Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. V přepisování dějepisu jsme mistry a věřím, že ti, kdož podstrkovali různé varianty společné minulosti od konce čtyřicátých let nám – tehdy školákům a posléze dorostencům – v projevech, novinách a učebnicích, měli dost bystré učedníky, kteří nám dnes předvádějí za cizí peníze i z vlastní blbosti, co všechno se stalo a co se naopak nestalo.
Na konci čtyřicátých a na počátku padesátých let byl sice zastrašující teror v plné akci, na druhé straně tu ale bylo příliš mnoho pamětníků, tudíž se s tím muselo začínat opatrně. Beneš byl ponechán „u ledu“, zato Masaryk už byl vzpomínán nikoliv jako „prezident Osvoboditel“, jak býval trakt
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 21. 10. 2019