Přišlí včas?

Na minulé výstavě Pavla Vošického v Galerii 1 jsem hovořil o neoddělitelné svázanosti jeho tvorby s politikou. Dnes bych se maličko poopravil. Umělec nereaguje ani tolik na politiku jako na dějiny, přesněji na politické dějiny éry totalitních režimů. Začal s tím už v šedesátých letech minulého století, jeho nejvýznamnější práce však pocházejí z let osmdesátých, když už marxleninská utopie spěla k trapnému zhroucení. Za pozornost stojí, že tak rychlý konec tehdy nepředpokládal žádný z vlivných politologů či kremlologů – „kremrolí“, jak říká mistr Vošický. Sám žil od konce šedesátých let ve Spojených státech a neudržitelnost ideologických absurdit sovětské ražby vykreslil jasnozřivěji než tamní skvěle placení analytici.

Myšlení vůdčích vrstev západní civilizace se příliš upíná na představu lineárního vývoje, směřujícího mechanicky od příčin k následkům. Tak přísnou kauzalitu běžná lidská zkušenost nepotvrzuje. Víme, že zanedbatelné příčiny mohou mít ohromující důsledky: v roce 1968 stačilo pár přidrzlých článků a karikatur v českém tisku, aby se dala do pohybu půlmilionová armáda pěti států. A platí to i naopak. Totalitní režimy se vší mocí snažily vytvářet příčiny, které by vedly k požadovaným důsledkům, avšak marně; sociální inženýrství vycházející z vědeckého světového názoru vesměs krachovalo. Exaktní vědy v téže době přestávaly na důsledné kauzalitě trvat. Americký matematik Edward Lorenz přišel roku 1979 s pojmem „efekt motýlích křídel“, jejichž zatřepetání prý může na druhém konci světa vyvolat tajfun.

V dějinách, jaké kreslí Pavel Vošický, žádná přímočará dálnice od příčin k následkům nevede. Vidíme imaginární výjevy, jakési umělé okamžiky, do nichž umělec koncentruje svá vizionářská tušení. Nevysvětluje nám je, ale předvádí. Detaily nakupené v každé kresbě implikují nesčetné významy, k nimž vedou spletité cesty, jako by divák bloudil labyrintem. Každá podrobnost, i ta zdánlivě nejzanedbatelnější, může být klíčem k tajemství dějinného vývoje. Obrazně řečeno, na Vošického obrázcích třepetá křídly bezpočet motýlů. O takto podnícených tajfunech se pak lidstvo dočítalo v denním tisku, potažmo v učebnicích dějepisu.

A ještě jedna souvislost stojí za povšimnutí. Vošického tvorba dospěla k vrcholu v Americe osmdesátých let minulého století, tedy krátce poté, kdy Lorenz ve Washingtonu na zasedání Americké asociace pro vědecký pokrok o motýlím efektu poprvé hovořil. O deset let později se na druhém konci světa strhla bouře, jež smetla komunistické režimy. Obrázky na této výstavě lze vnímat jako ilustrativní aplikaci Lorenzovy teze na politické dění, ale zároveň jako přímou demonstrací její platnosti. Nelze totiž vyloučit, že sám Pavel Vošický daleko za oceánem třepetal křídly své imaginace natolik účinně, že ve staré vlasti přivodil změnu poměrů, jakou nikdo neočekával a jež se dodnes jeví jako zázrak.

publikováno: 20. 8. 2015

NEJNOVĚJŠÍ články


Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …