Gerloch = přestárlý maturant s mamutími ambicemi

Profesor, jehož akademické práce zmizely.

Lidé narození na východ od Velké ruské zdi tvořené ostnatými dráty a minovými poli mají před západními vrstevníky obrovskou výhodu v tom, že u lidí narozených před rokem 1960 jim stačí opatřit si životopisné údaje, aby získali velmi slušnou představu nejen o povaze, charakteru, stupni přizpůsobivosti, ochoty ke kompromisům, duševních schopnostech, prozíravosti, ale dokonce i odvaze lidí, kteří upoutali jejich pozornost. Při rozhodování to jsou důležité informace, které je v současném režimu až příliš snadné utajit nebo předstírat.

Schopnost čtení mezi řádky, solidní obeznámenost s podmínkami a pravidly přežití jsou sice nechtěným, ale vysoce užitečným výsledkem dlouhodobého působení cenzury a státního teroru. Podobně jako staletí trvající perzekuce Židů zvýšila jejich průměrnou inteligenci nad obecný průměr a způsobila, že mezi nimi nalezneme procentuálně největší počet Nobelových a jiných prestižních cen, tak i přežívání v diktaturách dává mimoděk vzniknout vrstvičce lidí schopných vidět pár kilometrů za špičku nosu. Teprve v následující fázi zvažování je třeba začít odlišovat primáře, který ustoupil nátlaku, aby mohl dál léčit, nebo prvotřídního odborníka, jenž podlehl vydírání od estébáka a vstoupil do strany, aby unikl údělu somráka nebo mohl beztrestně ukájet své sadistické sklony. Pro pochopení kompromisu nutného k vydávání hodnotných knih není třeba chodit příliš daleko, pochopit motivy vedoucí ke studiu práv v režimu stojícím na třídní justici, nebo žurnalistiky ve státech sešněrovaných cenzurou, je podstatně tvrdší oříšek.

Protože komunisté uvrhli každou zemi, kde se zmocnili moci, o několik desetiletí vývoje nazpět – a toto neúprosné pravidlo platí dokonce i pro tak zaostalou zemi, jakou bylo Rusko – není od věci brát na držitele titulu JUDr. získaného v letech 1949–1989 specifická měřítka. Každý, kdo je s touto dobou obeznámen, a nemusí se jednat o přímou zkušenost, zprostředkovaná bohatě stačí, dobře ví, jaká kvalifikace a jaké lidské vlastnosti byly nepostradatelné pro studium na školách vyššího stupně, pro výkon vedoucích funkcí, pro službu v bezpečnostních složkách, pro práci v zahraničním obchodě.

Při hodnocení lidských a duševních kvalit mají činy přednost před slovy, protože lhát je příliš snadné. Ten, kdo může prokázat, čím bránil zhoršování poměrů? Není obtížné odpustit členství ve straně vynálezci nebo badateli, kteří mohou předložit výsledky práce. Držitel rudé legitimace, který nemá na svou obhajobu co uvést, může být po r. 1968 už jen oportunista, sadista, poslušný dědic rodinných tradic, nebo blbec, navíc neužitečný a často nebezpečný. To nejsou vlastnosti, které by z člověka dělaly úctyhodného právníka.

V justici je situace obzvlášť zapeklitá, protože první věc, kterou režim budovaný fanatiky věřícími v spravedlivější svět ruku v ruce s bytostmi lačnými moci udělal, bylo nahrazení právního státu třídní justicí. Přechod byl rychlý, rázný a nemilosrdný. To, co po smršti zbylo, byl vyděšený houfec právníků starších ročníků a nováčků různé intelektuální, etické a profesionální úrovně. Nevyhnutelně se na chodbách soudních budov míjeli zbabělci s lidmi usilujícími o záchranu možného i zrůdami typu Urválek a spol. Jak léta plynula, starší soudci a obhájci odcházeli nebo byli odcházeni a přicházeli draví příslušníci nastupujících generací. Ale i v krušných 50. letech bylo možné vystudovat práva bez členství v zločinecké organizaci. „Každá kráva dělá práva,“ říkával můj známý JUDr., jenž byl v té době studentem oné fakulty a po celý život pracoval jako podnikový právník bez stranické příslušnosti. Zákon pravděpodobnosti i prostá zkušenost našeptávají, že všichni nebyli bestiemi, které inscenovaly procesy, falšovaly důkazy a dokonce překračovaly i meze komunistické zvrhlosti. Soudní mafie nejspíš také nebude prázdný pojem. Pouze zasvěcenci by mohli prozradit, jak věci vypadají jinde a dnes. Hlavní problém spočívá v tom, že soudy bez důvěry fungovat jednoduše nemohou a bez důvěryhodné justice kvalita života prudce klesá.

Spatřovat v absolventech práv v „letech nesvobody“ představitele „justice nezávislé“ chce hodně velkorysosti, a jak názorně předvedl skandál na právnické fakultě v Plzni a řada afér, které zmizely v propasti zapomnění, není to o mnoho snadnější ani o desetiletí později. Podle svědectví člena VONSu, básníka Zbyňka Hejdy, nebyly z advokátní komory vyloučeny ani osoby prokazatelně překračující i zákony třídní justice, proto není obezřetnost projevem perzekučních bludů, nýbrž bezmála občanskou povinností. Příkladem právní kontinuity, žel nikoli ojedinělým, budiž samosoudkyně JUDr. Marcela Horváthová, která poslala do krimu Pavla Wonku usazeného v pojízdném vozíku, jenž po šikanování, bití a týrání ve vězení zemřel. Je pouze běžným historickým paradoxem, že i tento disident se ještě v 70. letech pokoušel o studium práv. Jeho smrt však nebyla selháním systému, jak je možné se dočíst, ale byla nevyhnutelným důsledkem obvyklého fungování systému.

Ve Wikipedii lze nalézt tento pozoruhodný životopis: Narodil se v Ostravě. Do Prahy přišel s rodiči v polovině 60. let. Otec Vladimír byl novinář, na počátku normalizace od dubna 1970 vedoucí ideologického byra UV KSČ na konci 70. let byl zástupcem šéfredaktora Rudého práva. V Praze dokončil základní školu a odmaturoval. Již v 18 letech vstoupil do KSČ. V roce 1978 úspěšně ukončil magisterské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde od té doby působí jako učitel. Od roku 1983 se pravidelně stýkal s agentem StB, když StB zkoumala možnost využít ho jako tajného spolupracovníka. Spis byl uložen roku 1986 se závěrem, že je kladně politicky orientován, je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat o situaci na PF UK Praha v oficiálním styku.

Absolvoval magisterské studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze roku 1978, ve stejném roce získal i titul JUDr. V 80. letech absolvoval studijní pobyt ve Švýcarsku. Roku 1981 se stal kandidátem věd, v roce 1989 se stal docentem teorie práva a právní filozofie a v roce 2001 byl jmenován profesorem v oboru teorie, filozofie a sociologie práva. Od roku 2001 je vedoucím katedry teorie práva a právních učení a od roku 2006 i vedoucím katedry ústavního práva.

Všechny jeho kvalifikační práce a publikace do roku 1989 z knihovny právnické fakulty zmizely. Ve své vědecké činnosti se od roku 1996 věnuje otázkám tvorby práva, právní metodologie a interpretace práva, proměnám práva v rámci europeizace a globalizace, či problematice právního státu a ústavnosti. Jeho nejpopulárnější publikací je učebnice Teorie práva.

V roce 2005 byl akademickým senátem Právnické fakulty UK zvolen na čtyřleté funkční období děkanem fakulty. Podruhé byl do funkce zvolen roku 2009, kdy ho podpořilo 19 z 20 senátorů.

V roce 2014 byl rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou jmenován prorektorem pro akademické kvalifikace. Na další čtyřleté období byl jmenován roku 2018 se souhlasem 45 z 46 akademických senátorů univerzity.

Držitelem této biografie je Aleš Gerloch, ročník 1955, kterého Miloš Zeman v únoru 2019 Senátu oficiálně navrhl na ústavního soudce. It‘s elementary, my dear Watson! Vyčíst z tohoto životaběhu nespornou přičinlivost, cílevědomost, přizpůsobivost je snadné. Totéž platí jak o naprosté absenci jakýchkoli zásad, prozíravosti, rozhledu a charakteru, tak i smyslu pro spravedlnost. Gerlochova vpravdě biologická schopnost přežít v jakýchkoli podmínkách je nabíledni. Nemá valný smysl se ptát, jaké znalosti historie, filosofie, literatury, souvislostí i lidské psychologie může mít člověk, který vyrůstal v rodině nomenklaturního kádra, byl ochoten se podřídit podmínkám požadovaným pro studium na exponované, prokádrované a profízlované univerzitě a celý život prožil v obležení stranickými kádry marx-leninského vyznání. Naštěstí je blbost nakažlivá a příliš dlouhé pobývání v jakémkoli prostředí se odrazí i na větné stavbě a na slovníku. Kolik lidí poslal Gerloch do lochu, se z jeho biografie nedozvíme, ale pravidelná účast na schůzích se pozná ještě po letech. Dokonce ani on nám nemůže zakázat si pohrávat s představou, jak vypadá duševní obzor bytosti, která se patrně v životě nesetkala se zásadovým člověkem. Ten, kdo prožil 64 let mezi výkvětem mluvčích proletariátu a jako jeden z nich, se těžko na stará kolena změní. Mirek Vodrážka k tomu dodává:

Aleš Gerloch začínal svou politickou kariéru v nechvalně politicky známé normalizaci jako syn politického pracovníka, a do komunistické strany vstoupil již jako osmnáctiletý, aby už v osmadvaceti letech mohl být odborným asistentem katedry teorie státu a práva na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V té době však sdílel jiný světonázor názor – marxleninistický – podle něhož je „národ produkt éry kapitalismu“. (…) Dle serveru novinky.cz ústavní právník a prorektor Univerzity Karlovy (UK) Aleš Gerloch šokoval ústavní soudce, když v reprezentativních prostorách Vlasteneckého sálu pražského Karolina prohlásil, že do ústavy by se měl vrátit národ jako základní pojem státnosti.“

Čistě pro potěšení z nehorázností uvedu několik ukázek z rozhovoru, který JUDr. Gerloch, který by se rád stal dozorcem nad spravedlností, poskytl Radkovi Dragounovi:

Zejména v období osmdesátých let jsem vystupoval jako reformní komunista, navrhoval jsem různé změny, nikdy jsem nebyl proti změnám systému. Zpětně bych nechtěl tvrdit, že jsem byl odpůrcem režimu nebo disidentem, ale v podstatě jsem souvisle vystupoval s návrhy na změny systému.“

+

Myslím si, že je třeba minulý režim chápat detailně, sofistikovaněji než jednoduchým vyjádřením členství v KSČ. Tou prošla celá řada lidí, kteří měli různé osudy. V tomto směru to samo o sobě není překážkou, zejména s odstupem třiceti let.“

+

Řada lidí mohla být v jiné pozici než já, když se nemohla dostatečně bránit nějakému tlaku. Ale já jsem takovému tlaku vystaven nebyl. Nebylo mi třeba řečeno, že odejdu z fakulty, když nebudu spolupracovat.“

+

Jazykový a systematický výklad daného ustanovení v normativním kontextu tomu neodpovídá. Navíc bych argumentoval tím, že pozice prezidenta republiky byla zesílena jeho přímou volbou. Naše ústava je založena na dělbě moci a přímá volba posílila pozici hlavy státu v rámci dělby moci. Pokud někdo argumentuje ve prospěch vlády a jejího předsedy, tak chce oslabit prezidenta republiky. A teď myslím jako instituci, ústavní orgán, ne jen konkrétní osobu. A otázkou je, jestli takový byl záměr ústavodárce.“

Inu odborník na slovo vzatý. Abych nebyl osočen, že slova tohoto sofistikovaného chápala vytrhávám z kontextu, celý rozhovor lze nalézt zde. O tom, s jak hrdinným obhájcem demokracie máme čest býti poučováni, je možné se ujistit v rozhovoru, který lze nalézt zde.

Oba mohu vřele doporučit, sranda převeliká. Nerozesmál pouze 19 z 64 senátorů z ANO a z ČSSD, kteří mu dali při hlasování svůj hlas, takže se JUDr. Gerloch ústavním soudcem prozatím nestane. Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček na svém osobním twitterovém účtu komentoval rozhodnutí senátorů slovy o novodobých bolševicích. Napsal mimo jiné, že 30 let po pádu komunismu o podpoře opět nerozhoduje „nezpochybnitelná odbornost, ale kádrový profil a ideologická hlediska. Bolševici jsou zpět“. Alespoň jsme se tak dozvěděli, co prezidentův mluvčí považuje za „nezpochybnitelnou odbornost.“

21 3 2019 obr1

Vratislav Nechleba, Tajemná tvář, www.gask.cz/cs/vystavy/

publikováno: 21. 3. 2019

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …