Přišlí včas?

Na minulé výstavě Pavla Vošického v Galerii 1 jsem hovořil o neoddělitelné svázanosti jeho tvorby s politikou. Dnes bych se maličko poopravil. Umělec nereaguje ani tolik na politiku jako na dějiny, přesněji na politické dějiny éry totalitních režimů. Začal s tím už v šedesátých letech minulého století, jeho nejvýznamnější práce však pocházejí z let osmdesátých, když už marxleninská utopie spěla k trapnému zhroucení. Za pozornost stojí, že tak rychlý konec tehdy nepředpokládal žádný z vlivných politologů či kremlologů – „kremrolí“, jak říká mistr Vošický. Sám žil od konce šedesátých let ve Spojených státech a neudržitelnost ideologických absurdit sovětské ražby vykreslil jasnozřivěji než tamní skvěle placení analytici.

Myšlení vůdčích vrstev západní civilizace se příliš upíná na představu lineárního vývoje, směřujícího mechanicky od příčin k následkům. Tak přísnou kauzalitu běžná lidská zkušenost nepotvrzuje. Víme, že zanedbatelné příčiny mohou mít ohromující důsledky: v roce 1968 stačilo pár přidrzlých článků a karikatur v českém tisku, aby se dala do pohybu půlmilionová armáda pěti států. A platí to i naopak. Totalitní režimy se vší mocí snažily vytvářet příčiny, které by vedly k požadovaným důsledkům, avšak marně; sociální inženýrství vycházející z vědeckého světového názoru vesměs krachovalo. Exaktní vědy v téže době přestávaly na důsledné kauzalitě trvat. Americký matematik Edward Lorenz přišel roku 1979 s pojmem „efekt motýlích křídel“, jejichž zatřepetání prý může na druhém konci světa vyvolat tajfun.

V dějinách, jaké kreslí Pavel Vošický, žádná přímočará dálnice od příčin k následkům nevede. Vidíme imaginární výjevy, jakési umělé okamžiky, do nichž umělec koncentruje svá vizionářská tušení. Nevysvětluje nám je, ale předvádí. Detaily nakupené v každé kresbě implikují nesčetné významy, k nimž vedou spletité cesty, jako by divák bloudil labyrintem. Každá podrobnost, i ta zdánlivě nejzanedbatelnější, může být klíčem k tajemství dějinného vývoje. Obrazně řečeno, na Vošického obrázcích třepetá křídly bezpočet motýlů. O takto podnícených tajfunech se pak lidstvo dočítalo v denním tisku, potažmo v učebnicích dějepisu.

A ještě jedna souvislost stojí za povšimnutí. Vošického tvorba dospěla k vrcholu v Americe osmdesátých let minulého století, tedy krátce poté, kdy Lorenz ve Washingtonu na zasedání Americké asociace pro vědecký pokrok o motýlím efektu poprvé hovořil. O deset let později se na druhém konci světa strhla bouře, jež smetla komunistické režimy. Obrázky na této výstavě lze vnímat jako ilustrativní aplikaci Lorenzovy teze na politické dění, ale zároveň jako přímou demonstrací její platnosti. Nelze totiž vyloučit, že sám Pavel Vošický daleko za oceánem třepetal křídly své imaginace natolik účinně, že ve staré vlasti přivodil změnu poměrů, jakou nikdo neočekával a jež se dodnes jeví jako zázrak.

publikováno: 20. 8. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …

Jaké máme skutečné problémy

Před necelými deseti lety byla Evropská unie zasažena bouří finanční a dluhové krize, která obnažila skrývané …

Potrat

Trvalo staletí, než začalo být tvrzení, že není otázky, která by nemohla být položena, obecně …