Století jedné ženy

Staša Fleischmannová, fotografka a autorka pamětí[1] slaví své 100. narozeniny

Dvojčata Staša a Ola (Olga) Jílovské se narodily 24. září 1919 v Praze coby dcery Rudolfa (Rudy) Jílovského, známého zpěváka Červené sedmy, později ředitele nakladatelství Borový a Staši, překladatelky a novinářky, dcery Ladislava Prokopa Procházky, lékaře, vrchního „fyzika“ (hygienika) hl. města Prahy, zakladatele mj. Bulovky, spoluzakladatele Čs. Červeného kříže, ministra zdravotnictví, hudebního skladatele atd. a vnučky zakladatele Mladočeské strany a vydavatele Národních listů Julia Grégra.

Rodiče se záhy rozejdou a dcery vyrůstají jak v prostředí otce Rudy, blízkého přítele Ferdinanda Peroutky, Karla Čapka, Karla Poláčka, Julia Firta atd., s nimiž otec vytvoří pověstný společenský kroužek zvaný „Táflrunda“, tak i levicovým prostředím blízkým Devětsilu, k němuž se řadí Adolf (Ada) Hoffmeister, nový druh jejich matky. K tomuto prostředí patří i nejbližší matčina přítelkyně Milena Jesenská, adresátka slavných Kafkových dopisů, která u dívek povzbuzuje zájem o politické reálie, zatímco matka Staša, též spolupracovnice Mileny mj. v Pestrém týdnu, překládá v oné době kontroverzní literaturu jako Milence Lady Chatterleyové anebo Joyceův Portrét mladého umělce.

Sestry vystudují obor fotografie na Státní grafické škole, pod vedením Jaromíra Funkeho, který je seznámí s moderními trendy v umění a rozšíří tak jejich estetické obzory v té době již značně rozsáhlé díky domácímu prostředí. Důležitou roli v životě sester představuje Osvobozené divadlo, s nímž jejich matka spolupracuje a v němž shlédnou většinu her. Cestují po Evropě, nejdříve s matkou, posléze samy, a navštíví tak několikrát Francii, např. v době velkých demonstrací proti válce ve Španělsku, při konání Světové výstavy v roce 1937, či dokonce zavítají za dramatických okolností autostopem do nacistického Německa.

V roce 1938 si za pomoci otce otevřou v domě U Topičů na Národní třídě fotografický ateliér OKO. Coby prvního „zákazníka“ jim otec přivede Karla Čapka, čelícího v té době nenávistným útokům pomnichovského tisku. Čapek umírá pár měsíců později. K tomuto snad poslednímu portrétu českého spisovatele vzešlému z ateliéru OKO Staša přidá v průběhu svého života další portréty významných osobností: Josefa Šímy, Borise Pasternaka, Pabla Nerudy, Elsy Trioletové a dalších.

Staša se provdá v roce 1940 za Bedřicha Sterna, člena protinacistického odboje, který bude v prosinci 1942 zatčen gestapem a záhy poté zahyne v koncentračním táboře v Osvětimi. Staša s Olou se budou též podílet na odbojové aktivitě: svými fotografiemi budou přispívat k výrobě falešných dokumentů pro osoby, které se skrývají před gestapem. Podobná činnost byla za Okupace trestána smrtí.

V roce 1946 se Staša provdá za českého básníka a později autora francouzsky psaných románů Ivo Fleischmanna, s nímž vycestuje do Francie, kde její muž zaujme těsně po válce post kulturního atašé čs. ambasády. Zde mladý pár přijde do styku s počtem představitelů francouzské kultury, spisovateli či herci jako Roger Vailland, Jean-Paul Sartre, Tristan Tzara, Gérard Philipe, Yves Montand či Simone Signoretová. Mnozí z nich se objeví na Stašiných fotografiích. Zmíněné portréty B. Pasternaka či P. Nerudy vzniknou po jejím návratu z Francie v 50. a 60. letech.

V lednu 1970 ve Francii, kde se bude opět nacházet se svým mužem, zažádá o politický azyl. Následující léta se bude věnovat také výtvarné tvorbě, tentokrát obohacené o koláže vytvořené na základě jejích vlastních fotografií. Vzniknou díla lehce surrealistického charakteru či pocty představitelům moderního umění či originálně kombinující záběry materiálů a předmětů z jejího okolí. Tato díla budou vystavena v Paříži, Bruselu a jinde. Praha si na ně bude muset počkat až do výstavy věnované tvorbě ateliéru OKO, Staši a její sestry Oly Houskové, v galerii Leica v roce 2015, tj. dlouho po návratu Staši z exilu.[2]

V roce 2014 nakladatelství Torst vydá Stašiny paměti pod titulem Vrstvami. Kniha zaznamená značný úspěch a stane se tématem množství článků v novinách i časopisech.

Staša Fleischmannová žije poslední léta v domě pro důchodce veterány Vlčí mák v rámci Vojenské nemocnice ve Střešovicích. 24. září oslavila své 100. narozeniny.



Leica Galery Prague – fotografie z výstavy v galerii Leica v roce 2015

Medailonek Staši Fleischmannové na portálu Paměť národa


[1] Staša Fleischmannová, Vrstvami, Torst, Praha, 2014

[2] Foto OKO představuje návštěvníkovi ucelený pohled na život a tvorbu dvou výjimečných sester (*1919), dlouhodobě působících na poli fotografie. Někdejší žačky Jaromíra Funkeho na Státní grafické škole v Praze patří k předním osobnostem české kultury jak vlastním pojetím fotografování, tak svědeckou hodnotou tvorby. Výstava se věnuje nejen zmapování kořenů jejich profesionální dráhy v ateliéru Fotografie OKO, který založily ještě jako sestry Jílovské, ale i představení následného, samostatného působení Staši Fleischmannové a Olgy Houskové v jejich individuálních cestách tímto oborem.

Autorky v pořadu Artmix (25. minuta 46. sekunda):
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10123096165-artmix/215562229000004/video/

publikováno: 7. 10. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Nevíte, kde bych sehnal kus svého mozku?

Fanoušci Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem či jeho knižní předlohy Vyhoďme ho z kola ven …

Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …

Ve stručnosti je síla, básněte

Mám rád přirozené dorozumívání, mluvenou a psanou řeč. Mám rád češtinu. Mám rád i jiné jazyky, protože …