Reforma školy

Čekal jsem, že se proti reformě střední školy, jak ji publikovalo ministerstvo školství, ozve jedna nejradikálnější námitka: že jde-li nám o reformu střední školy, začalo se s ní opět na místě nepravém. Ale protože, pokud vím, nikdo tu výtku neudělal, musím ji vyklopit sám. Řekl bych to asi tak, že chceme-li reformovat střední školu, musíme začít s reformou na universitách. Jinak to asi nepůjde z místa.

Prošel jsem ve svých letech tři gymnasia s velmi různou tradicí. Poznal jsem na nich velmi dokonalé učitele, kteří i řeckému tvarosloví nebo algebře dovedli vdechnout cosi, co nás kluky poutalo a k čemu jsme aspoň chovali jistou vážnost. Poznal jsem řemeslné kantory, které jejich vyučovací předmět nudil stejně jako nás kluky a pro něž kterákoliv nauka měla jenom ten účel, aby se z ní dávaly známky. A konečně byli živoucí postrachové, kantorští hnidopiši a pedanti, kteří nám klukům dovedli zprotivit kterýkoliv naukový předmět bezmála pro celý život. Jsou sice lidé, kteří mají vrozený sklon stát se pedanty; ale později jsem na universitě shledal, že jeden ze zvláštních účelů filosofické fakulty je právě výroba školometů.

Každý profesor filosofické fakulty vám ovšem řekne, že posláním jejich učiliště je pěstování věd, a nikoliv výchova středoškolských učitelů; že jejich fakulta je universita a ne jakési vyšší pedagogium. Nuže, myslím, že bychom se na to divně dívali, kdyby například medicínská fakulta o sobě hlásala, že neslouží a nechce sloužit výchově lékařů, nýbrž čirému pěstění medicínských věd; a že jí nic není po tom, jak budou doktoři v praxi léčit. Medicínská fakulta nepustí do praxe medika, který by byl vysoce specializován dejme tomu ve fyziologii krevního oběhu, ale neuměl by tahat zuby nebo zastavit krvácení z nosu. Lékařská fakulta nevychovává učence, nýbrž praktické lékaře; což nijak nebrání jejím profesorům, aby (aspoň někdy) vedle toho dělali vědu.

Středoškolským učitelům svěřujeme mládež na sedm nebo osm let; myslím, že je to funkce stejně důležitá jako funkce lékaře. Ale přitom je universita nevychovává na učitele, nýbrž na klasické filology nebo češtináře nebo matematiky, jako by se rozumělo samo sebou, že kdo se vyučí matematice, dovede ji také učit. Filosof, který byl na universitě honěn pro aoristy, bude pro aoristy prohánět kluky na gymnasiu. Duch hnidopišství a učené pedanterie, který se nevyplení žádnou reformou, začíná se na universitách a ne na střední škole. Tím nemluvím proti tomu, aby universita byla chrámem vědy; naopak každý z nás by si přál té vědecké produkce ještě víc. Ale přednášet neznamená dělat vědu; to znamená učit a vychovávat; nejenom učit vědě, nýbrž učitelství. Universita vychová své žáky tak, jako by se měli živit germanistikou nebo historií; ve skutečnosti se mají živit učitelstvím. Těch skutečných filologů, fyziků nebo dějinářů vyjde z universit malé procento; to, v čem má zdrcující většina ostatních ráda nebo nerada své skromné, ale stálé živobytí, se podobá vědě asi tak, jako berní výpočty Einsteinově teorii relativity.

Kdyby si universitní profesoři jednou upřímně řekli, že na své katedře naprosto nevychovávají a nemají vychovávat učence svého oboru, nýbrž zajímavé nebo vysoce nudné učitele pro normální kluky, snad by si řekli, že se od nich vedle vědy žádá ještě něco jiného; praktické užití vědy pro výchovu lidí. Dalo by jim zajisté dost práce a přemýšlení, než by na to přišli, co vlastně mají svým posluchačům dávat a od nich žádat; bylo by to aspoň ze začátku daleko nepohodlnější než předčítání toho, co už sami nepsali jiní. Tuto reformu nemůže ovšem provést žádné ministerstvo, nýbrž cosi, čemu bychom řekli duch university. Je-li něco nemoderního a nepružného v našich středních školách, obáváme se, že to znamená, že tkví něco nemoderního a nepružného v našich universitách.

Napsáno v roce 1930.

publikováno: 3. 9. 2017

NEJNOVĚJŠÍ články


Fašounem nebo bolševikem pro zisk a pobavení? Možno. Dokdy?

Pětasedmdesát let od konce druhé světové války se znovu ptáme: Jsou formulace v trestním zákoníku týkající …

Neexistující imigranti IV.

Švédští demokraté – co ukazuje jejich příběh?   Úvod Máte před sebou čtvrtou, předposlední část …

Pytlácká hranice (neuvěřitelný příběh)

Další z neopakovatelných životních příhod chirurga a myslivce Otakara Březiny (1919‒2009). Tentokrát ale, milý čtenáři, šťastný …

Kdo se bojí ombudsmana?

Starověká římská republika si za účelem ochrany slabých před zvůlí mocných zřídila institut tribuna lidu, …

Zprávy z mokřadů

Typickým obdobím, kdy ornitologové a milovníci přírody vyrážejí za pozorováním, je spíše jaro a dny, kdy se …

Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …