S hidžábem do školy nechoď!

Nedávné veřejné pozdvižení kolem kauzy Ivy Špírkové, české učitelky v mateřské školce v Lišově na Českobudějovicku, která po přestoupení na islám počala nosit hidžáb, přináší hlubší implikace, než jen podle mne do velké míry nesmyslnou debatu, či spíše vzájemné překřikování, na téma, zda je islám hodné či zlé náboženství.

Strach z nezastání

První věcí, co mne na celé kauze udeřila do očí, byla snaha starosty Lišova nechat si poradit, co má s muslimkou ve škole dělat, od občanů. Obraz bezradného komunálního politika, který v konfrontaci se situací, která jej přesahuje, žádá o radu (či snad verdikt?) své občany, budí přinejmenším rozpaky. Copak mají v tomto případě občané právo něco rozhodnout? A co vlastně, když se z pohledu zákona ani nic nestalo?

Až bázlivá neochota zvoleného politika učinit v případě problému s etnickou či náboženskou menšinou něco, co by mu lid neposvětil, mi připomíná, jak se premiér Nečas před časem plížil mimo zrak veřejnosti, když se jel podívat na Romy do Varnsdorfu. Poselství této politické slabosti je dvojí. Za prvé se dá vyložit jako důkaz, že se naše vládnoucí elity bojí hájit demokratické hodnoty a v lepším případě tak v kritickou chvíli dopřejí sluchu hlučícímu davu a v tom horším před ním preventivně utečou. Druhým poselstvím je pak následný dojem občanů, že stát a jeho představitelé jim nepomohou, a tak je třeba vzít věc do vlastních rukou. Historie nejen česká mnohokrát ukázala, že tato kolektivní reakce se může začít vyvíjet na bázi pudové živelnosti a nikoliv zákonných norem.

Neschopnost debaty

Reakce veřejnosti na zahidžábovanou učitelku také znovu ukázala, že v ČR není tradice kultivované veřejné diskuze. Nejde zde jen o záplavu xenofobie a rasistických výlevů v internetových diskuzích, ale i o potřebu distancovat se od islámu i u těch, kteří právo učitelky na hidžáb veskrze hájí a snaží se vášně mírnit. Důkazem budiž blog na ČT24 od Margarity Troševy, která svůj příspěvek zakončuje obligátním “disclaimerem”, jenž zní: „Přestoupit na islám mne nikdy nenapadlo.“ (sic!)

Diskuze tak nejen hrubne, ale také se zplošťuje. Je to totéž, jako když se hájí právo muslimek nosit hidžáb, ale už se nějak zapomene na to, že některé jej třeba nosit nechtějí. Debata se tak navzdory realitě zužuje na myšlenku, že pravověrná muslimka nosit hidžáb musí a my si pouze musíme zodpovědět, zda jí to dovolíme. Že má celá otázka řadu odstínů a že existují i muslimky, co hrdě hidžáb nosí a zároveň bojují za právo jiných muslimek jej nenosit, se už do maločeské debaty nevejde. Úzkoprsost české debaty je stejně padlá na hlavu jako názor, že arabista (tj. třeba já) svůj obor studuje buď jen proto, že adoruje islám, nebo naopak proto, že se tím připravuje na temnou budoucnost ve stylu „poznej svého nepřítele“.

Není kouře bez ohně

Vlna nevole vůči zahidžábované učitelce má i širší kontext. Je jím to, co Bohumil Doležal nazval kontinuálně rostoucí hladinou nenávisti, protože v české společnosti nefunguje smiřování konfliktů a vyrovnávání napětí. Téma letošního festivalu Jeden svět, kterým byla právě rostoucí nenávist a nesnášenlivost, je toho důkazem.

A přitom je to tak snadné! Stačí jen, aby každý dělal, co má. Pokud učitelka porušila zákon, má ji ztrestat soud. Pokud kuje extrémistické pikle zakuklené džihádistky, nechť na ni dohlédnou bezpečnostní složky státu. Pokud se občanům něco nezdá, nechť se ozvou příslušným institucím, avšak nepořádají hon na čarodějnici, který je hoden středověku a ne moderní demokratické společnosti. Politici, ti pak nechť chrání naši společnost a charakter státního zřízení, a pokud to dělají špatně, zaslouží si, abychom je vyměnili. Pokud se cítíme ohroženi šířením radikálního islámu z důvodu příliš benevolentních zákonů, tlačme na své volené zástupce, ať je změní.

Každý zde tedy má svoji roli, a kdyby byla hrána poctivě, nebyl by důvod ke strachu, neb by se hrálo podle pravidel. Ovšem to, že se česká společnost zase jednou zvedla ke xenofobním výlevům nenávisti, značí, že tu něco šeredně nefunguje. Učitelka s hidžábem je pak v lepším případě lakmusovým papírkem stavu veřejného mínění a v tom horším hromosvodem obecné zloby. Nic neudělala, jen si vzala šátek. Tak proč ten lomoz…?

publikováno: 29. 5. 2013

NEJNOVĚJŠÍ články


Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze“, pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …

Karel Gott, náš český Héraklés

Tenhle týden jsem pochopil, že Karel Gott je náš současný nejdůležitější mytický hrdina. Mýty jsou …

V předklonu před Čínou se blbě myslí za sebe

Minulý týden probíhaly mohutné oslavy 70. výročí založení ČLR a o poznání rozpačitější oslavy 70. výročí navázání …

Sekáček na maso pod čínskými scannery

Promiňte, je to po prvé, co něco píši, takže to asi nebude perfektní. Mám to …

Černooký bača ovečky zatáčá

Je velmi obtížné vnějšímu pozorovateli vysvětlit co se to u nás vlastně děje. Proč zrovna u nás …