Aprílek z Lidovek od Kaina

Vracet se k novinám ze začátku měsíce, kde se odkazuje k událostem ještě starším, stojí za to. Třeba v tom, že vám trend listu k oblbování a redaktorské psaní čehokoli o čemkoli vyvstane před očima ještě patrněji než tehdy. Lidovky už cílí i na ty, kdo neumějí ani počítat, natož pak myslet a jen je jaksi neomrzelo opakovat si písmenka.  Je autor vážně Kain, nebo je to přezdívka mezi dobráky v dnešní redakci kdysi dávno slušných novin? (DB)

V aprílovém vydání Lidových novin (s. 1) píše Petr Kain v sloupku „Naděje a strach“ o proběhlých prezidentských volbách na Slovensku. Zuzaně Čaputové se údajně letos podařilo vyplnit politický prostor nadějí, zatímco Miloš Zeman loni porazil Jiřího Drahoše strachem a „poměrně přesvědčivě“. Na rozdíl od Kaina bych slovní spojení „poměrně přesvědčivé“ použil spíše pro označení vítězství Emmanuela Macrona nad Marine Le Pen ve Francii z roku 2017 (66,1 % : 33,9 %). Vítězství Zemanovo nad Drahošem (51,36 % : 48,63 %) bych raději nazýval souslovím „poměrně těsné“ (mj. stejně tak jako Miloš Zeman ve své první řeči po sečtení téměř všech hlasů).

Kain dále tvrdí, že Drahoš nedokázal získat voliče poražených z prvního kola, a navíc v kole druhém i část příznivců ztratil. Pisatel se tak vlastně dopouští implicitního výroku, že 2 701 206 < 1 369 601 (počty Drahošových voličů z druhého, respektive prvního kola). Logicky odvozená fakta pak hovoří o tom, že do druhého kola Drahoš získal vedle svých původních podporovatelů skoro stejný počet voličů nových (1 331 605). A i když jsou volby tajné, sociologické průzkumy prokázaly, že mezi nimi byla spousta podporovatelů kandidátů, kteří v prvním kole vypadli. Obě Kainova tvrzení pak musím s politováním zpochybnit.

Podle Kaina se také Čaputové podařilo v druhém kole přesvědčit tři čtvrtiny voličů populistů a jednu třetinu voličů národovců. Považoval-li by za voliče populistů „harabinovce“ a za voliče národovců „kotlebovce“, pak by mu po připočtení příslušných podílů jejich hlasů k počtu hlasů Zuzany Čaputové z prvního kola (870 415) vyšlo číslo o víc než 100 000 hlasů převyšující skutečný počet hlasů vítězné kandidátky z druhého kola (což bylo 1 056 582 hlasů). Kdyby připočetl i hlasy pro jiné populisty a národovce, byl by rozdíl ještě větší. Znovu mu to tedy početně nevychází.

Připočteme-li ale k hlasům pro Zuzanu Čaputovou z prvního kola hlasy kandidátů v pořadí pátého (Františka Mikloška) a šestého (Bély Bugára), tj. těch, kteří ji pro druhé kolo sami přímo či nepřímo podpořili, dostaneme číslo, které se od výsledného počtu hlasů Čaputové v druhém kole liší jen o necelé čtyři tisíce (!).

Skutečně si pak pan Kain myslí, že Čaputovou v druhém kole volilo i tolik harabinovců a kotlebovců? A odkud pak získal oněch přibližně 350 000 hlasů pro druhé kolo navíc její protikandidát Maroš Šefčovič, když se tak snažil národovecko-křesťanskou rétorikou oslovit právě voliče Harabina a Kotleby, kterých bylo něco přes 530 000?

Kain končí tím, že proti strachu se nedá bojovat přesvědčováním již přesvědčených příznivců naděje, ale otevřeností k lidem, které ovládl strach. Krásná slova! Jenže ono to je jako říct, že vlak stihneme pouze tehdy, pokud si řádně přivstaneme – ale on ten vlak jede až v půl dvanácté… Tohle moudro prostě z čísel nevyplývá. Vyplývá z nich pravý opak. I kdyby Čaputovou přišli k druhému kolu volit pouze její voliči z kola prvního, stačilo by to. Její protikandidát totiž v druhém kole získal jen 752 403 hlasů, což je pořád méně než 870 415 hlasů pro vítězku, které dokázala získat už v kole prvním.

Kdyby Babišovy Lidové noviny na 1. dubna napsaly, že novou slovenskou hymnou bude upravená verze písně Ivana Mládka „Já mám holku z Pezinku, ta má zuby ze zinku“, nebo že se teď bude na Slovensku po 34 letech natáčet druhý díl filmu „Fontána pre Zuzanu“, bylo by to snadno pochopitelné jako aprílová recese. Sloupek Petra Kaina ale jako apríl chápat nedokážu: k tomu, abych poznal, že fakta v něm nesedí, si musím nejprve vylovit a ověřit příslušná čísla. Je to tedy apríl nepovedený.

publikováno: 25. 4. 2019

Jan Dlask

Jan Dlask

/ Narozen v roce 1973 v Pardubicích. Vystudoval finštinu a švédštinu v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučuje především finskou literaturu. Její překlady do češtiny recenzuje v kulturních tiskovinách (Tvar, iLiteratura.cz). Je autorem sociologických dějin švédskojazyčné literatury ve Finsku, vydaných v nakladatelství Pavel Mervart. Příležitostně také sleduje společenskou a politickou situaci ve Finsku i ve Švédsku -- ale nejenom tam: hledá momenty, ve kterých by severské zkušenosti mohly být inspirativními i pro středoevropský prostor.

NEJNOVĚJŠÍ články


Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …

Ve stručnosti je síla, básněte

Mám rád přirozené dorozumívání, mluvenou a psanou řeč. Mám rád češtinu. Mám rád i jiné jazyky, protože …

Za co medajli čínské bohemistce?

Vyznamenávat propagátory české kultury v jiných zemích je skvělý nápad. Tedy byl by, kdyby se ho …