenty, o Béašelovi v jiné souvislosti napsal: „Neplatí, že na jedné straně stojí „Náboženství“ a na druhé „Rozum“ zbavený náboženství. Ať se říká, co chce, jediné co skutečně existuje, jsou náboženství a nejhorší z nich jsou ta, která to popírají, včetně náboženství vystupujícího pod záštitou vědy.

Jednoznačně nejvýkonnější je Béašel při záchraně lidstva. V roce 1980 založil spolu s Markem Halterem, Jacquesem Attalim a Françoise Giroudovou a několika dalšími Asociaci pro mezinárodní boj s hladem. Bohužel i v tomto případě vedly ušlechtilé úmysly spíše k podpoře diktátorů. Béašel je chlapec houževnatý. Zapojil se do činnosti Lékařů bez hranic, brojil proti olympijským hrám v Moskvě, hrdinně bojoval za bosenské muslimy, horlil proti etnickým čistkám v Kosovu, podporoval Romana Polanského, zastával se Jižní Osetie, vyjadřoval se k izraelsko-palestinskému konfliktu. Roku 2009 podporoval protesty proti Ahmadínežádovi v Íránu, roku 2011 podporoval intervenci v Libyi, žádal též mezinárodní úder proti Bašáru al-Asadovi v Sýrii. Chlubí se také tím, že to byl on, kdo přesvědčil prezidenta Sarkozyho, aby dal bombardovat Libyi. Plamenně hájil svého přítele z mládí Daniela Stross-Kahna, jenž se mimo Francii proslavil svým sexuálním skandálem v New Yorku. Béašel je zkrátka všude, kde je třeba lidskosti, humanity, naděje a pomoci uraženým a poníženým. Vždy na straně protestujících, kdykoli ho člověk potřebuje, stačí vyhledat správnou stranu barikády. Svou přítomností poctil nejen USA, ale celou řadu zemí prvního, druhého i třetího světa.

Naštěstí mu starosti o blaho lidstva nebrání v osobním životě. K četným a důvěryhodným přátelům patřil i François Mitterrand, který byl svědkem na jeho druhé svatbě s americkou herečkou Ariellou Dombaslovou. Od roku 2010 ještě zvládá milostnou avantýru s významnou umělkyní Daphé Guinnessovou, dědičkou stejnojmenného pivovaru.

Ve své prozatím poslední výzvě k pokrokové části lidstva Béašel operuje s pojmem Evropa s velkorysostí, která ho charakterizuje ve všem, na co sáhne. Můžeme si s úlevou vydechnout a složit ruce do klína. Označit Béašela za vzdělance, jak ho definoval Julien Benda v knize Zrada vzdělanců, by bylo urážkou tohoto bezvýznamného myslitele. Jeho výřečnost, mobilizační pružnost, schopnost přizpůsobovat názory okolnostem a nalézt vždy způsob, jak obrátit objektivy kamer na svou personu romantického vzezření à la Fanfán Tulipán je neoddiskutovatelná. Jeho veřejná vystoupení jsou divácky úspěšná a oceňovaná příslušnými salvami smíchu. Zřejmě z tohoto důvodu se této nabubřelé mediální persóně podařilo vymanit z okruhu francouzského vnitrostátního kamarádšoftu a získat pod svou pochopitelně patetickou, frázovitou a myšlenkově vykotlanou deklaraci třicítku nikoli bezvýznamných a v některých případech i úctyhodných jmen. To už vyvolává smutek stojící za zamyšlení, protože jestli máme na vybranou mezi Béašelem a těmi, proti nimž vyhlašuje antikřížovou výpravu, tak si můžeme dál klidně cvrnkat kuličky, protože to je poslední způsob, jak průser, k němuž se zjevně schyluje, alespoň oddálit. Potomkům budiž lehká země česká, německá, španělská, francouzská, britská a všechny zbývající.

Možná, že kdyby se podařilo zjistit, co vedlo k tomu, se pod petici na obranu Evropy, kterou Béašel sesmolil, podepsal Vassilis Alexakis (Athény), Světlana Alexejevičová (Minsk), Anne Applebaumová (Varšava), Jens Christian Grøndahl (Kodaň), David Grossman (Jeruzalém), Ágnes Hellerová (Budapešť), Ismaïl Kadaré (Tirana), György Konrád (Debrecín), António Lobo Antunes (Lisabon), Claudio Magris (Terst), Ian McEwan (Londýn), Adam Michnik (Varšava), Herta Müllerová (Berlín), Ljudmila Ulická (Moskva), Rob Riemen (Amsterodam), Fernando Savater (San Sebastián), Roberto Saviano (Neapole), Eugenio Scalfari (Řím), Simon Schama (Londýn), Peter Schneider (Berlín), Abdulah Sidran (Sarajevo), Leïla Slimaniová (Paříž), Colm Tóibín (Dublin), Mario Vargas Llosa (Madrid), Adam Zagajewski (Krakov), byli bychom daleko moudřejší. Možná dokonce tak moudří, že už bychom už ani nepotřebovali zjišťovat, proč mezi signatáře patří také programově rádoby apolitický Milan Kundera, náboženskými fanatiky k smrti odsouzený Salman Rushdie, traumaty pronásledovaná Elfriede Jelineková a Evropu pouze občas navštěvující Orhan Pamuk.

Co je míněno evropskou myšlenkou, jsem z Béašelova pamfletu k vlastní škodě nepochopil. Na tom není nic udivujícího, protože před vzletnými idejemi dávám přednost určitému typu lidí. Domnívám se totiž, že když si člověk dá pozor, s kým se dá do holportu, vyhne se potížím, k nimž členství ve spolcích sjednocených programem nevyhnutelně vede. Neznalost lidských povah a fungování spolků je osvědčená cesta do vězení, do koncentráků a na popraviště.

Jestliže Evropa skutečně plápolá, jak Béašel tvrdí, pak požár rozhodně nebyl způsoben ostřelováním dělovými čluny cizí civilizace. Až doposud Evropané své spory a potíže řešili tím, že je vyváželi na jiné světadíly, nebo do nich zatahovali zbytek světa. Ať už tedy požár propukl neúmyslně, nebo byl založen pyromanem, pak je třeba hledat pachatele na tomto kontinentu. Evropanství nelze upřít ani Kataláncům nespokojeným s autonomií, kterou jim poskytl španělský stát, ani vandalům ve žlutých vestách, ani členům britského Parlamentu, ani aktivistům z neziskovek, ani holým lebkám, ani polským ochráncům křesťanských tradic, ani německým bojovníkům s atomovým jádrem, ani vlastencům, kteří se upsali evropské ideji národního státu. Je vskutku obtížné prohlásit za cizince Napoleona, Mussoliniho, Hitlera, Horthyho, Ceaușesca a všechny ostatní hrdiny, co se jich do učebnic dějepisu vejde. Možná, že z Evropy nelze vyloučit ani mne, ačkoli jsem prožil kousky života v Americe, Africe, Asii a Oceánii. Chyba se vloudila: člověk bohužel nezní hrdě, nýbrž dutě, protože člověk může být stejně dobře křišťálově průhledný jako neproniknutelně temný. Už se potvrdilo, že se vyplácí přistupovat k lidem jako k tajemstvím, občas neřešitelným. Tento přístup má jednu zásadní přednost: umožňuje počítat se záludnými bestiemi, nevzdělatelnými tvory, nespornými hrdiny, zbabělými slabochy, neústupnými vytrvalci, nenapravitelnými zmetky, sadisty, génii, plniči latrín i korouhvičkami, které jsou na světě jen k tomu, abychom neztratili přehled, odkud momentálně duje vítr. Chce to jen maličkost: rozloučit se s představou vlastní dobroty a ušlechtilosti. Sestavil jsem si žebříček příznaků blbosti a všechny na mne sedí.

Le siecle de Sartre – Grasset 2000 – česky Sartrovo století, nakl. Host, 2003, přel. Michal Novotný.

27 2 2019 obr1

Giuseppe Arcimboldo, Fire, 1566, wikiart.org

publikováno: 27. 2. 2019

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


„Soudruzi, přátelé! Čína je náš vzor! Pozor!“

Projev generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga k 70. výročí založení ČLR v sobě v kostce obsáhl základní …

Co máme, co si připomínat a co dělat

Nejprve shrnuji to, co jsme získali po listopadu 1989. Jistě, stalo se tak za mimořádně …

Zhodnocení Impulsu 99 a co dál (J. Šmídová, T. Halík, J. Pehe)

V roce 1999 se k vaší iniciativě Impuls 99 přihlásily stovky lidí a měla i spoustu odpůrců. Jak …

Před 30 lety se stal ve střední Evropě zázrak. Nebezpečí ale trvá!

Pád východoevropských režimů v roce 1989 se odehrál s takovou rychlostí, že to bralo dech. Občané, kteří …

Z deníku studentky Umprumky

V roce 1989 mi bylo dvaadvacet let a studovala jsem ve třetím ročníku Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze …

Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …

Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …