Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od jeho narození.

Karel Čapek, člověk prokazující ve svém díle i odvážné utopické vize o dlouhověkosti, se sám dožil pouhých 48 let. Ne, bohatost lidského života není dána toliko jeho délkou, ale spíše jeho obsahem.

Odešel z tohoto světa zlomen psychicky i fyzicky, a ač to zní paradoxně, zcela jistě se tak vyhnul smrti, která o sedm let později potkala v koncentračním táboře jeho bratra Josefa. Za svůj krátký život se stačil stát předním novinářem, výborným fejetonistou, autorem skvělých povídek, podivuhodných cestopisů, divadelních her i amatérským fotografem a cestovatelem nebo ilustrátorem některých vlastních knížek. Můj oblíbený román Obyčejný život hluboce zapadá do filosofických témat, která si je třeba dnes opět připomínat, abychom znovu získali postupně mizející citlivost k druhým.

Cituji k zamyšlení z románu tato Čapkova slova: „… každý z nás je součet lidí, jenž narůstá z pokolení do pokolení. A třeba je nám úzko z toho nekonečného rozrůznění; proto mu chceme uniknout a přijímáme nějaké davové já, které by nás zjednodušilo.“

Jiné místo: „Vidíme věci různě podle toho, co a jací jsme; věci jsou dobré i zlé, krásné i hrozné – záleží na tom, jakýma očima na ně hledíme. Jak ukrutně veliká a složitá je, jak prostorná je skutečnost, když v ní je dost místa pro tolik interpretací.“ Jak potřebná, ale často nevyslyšená či nepochopená jsou tato slova pro všechny ty, kteří kolem nás a konečně v celém světě vyvolávají spory, neklid a války.

Karel Čapek je chápán i ve světových souvislostech, a to nejen pro univerzální charakter svého díla, ale také proto, že díky světovému věhlasu se stal v únoru 1925 historicky naším prvním předsedou československého centra světového PEN klubu a právě i PEN klubem je každoročně připomínán udělováním cen Karla Čapka významným osobnostem u nás. Ve světě je stále vnímám jako významný československý spisovatel a dramatik, jako demokrat a humanista, osobní přítel našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a významného novináře Ferdinanda Peroutky.

Předčasná smrt nedopřála Karlu Čapkovi nadále pozorovat svýma pronikavýma a zkoumavýma očima svět, pro který v předstihu doby promýšlel velká témata člověkem často hledaná:  Prodloužení věku, existenci hledaných absolutních hodnot, vytvoření umělého člověka, nebezpečí zneužití vědy směřující až ke zkáze člověka nebo otázku syndromu moci a jejího zneužití, ale také nezbytnost lidské odpovědnosti.

Je obdivuhodné, jak Čapkovy prognózy, vize, předpovědi, či dokonce skrytá varování se postupně, některé dokonce za jeho života, stačily naplňovat. O zneužití vynálezu k ničivým cílům svědčí nejvíce jeho Krakatit. Autor jde hlouběji do lidského vědomí člověka až ke kořenům jeho odpovědnosti za své vlastní činy. Myšlenka, že vědecko-technický rozvoj je nezbytné spojit s morálními zásadami, nebývá často v praktickém životě a byznysu uplatňována. Kolikrát byl vynález ducha zneužit k ničivým a nehumánním cílům, netřeba připomínat.

V žánrové blízkostí Krakatitu, R. U. R. a konečně i Továrny na absolutno, je román Válka s mloky. Odlidštění vztahů, které se projevilo v podobě narůstajícího fašismu, nabylo masových rozměrů a dokonce, v těsné blízkosti našich hranic, se stalo programem zvaným „nacismus krve a rasy“.

Ne, nelze si myslet, že Karel Čapek byl prvním, kdo přišel s myšlenkou umělého člověka. Nelze jej ani podceňovat, že by neznal staropražskou legendu o rabínovi Lövym, který podle známé pověsti vytvořil hliněného člověka Golema, nebo že by nic nevěděl o podobných vědecko-fantastických prvcích v dílech J. Verna či H. G. Welse, i když v době, kdy vznikalo Čapkovo R. U. R., byla ještě vědecká fantastika v plenkách. Karel Čapek však drží naprosto světový primát v unikátním dopracování svých témat a až magické předvídavosti dějů příštích. Možná až do krajnosti přibližuje své Roboty lidem, i pokud jde o jejich vnější podobu. V této jeho hře lze dokonce najít situace, kdy jsou Roboti považováni za lidi a naopak. Přitom ovšem Roboti necítí bolest, vztek, smutek, strach, neznají pocit sebezáchovy, nemají chuť. Jejich naprogramované myšlení  je cíleně od výrobce mechanické, chování neoduševnělé. Tzv. „inženýrský duch“ má zde přednost přede vším. Všichni jsme svědky toho, jak vědecko-technický pokrok jde tak rychle kupředu, že již dva roky před letošním 130. výročím se „nejvyvinutější humanoidní robotka na světě zastavila v Praze…“, jak psala naše média. S potěšením přidávala informace o tom, že od roku 2017 má tato robotka občanství v Saúdské Arábii a že ve svém projevu neopomněla zmínit dílo Karla Čapka. Robotka, která dostala od svých tvůrců lidské jméno Sophia, se v Praze zúčastnila konference, měla prý přesvědčivou mimiku, dokázala se usmívat, mrkat očima, naklánět hlavu a prohlížet si publikum. Před konferencí byla maskérkou nalíčena stejně jako herec před vystoupením. Robotka má prý „zatím“ pouze horní polovinu těla. Jak může dlouho vědcům inženýrům trvat, než dovedou Sophii k naprosté dokonalosti?

Slyšel jsem odhad z úst velice informovaného člověka, že umělá inteligence nás ovládne do roku 2040. Zamrazilo mě při zhlédnutí této Čapkovy hry na Nové scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla 26. 10. 2019, když režisér nesen naší dobou vložil do rukou robotů mobilní telefony a tablety, a tak divákovi vsugeroval krátce před odchodem z divadla představu, že roboti mohou být již v našich ulicích.

Zmínil jsem záměrně, že při našem dnešním zamýšlení jsou v této době z Čapkových témat snad nejaktuálnější vize o vítězství umělé inteligence nad lidskou. Mimo jiné ho zmiňuji i proto, že R.U.R. rovněž slaví v roce 2020 sté výročí od prvního vydání. Čapek byl skutečně vizionář, což potvrdila i díla další. Dokonce taková, která se již naplnění dočkala. Jsem rád, že můžeme Karla Čapka potěšit zprávou, že jeho věhlas dosáhl v posledních dnech rozměrů dokonce nadpozemských, když planeta objevená před léty mimo naši galaxii byla pojmenována názvem Makropulos a jeho hvězda jménem Absolutno.

Jak by se Čapek díval na to, že se naše krásná planeta Země v mnohém už podobá planetě R. U. R?


Redakčně upravený text proslovu na pravidelném setkání nad hrobem K. Čapka, které proběhlo dne 25. 12. 2019.

publikováno: 17. 1. 2020

NEJNOVĚJŠÍ články


Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …

Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …

Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …