Kam se poděla diskusní korektnost?

Polemiku vítám, ale upozorňuji na fauly.

Přítomnost publikovala první část mé úvahy s názvem „Kam se má vrtnout liberální demokrat?“.[1] Na to reagoval pan Jan Dlask s polemickým článkem „Naši komouši nejsou švédští komunisti“.[2] Kritiku snáším snadno, polemiku mám rád. Ovšem druhá strana přitom musí zachovávat primární nepsané zákony diskuse, bez nichž tato není možná. Mezi ně bezesporu patří i to, že budu svého oponenta citovat přesně, a tudíž se s ním přít o to, co řekl, a nikoliv o tom, co jsem mu sám vložil do úst.

Panu Dlaskovi však nevydržela diskusní korektnost a integrita ani jeden odstavec, kdy na jeho konci tvrdí toto – cituji: „Marxistická ideologie vyšperkovaná bolševickým vražedným instinktem a ideologie nacistická jsou podle pisatele (takto dle mne) v principu stejné, neboť jejich oběti se počítají ve stamiliónech.“ To je naprostá dezinterpretace mých slov. Každý se může v mém článku přesvědčit, že jsem nic takového netvrdil, ale že jsem řekl toto: „Byly popsány stohy papíru o tom, že marxistická ideologie (vyšperkovaná bolševickým vražedným instinktem) a ideologie nacistická jsou v principu stejné, tj. založeny na nenávisti vůči jiné skupině lidí. Jejich oběti se počítají ve stamiliónech.“ Rozdíl mezi tím, co je prezentováno jako můj výrok, a tím, co jsem skutečně řekl, je nebetyčný. Co si o mě někdo, kdo nečetl můj článek, pomyslí, na to pan Dlask vůbec nebral ohled. A potom – to se to polemizuje jedna radost, když z oponenta svévolně či z intelektuální lenosti nebo nepozornosti, to je fuk, udělám cca v páté větě inkonzistentního blba.

Hlavní notou úvah Jana Dlaska je v podstatě apologetika komunistů. Proti mému tvrzení o nereformovatelnosti komunistických stran vystavěl hotovou pyramidu argumentů, které mají údajně dokázat, že s KSČM paušálně vylévám s vaničkou všechna komunistická děťátka. Jinými slovy tvrdí, že komunisté mohou být takoví skoro sociální demokraté, kteří měli, a mají trošku, trošičku radikálnější požadavky na sociální stát. A rozhodně jsou reformovatelní. Nejen ti švédští, ale i jiní. Stačí ale z této pyramidy vytáhnout takřka jakoukoliv argumentační konstrukci, hroutí se jako domek z karet. Na ploše glosy však mohu vybrat jen několik málo příkladů.

Nejprve k minulosti, o níž pan Dlask píše – (přesně) cituji: „V době studené války vystupovala předchůdkyně švédské Levicové strany veřejně často prosovětsky, i když například invazi armád Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 kritizovala. Před více než deseti lety čelila skandálu, který se týkal odhalení nepříjemných skutečností její spolupráce s jejich honeckerovskými Parteigenossen z SED z Německé demokratické republiky v 80. letech.“ Bum ho. Prosovětsky. Ale vlastně ne, vždyť invazi do ČSSR kritizovali. (A proč? A proč ne odsoudili?) Takže tu zase máme ty hodné kloučky, kteří poklidně vyjednávají kolektivní smlouvy s Volvem, aniž by doma shromažďovali zbraně, jak pan Dlask neopomene zmínit. K čemu by jim taky ty zbraně byly, když švédské i mezinárodní poměry násilnou akci jako metodu politického boje naprosto vylučovaly, se už nedozvíme. Rovněž by to znamenalo jednat proti leninské tezi o nutných společenských předpokladech k ozbrojené akci. Také nepadne nic o tom, co ti rozumní hoši vykvákali svým východoněmeckým soudruhům, což se rovná skrze Stasi rovnou do ouška KGB. Tomu se mimochodem říká vlastizrada.

Dále pak se pan Dlask ptá: „Nesvědčí ale příklady proměněných komunistických stran z Polska, Maďarska a Slovenska, které tyto země pomáhaly dovést jak do EU, tak do NATO, o neudržitelnosti Klenkovy teze?“ Skutečně aktivně pomáhaly, nebo se jen nestavěly do cesty? Ovšem hlavně – to má jako být definiční znak či dokonce důkaz proměny? Nadto to byl holý existenční kalkul. Kdyby se zmíněné komunistické strany, plus zvláště ty z Pobaltí, o nichž je řeč v této souvislosti taktéž, postavily proti národním zájmům, propadly by se do politické nicoty. A co ještě uvážit, že z Moskvy přestaly chodit direktivy?

Nakonec mě přímo uzemnila následující úvaha mého oponenta: „… je pak nasnadě otázka, že nedistancovali-li se švédští sociální demokraté od tiché podpory komunistů a následně postkomunistů od roku 1945 již mnohokrát, proč by to měli činit zrovna v roce 2018?“ Co to je za otázku? Důvod je dle mého přesvědčení prostý – měli by si už konečně uvědomit, že je to skutečně skandál. Jenže co na tom sejde, když komunisté a posléze reformovaní kravaťáci z Levicové strany znamenají klíč do komnat moci?

Komouši švédští se nijak neliší od těch našich, stejně jako od všech ostatních. Je to totiž komunistický způsob myšlení, co je činí nebezpečnými. Jak pan Dlask – až neskutečně naivně – sám dokládá, když o Levicové straně říká: „Má v programu svobodnou ekologicky udržitelnou společnost založenou na idejích socialismu či marxismu a zároveň i feminismu, na demokracii, rovnosti a solidaritě bez útlaku motivovaného příslušností ke třídě, pohlaví a etniku, společnost spravedlivou, v níž nebudou existovat antagonismy mezi muži a ženami. O odstranění patriarchátu se hovoří stejně vehementně jako o odstranění kapitalismu a kriticky je reflektována údajná neschopnost kapitalistické tržní ekonomiky uspokojovat potřeby lidí.“ Tak marxismus s odstraněním kapitalismu a třídního útlaku jdou dohromady s demokracií? A to jako vážně?

14 12 2018 obr7

Georges Mathieu. Polémoine. 1979. wikiart.org


publikováno: 14. 12. 2018

NEJNOVĚJŠÍ články


Anatomie zázraku – kriticky k 17. listopadu 1989

„Abychom zůstali nepoznáni, založíme spolky a strany; a pak máme učitele přemlouvání, kteří rozdávají umělost potřebnou v shromážděních …

Už dávno nejde o žádného Šmardu!

Začátkem července jsem napsal článek uvedený otázkou, zda snad tentokrát nepřijde Vítězný únor uprostřed léta. …

Za Rusy můžou Američani – komunisti o srpnu

Od brutálních masakrů československé bezpečnosti, armády a Lidových milicí na demonstracích ze dne 21. srpna 1969 …

Dějiny klanu Klaus, Zeman a Babiš na čtyři šťouchnutí

Lidi neradi opouští svou ulitu a k věcem veřejným aby je tahal párem volů. Z pohodlnosti, z neurčitých obav. …

Na které pozici ty vlastně stojíš, soudruhu?

Předvečer a den vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa si Ivan Stránský živě vybavuje: „Ten večer …

Praha, srpen 69 jako Hongkong a Moskva 2019?

Vyjádřil jsem se kriticky k násilnému potlačování protestů v Rusku a v Číně. Sesypaly se na mě na …

Klídek! PPF nevstupuje do politiky, ale do fotbalu

Ze zdroje nejpovolanějšího, z úst nejbohatšího spoluobčana (s korporátním sídlem v Holandsku) jsme se s konečnou platností dozvěděli, že …

„Sedm smrtelných hříchů“ prezidenta Zemana

Často slýcháme, a to právě z nedalekých hradních komnat, že nemáme právo protestovat proti zvoleným politikům, včetně …