Čínské sny jsou naše noční můry

Dávní čínští teoretikové moci toužili po společnosti pod naprostým dohledem panovníka a jeho úřednického aparátu. Pro vnějšího pozorovatele se „čínský sen“ začíná podobat spíše noční můře.

Ti, kteří se někdy zajímali o starou čínskou filozofii, se možná setkali se slavnou příhodu z knihy Čuang-c’. Mistr usne a zdá se mu, že je motýl, a v jednu chvíli neví, zda tomu není náhodou naopak. Mohlo by to totiž také být tak, že ve skutečnosti je motýlem, kterému se jen dočasně zdálo, že je Čuangem.

Čína nyní ovšem sní jiné sny. V posledních letech nemůže tzv. „čínský sen“ chybět snad v žádném politickém proslovu, v žádném oficiálním vyjádření. „Čínský sen“ se stal jedním ze stěžejních pojmů v propagandě KS Číny. V konečném důsledku se přitom nejedná o nic menšího, než mocenský vzestup Číny a její vedoucí postavení v rámci nového světového řádu, globalizace s čínskými rysy. Od amerického snu se podle stranických teoretiků liší v tom, že je kolektivistický a založený na hodnotách socialismu s čínským rysy a s prohnilým buržoazním individualismem a kapitalismem se v něm nepočítá. Cílem je síla a sláva národa, nikoli jednotlivce.

Pro vnějšího pozorovatele se „čínský sen“ začíná podobat spíše noční můře. Zároveň začíná připomínat také uskutečněné touhy dávných čínských teoretiků moci. Myslitelé jednoho z hlavních proudů staročínské filozofie klasického období (4. – 3. st. př. n. l.), tzv. legismu čili školy zákona, si totiž představovali jako ideální společnost pod naprostým, dokonalým dohledem panovníka a jeho úřednického aparátu. Uznávali přitom jen hodnoty a činnosti, které vedly v jejich očích k posílení státu, a lidské bytí a společenskou skutečnost redukovali čistě jen na službu státní mašinérii. Cíl byl tehdy jasný: vojensky přemoci ostatní. Cenní pro stát tak byli jen vojáci, a potom rolníci, kteří měli chod této mašinérie zajišťovat hospodářsky. Jedině skrze orbu a boj mělo být možné dosáhnout společenského uznání. Řemeslníci, obchodníci, coby neužiteční příživníci, a zejména pak všichni, kdo by měl jiný názor a zpochybňoval by přitažlivost odměn a odstrašující moc přísných tělesných trestů, měl být určen k likvidaci. S touto ideologií za zády sjednotil První císař Čínu, zavedl ji jako oficiální doktrínu první čínské říše, ale první císařská dynastie po dvaceti letech zhroutila.

Jádrem tohoto systému byla totalitní kontrola obyvatelstva, která v optimálním případě měla sloužit k úplnému ovládnutí životů jednotlivců. Všichni měli za všech okolností pracovat na posílení státu a jejich poslušnost zaručoval vypracovaný trestní aparát. Domácnosti byly například organizovány do pětic, v rámci nichž byly postihy uplatňovány kolektivně. V rámci takového vzájemného ručení ten, kdo např. nenahlásil přestupek některého z dalších členů skupiny, byl potrestán spolu s ním. Tyto pětice vysílaly do války pětičlenná mužstva, a pokud jen jediný z něho uprchl z bitvy, byli popraveni všichni. Co se týče odměn, jedině za uťaté hlavy nepřátel mohl člověk dosáhnout přesunu do vyšší kategorie obyvatelstva. A čím vyšší kategorie, tím větší výhody a úlevy, především daňové, a mírnější případné tresty. Jinými slovy, už staří Číňané snili o systému „společenského kreditu“.

V současné éře digitálního leninismu se tyto sny čínské vládnoucí vrstvy konečně plní. Tam, kde většina životně důležitých transakcí probíhá na elektronické síti, která je plně pod dohledem, a kde všudypřítomné kamery určí totožnost člověka do několika minut, se prostor pro osobní svobodu úží. Jak známo, čínské vedení testuje systém „společenského kreditu“, který hodlá postupně rozšířit na celou zemi, a dokonce jej exportovat (naši politici mají přitom také zájem). Spočívá v tom, že podle toho, nakolik oddaně Straně a jejímu státu se osoba chová, dostává přiděleny body, případně jsou jí strhávány, a podle toho se občané v podstatě dělí na kategorie, z nichž některé si dejme tomu můžou koupit lístek na vlak a některé ne. O poznání snáze se žije těm, kteří si koupí knihu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga a poslouchají na telefonu jeho projevy, než těm, kteří kupují nepřátelskou západní literaturu a stahují si metalovou hudbu – oboje je v rozporu s „čínským snem“. Moderní technologie konečně dovoluje uskutečnit dávné fantasie rádců starověkých despotů. Jako v mnoha jiných ohledech, nic nového pod čínským sluncem, akorát zdroje a prostředky vládců jsou stále větší a účinnější.

Sinopsis.

publikováno: 9. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze“, pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …

Černooký bača ovečky zatáčá

Je velmi obtížné vnějšímu pozorovateli vysvětlit co se to u nás vlastně děje. Proč zrovna u nás …

Století jedné ženy

Staša Fleischmannová, fotografka a autorka pamětí[1] slaví své 100. narozeniny Dvojčata Staša a Ola (Olga) Jílovské se …