Máj a Mai

Byl pozdní večer – první máj – Es war spät Abend – erster Mai –

večerní máj – byl lásky čas. Abends der Mai – war Liebeszeit.

Hrdliččin zval ku lásce hlas, Das Täubchen rief zur Lieb herbei,

kde borový zaváněl háj. Der Föhrenhain duftete weit.

O lásce šeptal tichý mech; Von Liebe flüsterte das Moos;

květoucí strom lhal lásky žel, Und blühend log von Schmerz ein Baum,

svou lásku slavík růži pěl, Die Nachtigall sang ihren Traum,

růžinu jevil vonný vzdech. Die Rose schwieg, sie seufzte bloß.

Jezero hladké v křovích stinných Im Sträucherschatten still zerronnen

zvučelo temně tajný bol, Rauschte der See geheimes Leid,

břeh je objímal kol a kol; Das Ufer hielt ihn lang und breit;

a slunce jasná světů jiných Und fremder Welten helle Sonnen,

bloudila blankytnými pásky, Sie irrten durch azurne Strähnen,

planoucí tam co slzy lásky. Loderten dort wie Liebestränen.

I světy jich v oblohu skvoucí Die Welten auch, die höher strebend

co ve chrám věčné lásky vzešly; In ewger Liebe Zuflucht nahmen;

až se – milostí k sobě vroucí Bis sie – sich immer höher hebend,

změnivše se v jiskry hasnoucí – Verloschen still, wie Funken schwebend –

bloudící co milenci sešly. Verirrt, verliebt zusammenkamen.

Ouplné lůny krásná tvář – Der Luna volles Angesicht –

tak bledě jasná, jasně bledá, Bleiches sich Hellen, helles Bleichen

jak milence milenka hledá – Die Liebste sucht, nur er muss weichen –

ve růžovou vzplanula zář; Errötete im zarten Licht;

na vodách obrazy své zřela Sie sah sich in den Wassern stehen

a sama k sobě láskou mřela. Und musste nach sich selbst vergehen.

Dál blyštil bledý dvorů stín, Fern sah man dunkle Höfe scheinen:

jenž k sobě šly vždy blíž a blíž, So kamen sie sich nah, ganz nah

jak v objetí by níž a níž Und lagen bald umarmt schon da,

se vinuly v soumraku klín, Tief, tiefer, um sich ganz zu einen

až posléz šerem v jedno splynou. Im dunklen Schoß der Dämmerungen.

S nimi se stromy k stromům vinou. – Auch Bäume halten sich umschlungen. –

Nejzáze stíní šero hor, Am fernsten liegt der Berge Schatten,

tam bříza k boru, k bříze bor Wo Birke, Kiefer süß ermatten

se kloní. Vlna za vlnou Zu zweit ganz und die Wellen rollen

potokem spěchá. Vře plnou – Den Wellen nach. Nichts bleibt der vollen

v čas lásky – láskou každý tvor. Liebe jetzt fern – zur Liebeszeit.

Přeložil Ondřej Cikán, vyšlo v rakouském nakldatelství Labor, ilustracemi doprovodil Antonín Šilar.

publikováno: 2. 5. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


V režii československých oligarchů – dokonáno

V Česku žijeme v oligarchickém systému. Píše o tom ve svém čerstvém zásadním textu Jan Jandourek. Má pravdu …

Kultura zas jako rukojmí

Pražský primátor Hřib si ze „sesterské smlouvy“ s Pekingem přeje odstranit bod o souhlasu Prahy s politikou jedné …

Justice není spravedlnost

Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, …

Výstavka úspěchů národního… „chozjajstva“

Tak jsem včera zase slyšel, že Babiš je úspěšný premiér. Dokonce nejlepší za posledních 20 …

Venkov jsme nepotřebovali, tak je skoro po něm

Odborník na zemědělství, František Havlát, říká, že stojíme na prahu změny, která by pro naši …

Helikoptérová aféra

Je obecně známo, že dostat se za oponu, od roku 1946 zvanou železná, bylo velmi …

Žádné „dobro“ neomlouvá zlo

Dumat nad vztahem dobra a zla je dosti ošidné, neboť se svým způsobem jedná o individuální, intimní …

Sami si diagnostikujte arogantního blbce, aneb o hybris a Nemesis

Nedělej ty vánočky tak kolosální, aby se ti nerozpadly vlastní mocností, prý říkávala Werichova babička …