Dušičková, barokní a básnická věc

Jezuita Bridel napsal o bohu a člověku – „vedle míst opravdového vzletu duše je tu i dost banálnosti a plochosti“ – jako jinde v životě, řeklo by se…

 

 

 

 

 

 

 

Co Bůh? Člověk?…..

 

Já semotám motání
jako vichr se točící,
pracné pavoukův tkání,
tělo se rozpouštějící:
já mám se klást na máry,
živ jsem s neveselou duší,
pára, blesk i požáry,
opustí i tovaryši.
Já vání a mráz ranní,
jenž se hned sluncem rozpálí,
já jsem červův snídání,
v rubáš mě brzy obalí,
já jsem sám červ ničemný,
co zem préč někam odloží.
Bez zbraně, nah, mizerný,
já jsem jen smrti podnoží.

 

Já jsem přivřená v těle
mrzkost se vší ohyzdností,
mé tělo bude vcele
zeměplazům za dědictví:
já jsem velmi laciný,
nedali by za mě halce,
poněvadž jsem vzat z hlíny,
nedali by ani malce.
Já nad slámu, květ, seno,
jako pléva jsem laciný,
i nad žabí plemeno,
špatnější i nad luštiny:
já pravdy stín zatmělý,
nejsem nětco, než nijakost,
já jsem šat, střep zetlelý,
mrcha, mrva, kůže a kost.

 

Aristoteles stoku
nemohše v moři seznati,
coť já o tom potoku
mohu v Bohu vyskoumati?
Nelze-li pochopiti
tu mořskou sem tam zátoku,
musí mne pochopiti
sama, bude na poskoku.
Když si myslím o Bohu,
což mám dělati, musím díti:
Ach, Bože, víc nemohu,
rač mě v sobě potopiti!
Čím dál o něm rozjímám,
všecken se zouplna točím.
Kam půjdu, Bože, jinám?
Do tvé velebnosti vskočím.

 

Tak, tak, jak nejvíc mohu,
červíček na zemi vzdychám
o všecko-mocném Bohu,
k němužto rychle pospíchám.
Já ten nejmenší cvrček
k nohám trůnu jeho padám,
zeměplazý červíček
cosi v temnostech předkládám!

 

V B. Durychově soukromé edici „Delfín“ vychází tato náboženská báseň českého jesuity XVII. stol., horlivého kazatele, misionáře, askety i ošetřovatele nemocných, který zemřel v r. 1680 nákazou morovou v službě milosrdenství, péčí prof. Josefa Vašici a s jeho bystrým rozborem ideovým, formálním i historickým v závěrečných poznámkách. Před nějakými 20 lety nenalezl jsi v německých literárních dějinách ani slova o německém baroku básnickém – dnes v každé lepší literární historii je obšírně popisován a vykládán. A u nás tomu bylo ještě hůře, poněvadž na českém baroku ležela nadto ještě kletba, že zavinil jazykový úpadek i myšlenkovou zprahlost doby pobělohorské. Toto hledisko není možno dnes již držet a obhájit bez zaujetí a násilností logických, jako není možno již déle provozovat pštrosí politiku a strkat do písku hlavu před zjevy básnicky namnoze silnějšími a výraznějšími než ony z doby předbělohorské. Barok je evropský zjev stylové nutnosti a výraznosti, historicky podmíněný a obmezený, který, jak již varoval Croce, nesmí být přenášen do přítomnosti a zde ztotožňován s různými artistně manýrovanými zjevy jen zdánlivě mu příbuznými; musí být pojímán i vykládán jako historicky uzavřená epocha lidského ducha. Pro pochopení a výklad českého baroku básnického nebylo posud, přes záslužné práce zejména Vašicovy, dost vykonáno; řešení mnoha problémů čeká tu ještě badatele; ale hlavní věcí jest, že se s badáním šťastně začalo a že nové funkční pojetí řeči básnické bylo již namnoze šťastně aplikováno na výklad barokního jazyka českého. Bridelova báseň jest stále obměňovaná antitese relativna a absolutna, províjená nejrůznějšími oblastmi myšlení i cítění, které podivně mísí typickou ekstasi mystiků, vyslovenou také typickou mystickou básnivostí, s výrazy všedními nebo triviálními. Není stejné úrovně; vedle míst opravdového vzletu duše je tu i dost banálnosti a plochosti, zaviněné také nedostatečnou technikou Bridelovou. Bridel nebyl jistě básník-profesionál; tato báseň byla jistě chvatně vržena na papír ve chvíli oddechu mezi dvojí missií nebo dvojím kázáním. To vysvětlí mnoho.

Šaldův zápisník, ročník šestý (1933–34)

 

publikováno: 4. 11. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Už dávno nejde o žádného Šmardu!

Začátkem července jsem napsal článek uvedený otázkou, zda snad tentokrát nepřijde Vítězný únor uprostřed léta. …

Za Rusy můžou Američani – komunisti o srpnu

Od brutálních masakrů československé bezpečnosti, armády a Lidových milicí na demonstracích ze dne 21. srpna 1969 …

Dějiny klanu Klaus, Zeman a Babiš na čtyři šťouchnutí

Lidi neradi opouští svou ulitu a k věcem veřejným aby je tahal párem volů. Z pohodlnosti, z neurčitých obav. …

Na které pozici ty vlastně stojíš, soudruhu?

Předvečer a den vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si Ivan Stránský živě vybavuje: „Ten večer …

Praha, srpen 69 jako Hongkong a Moskva 2019?

Vyjádřil jsem se kriticky k násilnému potlačování protestů v Rusku a v Číně. Sesypaly se na mě na …

Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …

Fake news v českém tisku?

„Finsko: V zemi šťastných vyhráli nacionalisté Navzdory proslulému kvalitnímu školství a pověsti nejšťastnějších lidí světa, kterými jsou …