Kdy začíná život?

Populace, která se dětí z pohodlnosti zříká, zřekla se své budoucnosti.

„Kdy začíná život?“ zeptal se Steve Jacobs 5300 amerických biologů v rámci výzkumu pro svou disertační práci. K jeho překvapení 96 % dotázaných zaškrtlo z nabízených možností odpověď „při početí“, ačkoli šlo většinou o liberální (89 %), sekulární (63 %) zastánce „svobodné volby“ (85 %).

Jakkoli se to zdá paradoxní a většině respondentů patrně nepohodlné, je to odpověď velmi logická. Plod v matčině děloze není přece věc neživá. Probíhá v něm látková výměna a růst, což je hlavní a určující znak živých organismů. Není to však ani prostě jen součást mateřského těla jako třeba slinivka nebo slepé střevo, neboť si v sobě nese zcela jiný, vlastní genetický materiál, odlišný od matky, takže může mít třeba i odlišnou krevní skupinu a čeká ho i jiná, samostatná budoucnost. Je to tudíž i v prenatálním stadiu jedinec svébytný, byť zatím uzavřený v hostitelském těle matky a výživou na ně odkázaný (ta závislost bude ovšem trvat i nějakou dobu po narození), přitom jedinec nesporně živý (latinsky nasciturus), kterému přináleží už v tomto stádiu i určitá zákonná práva.

Toto vědecky podložené stanovisko je v rozporu s feministickým heslem „moje tělo – moje volba“, nebo správněji řečeno, zastánci potratů jsou v zásadním rozporu s vědou. Ideologie „svobodné volby pro ženu“ prostě ignoruje či přímo popírá vědecká fakta, a navíc, jen tak mimochodem, staví na vedlejší kolej otcovské právo muže, který do genetické výbavy nového jedince také přispěl svou polovinou. Podstatné není, že se ho většinou nedomáhá, ale že se ho domáhat vůbec nemůže, ani kdyby chtěl. Pro muže žádná „svobodná volba“ neexistuje.

Nalijme si čistého vína: těhotenství, vlastní porod i následná péče o nemluvně znamenají pro matku dlouhodobé a výrazné omezení pohodlí i kariéry. Je to pro ni zátěž fyzická, psychická i ekonomická, takže pokud neexistuje dostatečně silná motivace k mateřství, a jestliže navíc chybí nezbytná podpora otce, je tu dost důvodů, proč se tomuto znevýhodnění vyhnout, třeba i za cenu usmrcení nenarozeného dítěte. Jenže: Jestliže zabití dítěte po porodu stíhá justice právem jako vraždu, zbavit života dítě dosud nenarozené není o nic méně zavrženíhodné jen proto, že se zatím ještě nachází v matčině těle. V obojím případě jde o násilné přervání života, který již započal a má podle čl. 6 odst. 1 Listiny základních právsvobod nárok na právní ochranu v každém svém vývojovém stadiu. Je smutně paradoxním dokladem našeho deformovaného právního cítění, že zatímco vybírat nejen mláďata, ale i vejce z hnízda např. orla skalního český zákon o ochraně přírody zakazuje, násilné odstranění lidského plodu z mateřské dělohy je nejen velkoryse tolerováno, ale nadto ještě v jakémsi sebezničujícím poblouznění vydáváno za kdovíjak pokrokový výdobytek humanismu a ženských práv. Je snad člověk něco méně než pták?

Není divu, že česká i evropská populace pozvolna vymírá a nakonec patrně docela vymizí a bude nahrazena populací přišlou z končin, které jsou dětem nakloněny příznivěji, nedokážou je však uživit. Ani případné zpřísnění imigrační politiky a obnova hraničních plotů tomu nezabrání, protože k nim nebude koho postavit, aby je ohlídal. Populace, která se z pohodlnosti dětí zříká a jejich zabíjení ospravedlňuje, zřekla se dobrovolně své budoucnosti a své vyhynutí si sama takříkajíc naplánovala, i kdyby nebylo klimatických změn a jiných katastrof. Vždyť už dnes má naše stárnoucí společnost problém uživit své důchodce a obchází to stále vyšším zadlužováním státní kasy. Lže tím jen sama sobě do kapsy a nevyhnutelné procitnutí do syrové pravdy bude velmi drsné a bolestné.

Rád bych své hořkosmutné přemítání uzavřel něčím optimističtějším, ale nenapadá mě nic lepšího než ten už poněkud otřepaný bonmot: Víte, co je to optimismus? Je to jen jiný název pro neinformovanost a zavírání očí před fakty.

publikováno: 5. 11. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …

Potrat

Trvalo staletí, než začalo být tvrzení, že není otázky, která by nemohla být položena, obecně …

A krade se vesele dál a ruka ruku myje

Asi před měsícem jsem prodal motorku. Měla 280 kg a už mi nevyhovovala. Dlouho si pomýšlím na choper. Našel …