Vražda Václava a Ludmily byly omyly? Nebo vůbec nebyly? 

V knize vydané koncem osmdesátých let je možno číst: „Libické události z 28. září 995 byly nepochybně hrůzným činem, ale současně budiž řečeno významným historickým aktem. Tehdy se totiž vytvořily reálné podmínky ke konečnému uzavření další fáze dlouhodobého procesu vznikání feudálního českého státu v přirozených zeměpisných hranicích a současně i předpokladu k dotváření jádra českého středověkého národa. Tedy těch nejpodstatnějších společenských celků, které se rozvíjejí dodnes.“

Podívejme se na citát podrobněji. Má dvě části. V první se charakterizuje činnost přemyslovského vojska na Libici 28. září 995, v druhé význam tohoto činu. Stojí na povšimnutí, jak opatrně a šetrně nazývá historik řádění Boleslavova vojska. Historik pro ně nenachází přiléhavějších slov (vraždění, zločin), protože cítí, že by takovým ostrým mravním soudem oslabil údajný pozitivní význam činu, jak ho uvádí v druhé, podstatně rozsáhlejší části citátu, činu zakládajícího český stát a jádro českého národa.

Renomovaný historik raného středověku jde ještě dál. Svatováclavská historie, jak ji tradují legendy, zná dvě vraždy. Zmíněný historik obě vraždy navrhl vymazat z historie. Svatá Ludmila nebyla zavražděna, byla jen obětí pohanského kultu, jehož jedním pravidlem bylo, že kněžna musí do záhrobí následovat svého zemřelého chotě. Předtím než shoří s mužem na hranici, je uškrcena jakousi textilií. Historik se neobtěžoval vyrovnat se např. s otázkou, jak se kněžně dařilo léta a léta přežívat smrt Bořivoje a proč si až po letech vzpomněli učinit zadost pravidlu pohanského kultu.

Rozborem tuším Gumpoldovy legendy dospěl historik k závěru, že boleslavská vražda nebyla vražda, ale nedorozumění.

Čeští historici se při různých příležitostech zapřísahají vůlí k objektivitě. Na obou příkladech jsem chtěl ukázat, že české historiografii hrozí pragmatismus, který se často velmi obratně za vědeckou objektivitu skrývá. V případě svatováclavské historie však pragmatický záměr Dušana Třeštíka vystrkuje rohy. Třeštíkova nechuť k církevním motivům v národní tradici je příliš velká.

Nejnovější historie je na tom z tohoto hlediska ještě hůř než historie starších období. Dobře je to vidět na vztahu české historické obce k vyhnání sudetských Němců. V mnoha diskusích s historiky jsem uznamenal, že v pravdivém pohledu na věc jim braní falešná vidina politických důsledků.

Jednou jsem při jakémsi televizním pořadu vyskočil ze židle, když jsem slyšel historika, ano historika J. Valentu omlouvat vraždění nevinných Němců v prvních měsících po válce tím, že „to byla válka“. Ujde-li historikovi, že válka skončila 8. května, je to na pováženou.


Prostor 1997/33

publikováno: 28. 9. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Zhodnocení Impulsu 99 a co dál

V roce 1999 se k vaší iniciativě Impuls 99 přihlásily stovky lidí a měla i spoustu odpůrců. Jak …

Před 30 lety se stal ve střední Evropě zázrak. Nebezpečí ale trvá!

Pád východoevropských režimů v roce 1989 se odehrál s takovou rychlostí, že to bralo dech. Občané, kteří …

Z deníku studentky Umprumky

V roce 1989 mi bylo dvaadvacet let a studovala jsem ve třetím ročníku Vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze …

Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …

Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …