Kam padá a čím upadá Univerzita Karlova?

Naše nejprestižnější a nejstarší univerzita – Univerzita Karlova – se ve světovém žebříčku vysokých škol propadla o dalších 81 míst na 314 místo – psalo se v červnu roku 2017 na stránce Lidovky.cz.

V letošním roce je však tato škola ještě hlouběji, a to až v páté stovce (viz statistiku The World University Rankings). Podle onoho dva roky starého článku je to především proto, že UK je oproti mnohým jiným světovým univerzitám finančně silně podhodnocována.

To je zajisté pravda, bohužel toto trvalé podfinancování však asi není jediný a patrně ani hlavní důvod stálého úpadku mezinárodní prestiže této školy. Základními dvěma kritérii při hodnocení jakékoli vysoké školy jsou bezesporu kvalita a smysluplnost výuky studentů a rovněž i kvalita vědecká práce produkované jejími pracovišti. Každá univerzita by tedy měla pečovat hlavně o tyto dvě své úlohy. Zdá se však, že UK se dala cestou zcela jinou – cestou politikaření, protekcionismu a kastovnictví.

Základním dokumentem, který by měl být z hlediska morálky pro pracovníky UK cosi jako Desatero pro křesťana či dokonce zákon pro občana, je Etický kodex UK. Ten je veřejně dostupný na oficiálních stránkách UK a měl by být závazný pro všechny akademické pracovníky bez výjimky, zvláště pak pro vedoucí pracovníky. Kromě jisté vágnosti a obecnosti řady vyjádření mu lze těžko něco dalšího vytknout. K posouzení, zda pracovník UK porušil onen Etický kodex, je určena minimálně pětičlenná Etická komise. Na její webové stránce si lze přečíst, co tato komise již řešila. Obvykle jsou to podezření na porušení jednoho z mnoha bodů kodexu, často pak podezření na plagiátorství.

Zhruba před rokem, obdržela Etická komise UK rozsáhlý podnět na prošetření tří členů akademické obce z hlediska porušování kodexu. Onen podnět se týkal porušení dvanácti (!!!) bodů kodexu ze všech jeho tří částí. Naprostá většina podezření se však týkala přednostky jednoho z pracovišť Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, tedy členky vedení dané LF. Všechna podezření byla konkrétní a většina z nich byla doložena nespornými písemnými důkazy v celkem osmnácti přílohách, čímž mělo být rozhodování komise o to snazší. Ta podezření, která doložena stěžovatelem být nemohla pro nedostupnost údajů, byla však pro komisi celkem snadno ověřitelná či vyvratitelná. Pro představu uvádím čtyři příklady z oněch dvanácti bodů, které komise měla řešit:

  1. Jeden z pracovníků daného pracoviště byl po 25 letech svého nepřetržitého zaměstnání nadřízenou bez objektivního doložení a bez možnosti se obhájit veřejně dehonestován před svými kolegy, následně se musel podrobit zcela nestandardně výběrovému řízení na své místo a již pátým prodloužením své pracovní smlouvy – stále na dobu určitou, tentokrát jen na pouhé čtyři měsíce – byl tzv. odejit. To vše bez jakéhokoli zdůvodnění. Je třeba dodat, že šlo o člověka s transplantovaným srdcem a tedy zdravotně postiženého, že toto vše se odehrálo pouhé dva roky před dosažením jeho důchodového věku a že šlo o Afričana, jediného kmenového zaměstnance černé pleti na fakultě. Zvláště alarmující je, že toto vše se odehrálo na lékařské fakultě, která má vychovávat empatické a humanistické lékaře, a že sama nadřízená je vzděláním lékařka a bývalá studentka tohoto jinak obecně velmi oblíbeného člověka. Je nutno ještě doplnit, že takto postižený pracovník byl krátce po vyhlášení výsledku výběrového řízení hospitalizován s extrémně zhoršeným zdravotním stavem a méně než po čtyřech měsících od vyhlášení pro něho tak ponižujícího výsledku zemřel.
  2. Stěžovatel poukázal na fakt, že o výuce lékařské chemie jako základu studia lékařské biochemie autokraticky rozhoduje člověk s prakticky nulovým VŠ vzděláním ze základů chemie a že tedy díky tomu je vlastně celá dvousemestrální výuka předmětu lékařská biochemie v podstatě samoúčelná.
  3. Stěžovatel předložil okomentovaný „vědecký“ článek jednoho z kritizovaných, který vyšel v zahraničním odborném časopisu. V glosách k různým částem onoho článku bylo jasně ukázáno, že článek je založen na podvodech (včetně samotné publikace článku v daném časopisu) resp. na naprostém diletantismu autora, že část je patrně plagiátem a že jeho vědecký přínos je nulový.
  4. Stěžovatel vyjádřil podezření, že s veřejnými prostředky přicházejícími na dané pracoviště jeho přednostka nezachází dostatečně zodpovědně.

Vzhledem k množství, podloženosti a konkrétnosti jednotlivých podezření na porušení Etického kodexu UK tedy bylo pro stěžovatele šokující, když obdržel stanovisko Etické komise UK datované přesně po jedenácti měsících od podání podnětu. Celé stanovisko se vešlo na deset řádků (!!!) a bylo naprosto vágní, ani jediný z dvanácti bodů podnětu nebyl diskutován. Konečným závěrem Etické komise bylo, že na daném pracovišti nedošlo k porušení Etického kodexu UK, k čemuž komise došla jednomyslně poměrem hlasů 5:0. Etickou komisi UK jako jeden z nejdůležitějších kontrolních orgánů univerzity tedy zjevně naprosto nezajímá, že např. vedoucí pracovník jednoho z akademických pracovišť jedná výrazně nerovně se svými podřízenými, že jej lze vážně podezřívat z vyřizování si osobních účtů v rámci pracovních vztahů nebo dokonce z rasové diskriminace, že znehodnocuje výuku jednoho z „velkých“ teoretických předmětů svým diletantským přístupem a že možná zneužívá svého vedoucího postavení v hospodaření s veřejnými prostředky v osobní prospěch. Komise ignoruje i fakt, že tatáž osoba již prokázaně porušila interní předpisy fakulty, přestože nutnost jejich dodržování je výslovně uvedena v Etickém kodexu. Stejně tak komisi naprosto nezajímá, že jeden z pracovníků udělal mezinárodní vědeckou ostudu univerzitě svým rádoby vědeckým článkem, čímž rovněž zjevně a zásadně porušil jedno z ustanovení Etického kodexu. Toto poslední komisi nezajímá možná proto, že pod oním hanebným článkem jsou jako spoluautoři podepsání též čtyři tehdejší vedoucí pracovníci jedné z fakult UK a tedy členové vedení oné fakulty.

Uvedený příklad jednání Etické komise UK činí z tohoto orgánu prodlouženou ruku „vyvolených“ vedoucích pracovníků UK a jejich chráněnců, kteří jsou takto vlastně interně naprosto nepostižitelní a mohou porušovat nejen samotný kodex, ale také vědeckou i běžnou morálku a patrně i zákony. Zároveň to ukazuje na fakt, že Etický kodex UK platí nanejvýše jen pro „podřadné“ akademické pracovníky a Etická komise může jeho text vykládat zcela svévolně a třeba jej i zcela ignorovat. Připočteme-li prokazatelný fakt, že nejen na úrovni fakulty, ale ani na úrovni představitelů samotné univerzity se předchozí stížnosti a podněty v daných otázkách prakticky neřešily, zdá se, že se z naší prestižní Univerzity Karlovy postupně stává provinční trafika, kde se hledí jen na postavení pracovníků v rámci hierarchie či na jejich známosti, kde se odměňuje servilita podřízených a trestá skutečný úspěch, kde se politikaří a kde se výuka a věda stávají pouhou nutnou přítěží, kterou vlastně lze jen předstírat. Nelze se tak divit, že mezinárodní prestiž UK vytrvale a dramaticky klesá. Není přece možné být uznávanou vysokou školou, když výuka studentů a vědecká práce se stávají jen formální zástěrkou pro uspokojení sobecké ctižádosti a pro bezuzdný kariérismus mnohých vedoucích pracovníků a jejich oblíbenců za servilní podpory různých rad, senátů a komisí.

publikováno: 26. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Peroutkův pohřeb jako svědectví

Plnicí pero, dýmka, zaprášené brýle s polámanou obroučkou, svazeček dopisů, pár zažloutlých fotografií, něčí spolková legitimace, …

„Soudruzi, přátelé! Čína je náš vzor! Pozor!“

Projev generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga k 70. výročí založení ČLR v sobě v kostce obsáhl základní …

Co máme, co si připomínat a co dělat

Nejprve shrnuji to, co jsme získali po listopadu 1989. Jistě, stalo se tak za mimořádně …

Zhodnocení Impulsu 99 a co dál (J. Šmídová, T. Halík, J. Pehe)

V roce 1999 se k vaší iniciativě Impuls 99 přihlásily stovky lidí a měla i spoustu odpůrců. Jak …

Před 30 lety se stal ve střední Evropě zázrak. Nebezpečí ale trvá!

Pád východoevropských režimů v roce 1989 se odehrál s takovou rychlostí, že to bralo dech. Občané, kteří …

Z deníku studentky Umprumky

V roce 1989 mi bylo dvaadvacet let a studovala jsem ve třetím ročníku Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze …

Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …

Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …