Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička netušíc, že tímto poetickým způsobem vystihuje filosofickou podstatu řeckého požadavku umírněnosti, jehož zpupné překročení – hybris bylo po zásluze trestáno bohyní Nemesis. Řekové si vážili kvality, dovedli ocenit ty nejlepší, nesnášeli jen, když se někdo vytahoval z čisté pejchy, z flancu, aby se předvedl, aby ty druhé ponížil, když se choval jako nejvyšší pán železničář ze Smíchovského nádraží.

O takových měli odstrašující příběhy. Stojí za to připomenout tu blbku Niobé, které nestačilo, že má krásné děti, z nichž se mohli stát užiteční občané a občanky, ona musela pavlačovým stylem hulákat na bohyni, a to ne na ledajakou, přímo na takovou, co porodila Diovi dvojčata – také bohy – Apollóna a Artemis. Létó takovou pohanu nemohla dovolit přejít bez odpovědi a tak Apollón napřed sprovodil ze světa sedm synů, a když Niobé se svou pitomostí nepřestala provokovat, poslal za nimi přes řeku Styx i jejích sedm dcer. Jejich tatínek se raděj probodl a matka hrůzou a žalem zkameněla.

Jak léta šla, ukazovalo se, že nejen v Řecku, ale také jinde nemají běžně lidé rádi arogantní vejtahy, ať už stavějí babylonskou věž, diktují Stvořiteli pravidla o smrti jako Kojot v Severní Americe, urážejí Orišu jako yorubští gbigboni, šlapou na chléb, nebo si neváží soli. A tak není divu, že se pojem hybris dostal i do politiky. První díl rozsáhlého Kershawova vůdcova životopisu nese název: Hitler 1889–1936: Hybris. Druhý díl popisující léta 1936–1945 má přípojku: Nemesis.

Vezměme v úvahu, že od roku 1929, kdy se začal intenzivně angažovat, mu v období necelých deseti let podlehlo téměř celé Německo. Ve volbách v roce 1932 získali nacisté pod jeho vedením přes 40 % hlasů a o dva roky později se stal vůdcem a říšským kancléřem, protože úřad prezidenta a kancléře se po smrti Hindenburga sloučil. To odsouhlasil plebiscit občanů většinou 89,93 % z 95,7 % oprávněných voličů, čili 86,06 % ze všech voličů. A pak mu prošlo Alsasko, Rakousko i Československo. Narazil až s Polskem, ale kdyby zastavil v roce 1940 v Paříži, není vyloučeno, že by dodnes byla Evropa hnědá. Jenže hybris mu zmátla soudnost, do té doby perfektně sloužící.

Do vedoucích pozic se dostávají lidé ambiciózní, většinou s výraznými psychopatickými, někdy až psychotickými rysy, málo států má jedou ročně voleného prezidenta – skutečně úředníka sloužícího své zemi, jinak lidi na vrchol žene především touha po moci. To, že jsou některé osobnosti v dnešním pojetí psychopati, ještě neznamená, že musí vždy škodit. Je otázkou míry a poměru odvahy, impulzivity a podlosti, jak se daná osobnost bude projevovat. Na zcela první psychopatickou příčku mezi americkými prezidenty hodnocenými týmem psychiatrů se dostal za odvahu sedmý prezident Andrew Jackson, který bez jakýchkoliv vojenských zkušeností v čele armády vyhnal anglické kolonisty. Když se ho později pokusil atentátník zastřelit, rozehnal se za ním a přetáhl ho holí.

Není však každý Old Hickory, jak se Jacksonovi přezdívá. Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. Nejen maniakům, ale i původně docela racionálním lidem, může stoupnout pocit omnipotence do hlavy natolik, že zcela zblbnou. Zejména oplývají-li v dostatečné míře narcismem. Britský psychiatr a politik David Owen se věnoval této problematice a jeho zasvěcená publikace vyšla také u nás pod názvem Nemocní u moci (Paseka, 2011). V ní je syndrom hybris popsán souborem charakteristik, při čemž postačují tři až čtyři z nich, aby byl u konkrétní osoby byl naplněn. Zde jsou:

  1. Narcistický sklon vidět svět primárně jako arénu, ve které může vykonávat moc a vyhledávat slávu, a ne jako místo s problémy, které vyžadují pragmatický a nesebestředný přístup;
  2. Sklon pouštět se do akcí, jež ji pravděpodobně uvrhnou do dobrého světla, tj. které vylepší její image pro veřejnost;
  3. Nepřiměřený zájem o vlastní image a vlastní prezentaci;
  4. Spasitelský styl mluvy při popisu vlastních skutků a tendence přehánět;
  5. Ztotožnění vlastní osoby se státem do té míry, že vyhlídky a zájmy obou subjektů považuje za totožné;
  6. Tendence mluvit o sobě ve třetí osobě nebo používat panovnické „my“;
  7. Přílišná víra ve vlastní úsudek a pohrdání radami či kritikami druhých;
  8. Přehnaná sebedůvěra hraničící až s pocitem všemocnosti, jde-li o to, čeho může osobně dosáhnout;
  9. Přesvědčení, že neodpovídá „světské“ instanci soudu kolegů nebo veřejného mínění, že skutečná instance, jež ji bude soudit, je mnohem vyšší – historie nebo Bůh;
  10. Neotřesitelná víra, že tato instance jí dá za pravdu;
  11. Impulzivita, bezohlednost až výbušnost;
  12. Ztráta kontaktu s realitou často doprovázená postupnou izolací;
  13. Paličaté odmítání změnit směr, kdy v zájmu „širšího hlediska“ (rozuměj vlastního přesvědčení o morální správnosti navrhované strategie) zaniká potřeba zvažovat i další aspekty, například praktičnost oné strategie, náklady na její realizaci a možnost nechtěných výsledků;
  14. Následný typ nekompetentnosti při realizaci stanovené strategie, který můžeme označit jako hybristickou nekompetentnost. Jde o situaci, že se věc pokazí přesně proto, že vůdce se pod vlivem svého přílišného sebevědomí neobtěžoval vyřešit její praktické aspekty. Může se projevit nepozornost k podrobnostem, jež může být spojená s nezvídavou povahou. Tuto nekompetentnost je třeba odlišovat od běžné nekompetentnosti, kdy se sice pracuje na nutných podrobnostech řešení komplexního problému, ale k chybám při rozhodování dochází i tak.

Teď si můžete otestovat vybraného politika a zjistit, nakolik mu hybris už zatemnila soudnost; není třeba předchozího VŠ vzdělání ani pěti let praxe.

publikováno: 13. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …

Zpívej, a nemluv!

Operní pěvkyně Dagmar Pecková v loňském roce zpívala českou hymnu na demonstraci pořádané spolkem Milion chvilek …

Neexistující imigranti II.

Muslimská společenská bublina Multikulturalismus je ve své esenci antievropská forma civilizace. Samuel Huntington Úvod Toto …

Jaké jsou ruské plány s námi

Ve stále ještě svobodné části ruského internetu běží vážné a často neortodoxní debaty. Velký a …

Zapřeš tradici a zaměníš směr cesty

V pátek 7. 2. 2020 uplynulo 75 let od popravy hraběte Zdeňka Bořka-Dohalského: původem šlechtice, smýšlením …