Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům české i eurounionistické předpisy, každým dnem přibývá.

Kvůli platné legislativě je obtížné, v mnoha případech vyloučené, mu to dokázat. Že se jedná o bezpáteřního kariéristu tradičního střihu, vyplývá ze všeho, co v životě řekl i učinil.

Oportunistu charakterizuje vypočítavost, servilnost, úlisnost, zbabělost, prolhanost a absence jakýchkoli zábran. Veškerá jeho mazanost, v níž mnozí spatřují inteligenci, se spotřebovává v hledání prostředků k obohacení v proměnlivých podmínkách. Babiš od studentských let nic jiného nedělá. Netají se tím ani on sám. O svém členství v KSČ řekl: „Prosím vás, v komunistické straně bylo 1,7 milionu lidí, já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být členem komunistické strany. To ale neznamená, že lidé, kteří byli ve straně, podporovali komunismus. Nikdy jsem ho nepodporoval, my jsme na ten režim byli naštvaní, nebyl každý Václav Havel. Bylo jen pár lidí, kteří měli odvahu bojovat proti režimu, takže já si to teď možná nahrazuji bojem proti establishmentu, který tady tradiční politické strany vytvořily.

Zpráva o stažení žaloby na t. č. premiéra veškeré dění okolo jeho osoby výrazně zjednodušuje. Existují totiž pouze dvě možnosti. Buď Babiš zákon porušil, nebo pouze nalezl způsob, jak se obohatit v rámci zákona. Žádná další varianta v úvahu nepřichází. Dokonce ani nezáleží na tom, která z nich platí, protože výsledek je v obou případech stejný. Je zbytečné se vzrušovat, smysl má pouze zkoumání možností sebeobrany.

Existují totiž dva lidské typy ohrožující soužití: oportunista, v jiném jazykovém registru barbar, a fanatik. Pojí je pupeční šňůra: bezmezná nenažranost barbarů vyvolá moralizující vlnu, na níž surfují fanatici. Jakmile se fanatici chopí moci, přeběhnou oportunisté na jejich stranu a začnou hnutí diskreditovat a vše začíná znova od počátku. Výkyvy tohoto kyvadla tvoří hlavní leitmotiv dějin.

O lidských kvalitách a vlastnostech tohoto traviče studní je už dávno jasno, ale buďme realisté: Babiš se před soudem hned tak neocitne. A i kdyby, vyklouzne. Státní zástupci možná pouze usoudili, že za současného stavu věcí nemá žaloba šanci na úspěch, protože jeho obhájci mají dostatek prostředků, jak proces zhatit, nebo alespoň donekonečna protahovat. Jestliže i takový blbeček přistižený při činu, jakým je David Rath, dokázal tak dlouho unikat justici, což teprve miliardář s úzkými vazbami na staré i nové spolupracovníky.

Okruh Babišových znalců práva vystudovaných v době bezpráví se skládá z postav, od nichž by člověk kůrku nevzal.

Hlavní roli v tomto ansámblu hraje šéf právní divize Agrofertu JUDr. Alexej Bílek, bez jehož souhlasu se v holdingu neučinilo žádné zásadní rozhodnutí. Tento činorodý muž, který v současnosti vede právní divizi koncernu, před listopadem 1989 pracoval na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Po roce 1989 se podílel na budování ekonomického zázemí KSČM, včetně společnosti Futura vydávající komunistický deník Haló noviny. Působil ve více než dvaceti firmách nezřídka spojených s neprůhledným ruským kapitálem. V některých přímo podnikal s ruskými společníky. S Babišem se zná od roku 1994 a patří do stejné skupiny nomenklaturních kádrů a exponentů StB, jimiž se současný premiér obklopoval po pádu totality. Tehdejší vazby udržoval i po roce 1989, v 90. letech byl činný ve společnosti Futura, později se stal členem rady Česko-ruské společnosti. V Agrofertu má tento advokát pověst Babišova servilního poskoka ochotného dřít až do úmoru. Prokázal to například v roce 2007, kdy pomohl Babišovi vyzrát na lobbistu Jacka Spyru, jenž od majitele holdingu požadoval 10 miliónů korun, údajně pro zajištění beztrestnosti v Polsku. Trestní stíhání mělo souviset s vleklým sporem s polským koncernem PKN, který Babiše odstavil od privatizace českého Unipetrolu. Spyra skončil ve vězení a další aktér kauzy, externí spolupracovník Agrofertu Tomáš Kejla, za podivných okolností zemřel.

Dalším uvozdřencem z tohoto týmu je JUDr. Libor Široký, který se také od mládí uměl postavit na stranu, která byla momentálně u moci. Ještě během střední školy vstoupil v roce 1969 do Leninského svazu mladých, neblaze proslulé přípravky komunistických kádrů. Po maturitě vystudoval Právnickou fakultu v Praze. Po studiu byl zaměstnán v podniku ČKD, ale hledal možnosti výnosnějšího uplatnění. Situaci vyřešil vstupem do správy Sboru národní bezpečnosti (SNB). Šlo o orgán zaměřený na hledání vnitřních nepřátel. Jeho pracovní činnost spočívala v hledání způsobů likvidace politické opozice. Pracoval na oddělení, které se zabývalo ideologickou diverzí a emigrací. Byl pověřený například sledováním Rádia Svobodná Evropa. Libor Široký založil svazek na herce Petra Štěpánka. Jeho ostrozraku neunikl ani Štěpánkův bratr Martin, který v roce 1981 emigroval do Rakouska a v Rádiu Svobodná Evropa pracoval. Petr Štěpánek byl proto vyslýchán a šikanován. Široký chtěl herce získat pro tajnou spolupráci. Po odmítavé reakci Štěpánka nátlak zesílil. Od září 1986 působil Libor Široký na oddělení tajné služby, které mělo za úkol sledovat ukrajinské nacionalisty. Podle archivu bezpečnostních složek mělo oddělení úzkou spolupráci s ruskou KGB. Zářná kariéra tajného policisty pokračovala v analytickém oddělení, kde vyhodnocoval informace až do roku 1990, kdy v tajné policii skončil.

JUDr. Václav Knotek je o generaci mladší než Široký a Bílek, jeho „zásluhy“ jsou nicméně srovnatelné. Právě tento amatérský pěvec, ostuda Brixiho akademickém souboru, vystupoval v lednu 2008 jako zástupce akcionáře na valné hromadě farmy Čapí hnízdo. Knotek tehdy odstoupil z dozorčí rady, akcie Čapího hnízda poté převzal „neznámý“ vlastník, advokát ale v následujících letech dál řídil jeho valné hromady. Podle podnikového časopisu se Knotek „věnuje právnímu poradenství pro Agrofert zhruba šestnáct let“. Podílel se například na akvizici vydavatelství MAFRA, skupiny Londa a potravinářských firem Zedníček nebo Procházka. „Svým bystrým právním úsudkem pomáhá již čtvrtým rokem také Nadaci Agrofert, ve které působí jako člen správní rady,“ pochvalují si autoři zmiňovaného časopisu. Knotek je zapleten do případu dotačního podvodu, z něhož je obviněn premiér Babiš spolu s oběma milovanými rodinami. Společně s dalšími právníky Agrofertu jen několik měsíců po uplynutí pětileté lhůty pro splnění podmínek čerpání dotace Evropské unie prodal Imobě akcie farmy, čímž došlo k fúzi podniku zpět do Babišova holdingu.

Titulem JUDr. se pyšní také Jiří Veselý, bývalý vysoký důstojník protikorupčního policejního útvaru, jeden z mnoha bývalých policistů, který dnes slouží Babišovi. Nyní je Veselý šéfem divize vnitřní bezpečnosti Agrofertu.

JUDr. Radmila Kleslová, dříve první místopředsedkyně hnutí ANO a šéfka pražské organizace hnutí, podle serveru HlídacíPes.org také pracuje pro Agrofert. Dlouholetá Babišova spolupracovnice a lobbistka Agrofertu působila v letech 1988–1990 jako příslušnice komunistické rozvědky (krycí jméno Lia).

JUDr. Josef Kubů, dlouholetý přítel Libora Širokého, je členem hnutí ANO a před rokem 1989 sloužil v hodnosti majora StB jako agent tajné služby ve Vídni a v Berlíně. Býval prokuristou Agrofertu.

Není radno opomenout slovenského advokáta Vojtecha Agnera, který pracuje pro Babiše patrně nejdéle ze všech jmenovaných. Znají se ještě z Bratislavy. Babišova expanze na Slovensku by se bez něj nemohla uskutečnit. Koncem 90. let se Agner zjevil ve funkci konkurzního správce bratislavské chemičky Istrochem. Soud sice konkurz zrušil, Agrofert se ale po několika letech někdejšího výrobce výbušnin stejně zmocnil, když záhadně zůstal jediným uchazečem a získal podnik s rozsáhlými pozemky uvnitř slovenské metropole za cenu kolem 200 miliónů korun. Agner také Babiše obhajoval před soudem, který posuzoval oprávněnost ministrovy evidence mezi spolupracovníky StB. Babiš chtěl svoji pekárenskou divizi Penam rozšířit také o velké pekárny v Bratislavě a Žilině, ale narazil na slovenský antimonopolní úřad. V době, kdy už působil v politice, pohltil bratislavskou pekárnu přes malou firmu, aby splnil formální požadavky pro hospodářskou soutěž. Žilinskou pekárnu zase ovládla firma advokátů, z nichž minimálně jeden dříve pracoval u Agnera a zastupoval Agrofert před soudy.

V závětří holdingu si lebedí mnoho dalších spolupracovníků StB: Stanislav Rudý, Vladimír Bartoš, Jozef Waller, Edgar Haug, Mikuláš Rakovský. Mimo holding operují: Jan Heřmanský, Aleš Sládek, Pavel Elias, Zdeněk Říčař, Ivan Souček, Bohumil Zoul, Bohumil Studýnka, kteří buď sponzorovali či kandidovali za hnutí ANO ve volbách, nebo byli dosazeni do státní správy. V roce 2018 si Babiš přikoupil do stáda ovčáčků bývalého místopředsedu vlády, trojnásobného ministra vnitra a držitele mnoha dalších podobných trofejí, právníka a katolíka Cyrila Svobodu.

Život ekonomického migranta vystupujícího pod krycím jménem Babiš je svým způsobem strašlivý: tento poslušný mazánek, který dle vlastních slov vstoupil do KSČ na rozkaz své drahé matičky, tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, se celý život pohybuje v prostředí normalizačních profesorů, estébáků, sobě podobných šizuňků, lhářů, podvodníků a prostitutů a jejich od vkusu osvobozených barbienek. Za celý svůj značně dlouhý život se nesetkal s člověkem, jemuž by mohl důvěřovat, koho by bylo dovoleno si vážit, který by se od průměru odlišoval charakterem. Kde, kdy, proč a jak se mu podařilo získat české občanství, jsem se nikde nedozvěděl. Jakým způsobem opatřil svému nezdárnému synkovi švýcarském občanství, zůstává před veřejností rovněž utajeno. Koníčky tohoto čistokrevného prospěcháře tvoří větší záhadu než jeho švýcarští spolužáci. Tento vyloženě rodinný typ je pochopitelně ztracen a musí běsnit čím dál víc, protože mu nic jiného než útěk vpřed nezbývá. Babiš, stejně jako Husák ve službě ruských okupantů, rozestavuje svoje piony v organizacích, podnicích a institucích. I takoví tedy mohou ovládnout pole a shrábnout výhru. Vstoupit nebo podporovat hnutí ANO je dnes zhruba totéž, jako využívat výhod členství v KSČ v letech 1970–1989. Je tedy marné se pokoušet dostat ho před soud. Tečka, o nic jiného nejde. A 30 % dospělé české populace lidé úspěšně bránící v přechodu na právní stát nevadí. Anebo k protagonistům této nechutné podívané s obdivem vzhlížejí, protože se jim podobají. Je-li tedy pravdou Vox populi, vox Dei, pak je možné si naklonit Boha za koblihu.

Pokud se navzdory nepřízni doby v posledních letech urodili nějací právníci mající nezištný zájem na tvorbě státu, v němž si jsou občané před zákonem rovni, nastala chvíle, aby o sobě dali vědět. Na časy se už blýská, ale bouře je v nedohlednu. Rádi jim budeme při úklidu v právnickém cechu držet palce. Nic jiného totiž dělat nemůžeme. Chápeme, že za současné situace není možné dostat před soud premiéra, jehož podporuje posměchuhodný prezident. Ale je možné číhat na chybný krok, případně ho k němu vyprovokovat. Jakmile se ocitne v bryndě, jeho „přátelé“ ho okamžitě opustí. Tak už to v jejich oplzlém světě chodí. Al Capone nebyl odsouzen za vraždy, ale daňové úniky. Where is the will, there is the way, přeloženo kde je vůle, tam je cesta. Ale v různých státech existují různé cesty. O některý stát není co stát. Zastavit stát nemusí být pouze vojenský povel.


Pozn. Děkuji kolegům novinářům, jimž se podařilo propašovat na veřejnost uvedené údaje.

publikováno: 20. 10. 2019

Lubomír Martínek

Lubomír Martínek

esejista a překladatel /

NEJNOVĚJŠÍ články


Nemáme klíč – seznam agentů KGB ČSSR

Sověti si své satelity hlídali velmi důkladně. Nikdy jim zcela nedůvěřovali. Právě proto neponechávali nic …

Nerušeně konzumovat, tak si dnes vykládáme svobodu!

„Pohřbívat ateistickou celebritu v katedrále mě irituje,“ říká Vojtěch Razima (1968), aktér demonstrací, jež předcházely sametové …

Svět ve stavu nouze

Planeta se kvůli lidskému působení nachází ve stavu klimatické nouze, a pokud se státy v nejbližší době …

Kultura 3.0 a literatura jako věda o člověku

Když člověk v zapadlém koutě světa zavítá do špeluňky, a může to být putyka, taverna, guesthouse, bar, …

Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. …

Duté oslavy jako kamufláž eklsrabu

To, že se oslavují státní svátky, je běžné všude na světě. Nejde ovšem jen o to, …

Ve stručnosti je síla, básněte

Mám rád přirozené dorozumívání, mluvenou a psanou řeč. Mám rád češtinu. Mám rád i jiné jazyky, protože …

Za co medajli čínské bohemistce?

Vyznamenávat propagátory české kultury v jiných zemích je skvělý nápad. Tedy byl by, kdyby se ho …