Lenin

20. století obohatilo panoptikum zrůd a zrůdiček o postavy v historii dosud nevídané. Jedno z čelných míst mezi nimi zaujímá V. I. Lenin. Hagiografií Vladimíra Iljiče Uljanova jsou tuny, solidních životopisů pramálo. Na vině není pouze nezájem, ale také a především nedostupnost informací. Mistři dezinformace, manipulace, propagandy, přepisování a falšování historie pochopitelně nemají zájem, aby vyšlo najevo, jak ve skutečnosti vypadal guru, který byl modelem pro sochy hyzdící města pěti kontinentů. O to větší pozornost si zasluhuje kniha Victora Sebestyena Lenin The Dictator – An Intimate Portrait vydaná v roce 2017. V případě kontroverzní postavy je pochopitelně nutné brát v úvahu osobnost posla přinášejícího zprávu. Victor Sebestyen, Maďar narozený v roce maďarského povstání, emigrant a dopisovatel, kromě jiného, také Timesů, oblíbeného deníku Sherlocka Holmese, se zdá být důvěryhodným průvodcem po utajovaných chodbách diktátorova vnitřního světa.

Pokoušet se o shrnutí obsahu by bylo nejen zbytečné, ale hlavně zavádějící. Je na čtenáři, aby si nalezl čas knihu přečíst, protože jen tak si může udělat o Leninovi plastičtější obraz, než jaký mu může poskytnout slovníkové heslo.

Osobně mne nejvíc zaujalo, čím Lenin narušuje zažité představy. Například na ruské poměry nápadně kultivované a harmonické prostředí, v němž budoucí revolucionář se svým bratrem vyrůstal. Ani náznak špatného zacházení, nedostatku nebo traumatu, jímž by se dala vyložit jeho pozdější chorobná nenávist. Může být, že poprava bratra Alexandra budoucího vůdce proletariátu hluboce zranila, ale je dobré vědět, že kdyby bratr požádal cara o milost, popravě by nejspíš unikl. Alexandr, na rozdíl od Vladimíra Iljiče, však měl hrdost a raději zemřel. Lenin už neváhal zneužít výhody režimu, o jehož svržení cílevědomě usiloval.

Carský režim se svou ochrankou, vyhnanstvím a ostatními ruskými vymoženostmi byl nepochybně dost odpudivý. Přesto se Leninovi a jeho kumpánům podařilo jeho modernizaci účinně zabránit a neutěšený stav ještě mnohonásobně zhoršit. Lenin nejenže převzal všechny hanebnosti starého režimu, ale ještě je tvůrčím způsobem rozvinul směrem k větší nespravedlnosti. Zhoršil se nejen život ve vězeních a ve vyhnanství, ale i ve městech a na vesnicích. S odstupem času lze říct, že komunistický experiment definitivně vyvrátil hegelovsko-marxistickou hypotézu pokroku jakožto historické síly, která navzdory různým obtížím a peripetiím vede k neustálému zlepšování lidského údělu. Na tom nic nemění ani to, že z tohoto bludu dodnes ve svých úvahách vycházejí miliony lidských bytostí, často i vzdělaných. Zřejmě je těžší zříct se představy neúprosně se zlepšujícího světa, než konečně začít zabydlovat svět reálný. Koneckonců lidí nezvratně přesvědčených o tom, že Země je plochá, také výrazně neubylo a údajně jich opět přibývá.

Další nápadným rysem Leninova života je množství žen, jimiž byl neustále obklopen. Matka, sestry, manželka, tchyně a později i milenka Inessa Armandová ho provázely do vyhnanství, exilu i na cestě k moci. Mimochodem historik Andrej Zubov, kterého rozhodně nelze podezírat ze sympatií k diktátorovi, tvrdí, že Lenin nebyl sukničkář a syfilidou netrpěl. Podle něj zemřel na dědičnou chorobu spočívající v neprokrveném mozku. Na pohřbu otce zakladatele se sešlo tisíce lidí, dobrovolně i nedobrovolně, ačkoli bylo -20 stupňů Celsia. Rakev nesl Kameněv, Zinověv, Stalin, Molotov, Bucharin, Tomský a Jan Rudzutak, přítel, s nímž chodil nebožtík na lov. Slavná Leninova závěť vyšla v New York Times už v roce 1926. Patrně jim ji poslala Naděžda Krupská, ale ani tato teorie není potvrzena. Na běhu historie však vůbec nic nezměnila.

Pobavilo mne také groteskní hraní na spiklence, používání směšných přezdívek, psaní neviditelným inkoustem, které vypovídá o prostředí, které si Lenin k ukájení svých sklonů vytvořil, často plastičtěji, než argumenty ideových protivníků. Neskutečná profízlovanost spolku revolucionářů není v tomto případě důkazem schopností nepřítele. Zejména vlastizrada, kterou Lenin spáchal kolaborací s Německem, s nímž tehdy bylo Rusko ve válečném stavu, má značnou výpovědní hodnotu o jeho povaze a charakteru. Němci organizovaný legendární přejezd revolucionářů v zamčeném vlaku napříč Evropou až do Finska se tak stává podivnou metaforickou duhou, která se klene nad Leninovým celoživotním působením.

Jak je obecně známo, diktatura proletariátu začala řádit ihned po převzetí moci bolševiky. Jedinou nutnou kvalifikací k získání podílu na moci byla oddanost myšlence pozemského ráje. Idea spásy vyzbrojená moderní technikou zplodila režim, v němž měli rozhodující slovo zaslepení revolucionáři, přesvědčení předstírající kriminálníci a manipulovatelní prosťáčci. Odborné znalosti byly tenkrát nejen podružné, ale dokonce škodlivé, protože rozhodujícím kritériem byla věrnost revolučním ideálům. Odvěká nenávist primitivů vůči vzdělaným, schopným a nadaným dostala zelenou, odborníci byli průběžně využíváni a pak likvidováni, gulag se stal pouze logickým důsledkem procesu, jehož následky trvale poznamenaly obyvatele zemí, které se ocitly v sovětské sféře vlivu.

Tristní shodou okolností se bolševici zmocnili moci právě v době, kdy se předchozí autority zdiskreditovaly v 1. světové válce. Dnes už těžko pochopitelnou přitažlivost marxismu, leninismu, komunismu a bolševismu ve všech jejich obměnách, variantách a proměnách lze vysvětlit především ideovým prázdnem. Nebezpečí, které představuje mocenské prázdno, je všeobecně známo. Díky bolševikům se ukázalo, že ideové prázdno může mít následky ještě horší. Zástupy vzdělanců, intelektuálů, myslitelů a umělců, kteří vábení komunismu podlehli, jsou pouze smutným projevem neschopnosti žít bez vznešené transcendence vtělené do ideálu. Spojením toho nejvznešenějšího s tím nejodpudivějším, čeho je člověk schopen, se zrodil agresivní režim vraždící, mrzačící a devastující vše, dokonce i ty, kdo se proti němu nepostavili nebo ho pomáhali budovat. Experiment trval dlouhých sedmdesát let, v jejichž průběhu prodělal řadu kosmetických změn, ale leninské podstatě zůstali jeho následovníci podivuhodně věrní i v dobách, kdy už bylo zřejmé, jak vypadá nový člověk, jehož se jim podařilo skutečně vytvořit.

Nápadná je rovněž nezáživnost života prvního z revolucionářů. Muž, jehož jménem se zaklínaly miliony lidí, utratil svůj život řečněním na schůzích, sepisováním blábolů a hlásáním lehce vyvratitelných omylů. Sebestyenova hlavní zásluha spočívá v drobných postřezích, detailech, ověřitelných citacích, vzpomínkách pamětníků, dopisech a archivních záznamech, které se mu podařilo ukořistit. Portrét Voždě a jeho spolupachatelů tím nabývá na věrohodnosti. V.I.L. prožil víc jak polovinu dospělého života mimo Rusko a stejně mu to nebylo nic platné. Švýcarsko, Německo a Francie ho ničím neobohatily, protože neopustil prostředí rusky mluvících revolucionářů. Veškeré duševní úsilí spočívalo v hledání argumentů na podporu tvrdošíjně opakovaných nesmyslů. Ani jeho relativní učenost a neoddiskutovatelná znalost literatury nebyly v jeho případě k ničemu. Z lidského života nepochopil zhola nic. Nebyl schopen rozpoznat ani fungování společnosti, ba dokonce ani roli a možnosti státu.

publikováno: 23. 5. 2019

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


„Intimní rozhovor“ s hlavou Parlamentních listů

Intimního je čím dál míň. Nejen kamerové systémy skoro všude „monitorují“. V těchto mlžných dnech a nocích, …

Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …