Svobodná Evropa – z dějin boje proti lžím

Na konci 40. let 20. století byla atmosféra ve světě a zejména v Evropě mimořádně napjatá. Kontinent se ještě pořádně nevzpamatoval z válečného konfliktu, ale už byl přeťat železnou oponou a schylovalo se k dalšímu ozbrojenému konfliktu, tentokrát mezi Západem a Východem. Komunistický puč v Československu v únoru 1948 zdál se být poslední kapkou. Stalin nařídil zahájit masivní propagandistické tažení, namířené proti západním demokraciím a zejména USA. Poradci prezidenta Harryho Trumana ve Washingtonu D.C. radili na lavinu dezinformací reagovat účinnou protikampaní. Tak se rozeběhlo soukolí operací, jehož produktem bylo mimo jiné i založení Rádia Svobodná Evropa, bezpochyby nejdůležitějšího informačního kanálu studené války.

V prosinci 1947 varovala nově zformovaná Rada pro národní bezpečnost (National Security Council – NSC) kabinet prezidenta USA Harryho S. Trumana před sovětskou ofenzivou zaměřenou proti Spojeným státům a jejich spojencům, za využití psychologických, politických a ekonomických prostředků. Bezpečnostní experti Bílému domu radili, aby neprodleně reagoval. Ředitel oddělení politického plánování na ministerstvu zahraničí George F. Kennan, který brzy vešel ve známost jako „architekt studené války“, 4. května 1948 představil na zasedání NSC v Trumanově přítomnosti zásadní dokument „Zahájení organizovaného politického boje (Inauguration of Organized Political Warfare).

Kennan zdůraznil potřebu poskytnout pomoc exilovým organizacím a odbojovým hnutím v zemích za železnou oponou a zároveň všem protikomunistickým silám v zatím svobodných, ale komunistickou agresí ohrožovaných zemích.

17. května 1949 byl v New Yorku ustaven tzv. Národní výbor pro svobodnou Evropu (National Committee for Free Europe – NCFE), jímž americká vláda neoficiálně zaštítila působení na poli politické propagandy proti Sovětskému svazu a jeho evropským satelitům. Prostředky na fungování naoko plynuly z darů od soukromých donorů a velkých společností, ale veřejnosti zůstávalo utajeno, že naprostou většinu financování zajišťovalo ministerstvo zahraničí a CIA. Rozpočet se rozhodně nedržel při zemi. Začínal na čtyřech milionech dolarů, čerpaných do jara 1950, o tři roky později již činil čtyřnásobek.

Trumanova zahraničněpolitická doktrína, postavená na zadržování komunismu (containment), vysílala do Moskvy nesmlouvavý vzkaz, že „vítězství dělnické třídy“ v dalších zemích už nestrpí. Do aktivit NCFE se zapojili vůdci exilů z východní Evropy, demokratičtí Čechoslováci, Poláci, Maďaři, Rumuni či příslušníci pobaltských národů. Všichni se společným cílem svrhnout rudou totalitu. Výbor počátkem 50. let stál za celou řadou zajímavých počinů, které v USA a západní Evropě získaly mimořádný ohlas. Stačí zmínit informační kampaň Tažení za svobodu (Crusade For Freedom), během níž byly poprvé na podzim 1950 oslovovány miliony lidí po celých USA, aby finančně přispěly na boj proti komunismu. Alegorické vozy křižovaly Ameriku, řečníci líčili dění za železnou oponou za zády se zvonem svobody (Freedom Bell), kopií Liberty Bell, amerického symbolu boje za nezávislost, uloženého ve Filadelfii. Tisková divize Výboru, tzv. Free Europe Press, vydávala množství periodik a odborných publikací v angličtině i desítce jiných jazyků. Kongres pro svobodu kultury (Congress for Cultural Freedom) se sídlem v Paříži byl založen, aby čelil komunistické propagandě mezi intelektuály, v nejrůznějších institucích a na univerzitách. Mezi zakladateli se objevili přední evropští liberální myslitelé.

Probíhaly nejrůznější krycí operace. Z nepublikovaných vzpomínek „Slovo a svět“ Jaroslava Dreslera (1925–1999) z Brna, redaktora Svobodného slova, který po odchodu z Československa vstoupil do služeb americké armády, konkrétně utajované Information Exchange Control Section, vybíráme:

„Když se přehnal únor 1948, Američané se rychle vzpamatovali, připravovalo se NATO a vedle něho celá paleta dalších viditelných i neviditelných aktivit. Naše jednotka byla ve stavu příprav a zkoušek. V roce 1951 předpokládala jedna z alternativ budoucího vývoje sovětskou invazi do západní Evropy. Americká armáda jí chtěla čelit nejen tanky a letadly, ale i psychologickou obranou, totiž propagandou. A tak jsme koncipovali a tiskli ve vojenských tiskárnách letáky a časopisy, zkoušeli vysílání na krátkých vlnách a dávno před Svobodnou Evropou posílali naše tiskoviny na balónech, ale i poštou do Čech. To jsme psali na obálky stovky a tisíce adres národních výborů, institucí, škol, ministerstev, ba i soukromníků podle telefonních seznamů, skládali do nich naše díla a lepili na ně čs. známky. Naším parádním výtvorem byl Dikobraz. Několik pražských čísel jsme rozložili na stole, přišli dva seržanti, prohlíželi si první a poslední stránky zvětšovacími skly, řekli O. K. a odjeli. Tak jsme se do toho pustili. Psali jsme texty, povídky, vtipy a kreslili. Jedna z jeho tehdejších nejlepších kreseb, vlastně seriál comics, vznikl z našich úvah o tom, co se asi stane, až zemře Stalin. Ilustrátor nakreslil mimo jiné Stalinův pohřeb, jak ho nesou v otevřené rakvi a jak se za ním navzájem vraždí Berija, Malenkov a spol. Jak se později ukázalo, nebyli jsme daleko od pravdy. Netušili jsme, že také nám bude zvonit hrana. Když Stalin zemřel, bylo invazi do západní Evropy odtroubeno a pragmatičtí Američané naši jednotku během půl roku rozpustili…“

Není překvapující, že zřejmě nejvýznamnějším kanálem pod kontrolou NCFE, přinášejícím objektivní informace k uším porobených národů z východního bloku, se stalo Rádio Svobodná Evropa (Radio Free Europe). Československé vysílání bylo zahájeno 1. května 1951 hodinu před polednem. Československé vysílání vedená věhlasným novinářem Ferdinandem Peroutkou, byla rozdělena do dvou redakcí v New Yorku (sídlící v mrakodrapu Empire State Building) a Mnichově (od listopadu 1952 v komplexu dvaadvaceti rozhlasových studií zvaném Anglická zahrada). Rádio vysílalo na krátkých vlnách každý den, kromě neděle dvacet hodin, a navzdory silnému rušení úspěšně pronikalo k uším posluchačů zejména na západě republiky. Na start vysílání vzpomínal i Jaroslav Dresler, která v rádiu působil od roku 1953 jako kulturní redaktor:

„Když začala Svobodná Evropa vysílat na střední vlně 417,2 metru z Holzkirchenu u Mnichova svůj celodenní československý program, rozezvučely se současně naplno komunistické rušičky. Projekt Svobodné Evropy vycházel ze dvou mylných předpokladů. Předně se všeobecně počítalo, že se komunistický režim udrží v Československu jen nemnoho let. Svobodná Evropa vysílala zpočátku písničku „Až se budem vracet“, která vyjadřovala i všeobecnou náladu tehdejších 180 zaměstnanců čs. oddělení. Druhý nesprávný předpoklad hlásal, že Svobodná Evropa má jaksi suplovat, či aspoň zčásti nahradit domácí potlačenou kulturu. To byla utopie, která však dávala celému projektu křídla. Již nikdy později se mezi zaměstnanci neprojevilo tolik nadšení a idealismu…“

Mezi lety 1951–1956 Národní výbor pro svobodnou Evropu zaštítil také tzv. balonovou akci, jež spočívala ve vypuštění tisíců igelitových balonů, naplněných horkým vzduchem, z Bavorska přes hranice do Československa. Balony zároveň obsahovaly informační letáky a publikace z dílny Výboru. Úplně nejvíce, přes 650 000 balonů, putovalo za příhodných povětrnostních podmínek oblohou zjara 1953, když proběhly masivní protirežimní demonstrace v Plzni proti měnové reformě. Podnítit celostátní povstání se však nepodařilo. Na druhou stranu se však komunistům nikdy nepodařilo v národě zcela vymýtit touhu po svobodě a pravdě. Díky exilu a krajanům na Západě po čtyři desetiletí nadále hořel pomyslný plamínek demokratického Československa a každá lež, živená doma sdělovacími prostředky, byla na rozhlasových vlnách Svobodné Evropy či stránkách exilových tiskovin uvedena na pravou míru. Trpělivě, obětavě, za značného sebezapření a bolesti, ovšem s vědomím, jaká je pravda, ryzí a nepokroucená. Jen tak šlo tok dezinformací, proudící z molochu zloby, porazit. Platilo to tehdy, platí to i nyní.


Další postřehy redaktora Jaroslava Dreslera budou zanedlouho publikovány na webu projektu Czechoslovak Talks, který shromažďuje zajímavé životní příběhy Čechů ve světě. Web je k dispozici česky i anglicky. Zejména pro mladší čtenáře vznikla také komixová kniha Čechoslováci ve světě, vydaná na jaře nakladatelstvím Albatros.


publikováno: 7. 8. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …