Prohlášení nejmladšího účastníka odboje a odporu proti komunismu

Dne 12. května bych se měl účastnit slavnostního předání osvědčení, pamětního dekretu ministra obrany a odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu z rukou ministra obrany ČR.

Na toto setkání nepůjdu, a to z několika důvodů:

1. I 25 let po pádu komunismu řídí Českou armádu, a nejen tu, tehdejší zastánci komunistického režimu, prospěcháři a podporovatelé okupace našeho státu vojsky tehdejšího Sovětského svazu.

2. Ti, co páchali bezpráví na občanech naší republiky, především z řad policistů, prokurátorů a soudců, vesměs dodnes nebyli potrestání. Navíc velká část z nich pobírá nebo do své smrti pobírala vysoké odslužné a důchody. Na druhou stranu velká část odpůrců komunistického režimu žila a žije v nuzných podmínkách. Novodobé dějiny jsou se státní podporou popisovány a připomínány vesměs v duchu, kterému nastupující generace nerozumí a pamětníci nevěří.

3. Aktivitu, kterou jsem za minulého režimu konal proti tehdejšímu zřízení, jsem dělal dobrovolně a s vědomím, že jde o nápravu zkorumpovaného režimu vedeného bandou ideologických lumpů. Obávám se, že dnešní papaláši jsou na tom dosti podobně. Velkým příkladem je právě Ministerstvo obrany, kde je řada vysokých funkcionářů vyšetřována za korupci, úplatkářství, rozkrádání státního majetku a za zneužívání svěřené moci.

4. Během vyřizování mé žádosti o uznání účastníka III. odboje jsem se setkal s naprostou neprofesionalitou těch, co toto právě mají na starosti. Narazil jsem na celou řadu věcí, proč vyřizování trvá tak neúnosně dlouho. Nic z toho nebylo řádně napraveno a neutěšený stav nadále trvá.

5. O uznání účastníka odboje a odporu jsem požádal zejména proto, abych se jasně vymezil od dnešních tzv. bojovníků proti komunismu, kteří své hrdinství projevují vesměs až po 17. listopadu 1989.

Rozhodl jsem se udělat toto gesto s tím, že doufám, že se někteří z novinářů či novinářek, případně politiků či političek, nad shora popsaném zamyslí a začnou se zabývat podstatou věci, a ne předkládanou propagandou, která se stálým opakováním stává jakoby pravdou.

Upozorňuji, že finanční náhradu 100 tisíc Kč, která náleží k ocenění, jsem věnoval na udržení bydlení trvale usídlené romské rodině nedaleko od mého bydliště. Rodina léta žije ne vlastní vinou v tak neskutečně neutěšených podmínkách, že až nelze uvěřit, že je to v podstatě státu, obci a občanským sdružením, pobírajícím subvence a dotace na poli sociálním, skoro jedno.

I přes shora uvedené neklesám na mysli a věřím, že se dá řada věcí v naší zemi změnit. Věřím v novou generaci nepoznamenanou totalitním režimem a v pravdu, lásku a mír.

Stanislav Penc

publikováno: 16. 5. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Proměny pedofilie a mistři myšlení

Časy se mění, zpíval v roce 1964 Bob Dylan. Inu, jak se to vezme. Záleží na …

Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …