„České dějiny“ putují po ČR

Unikátní výstava „České dějiny“ putuje v těchto prázdninových dnech po velkých městech naší republiky. Historii našeho národa přibližuje návštěvníkům prostřednictvím figurín v životní velikosti. Potkáte se tady se Sámou, Konstantinem, Metodějem, Přemyslem Otakarem I., Karlem IV., Janem Husem, Janem Žižkou, Janem Amosem Komenským, Rudolfem II., Marií Terezií a dalšími.

Po vzoru Komenského Orbis Pictus chce výstava svým návštěvníkům vštípit střípky z české historie zábavnou a zapamatovatelnou formou.  

Zprvu byla výstava určena výhradně pro školy. Pro děti byly připraveny pracovní listy, plán projektového dne, omalovánky, vystřihovánky, pexesa.

Poslední dva roky je ale výstava otevřena i široké veřejnosti. Letos byla k vidění např. v Náchodu nebo v Hradci Králové, teď o prázdninách míří do Berouna, Příbrami a Strakonic.

Na začátky tohoto projektu jsme se zeptali lektorky výstavy Šárky Dvořákové:

„Začínali jsme s výstavou o pravěku. S tou jsme jezdili v Rakousku, Slovensku, v Čechách i na Moravě. Dětem se moc líbila. Až když viděly mamuta, neandrtálce, oštěp, jak se loví a zabíjí, tak je to logicky přivedlo k závěru, že se na lov mamuta použil jenom oštěp. Lovci tedy nemuseli kopat jámu, jak si to celý náš národ pamatuje od Eduarda Štorcha,“ říká Šárka Dvořáková.

Spolu s manželem se proto rozhodli výstavu rozšířit a zpřístupnit ji i těm generacím, které už do školy nechodí. Na zájem ze strany návštěvníků si nemohou stěžovat:

„Musím říct, že rodiče jsou u nás uvědomělí a děti vedou k tomu, aby měly historii rády. Děti, ty se zeptají úplně na všechno, zajímá je každý detail. To je nejhorší publikum,“ dodává se smíchem.

Všechny sochy a doplňkové makety jsou jedinečné a byly zhotoveny na zakázku. Lidé si neuvědomují, že i výroba replik něco stojí a tak se výstava potýká s tím, že lidé některé exponáty poničí: „Nejvíc trpí keramika a husitské zbraně. Hodně trpí i Karlův most. Nechávám k němu děti přijít zblízka, aby viděly, jak je šišatý a klikatý. Ale aby vypadal realisticky, tak jsme ho nemohli vyrobit nijak masivní, takže je takhle křehký. Proč myslíte, že tu chybí F. F. D´Este a gilotina? No protože mladíci zkoušeli, jak gilotina funguje. Ta k tomu ovšem není uzpůsobena. Rozbili ji tak, že musíme nechat vyrobit gilotinu novou,“ vysvětluje Šárka Dvořáková.

 

Pavlína Havlová: Vaše figuríny mají kostýmy promyšlené do detailu. Marie Antoinetta má na krku krásné hodinky…

Šárka Dvořáková: Hodinky měly pro Marii Antoinettu velký význam. Když se vdala, tak ji doprovodili na hranice, kde byl postaven provizorní dům a v něm musela nechat úplně všechno, co jí připomínalo domov. Vše, kromě hodinek, které dostala od svého otce Františka Štěpána Lotrinského. Měla je u sebe dokonce ještě dva měsíce před svou smrtí. Do hodinek si uschovávala vlasy svých čtyř dětí… Detaily jsou pro nás důležité.

 

Věstonickou venuši máte vyvedenou tak, že je nepřehlédnutelná…

Málokdo si uvědomuje, že Věstonickou venuši nám závidí po celém ve světě. Je to jedna z nejstarších keramických sošek na světě. Je vzácná tím, že má naznačený obličej. Má vlastně celé tělo. Nevíme dodnes, proč venuše takhle vypadaly. Existuje mnoho názorů. Někteří říkají, že to byl symbol plodnosti, další říkají, že modelem byla žena nemocná, jiní říkají, že muži vyráběli to, co neměli – tehdy ženy určitě tlusté nebyly. Našlo se na 27 venuší, ale jenom ta Věstonická je tak nádherná.

 

Setkáváte se i s negativními reakcemi?

I s těmi se setkáváme. Jednoho pána rozčílil náš Hus natolik, že začal kopat do hranice…

 

Co ho tak rozčílilo?

Podle jeho představy byl Hus malý a tlustý, jenomže náš takový není. Ze záznamů víme o jeho postavě pouze tolik, že když měl někam jet, tak nejel na oslu, ale raději šel vedle něj. Tuhle větu napsal on sám. Já ale zastávám názor, že když vás někdo zavře na 8 měsíců do vězení, tak vám nebude dávat vybrané pokrmy. Naopak myslím, že to je ta nejlepší dieta na světě. Když Husa upalovali, dali mu hlavu papírový čepec, na němž byli namalovaní 3 čerti a latinský nápis Toť arcikacíř. Ustřihli mu vousy a svlékli mu kněžský šat. Jeho popel hodili do řeky Rýn, to aby všichni kacíři věděli, že po nich tady nezůstane ani prach. A v roce 1999 církev prohlásila, že se tehdy zmýlila, že Hus žádný kacíř nebyl…

 

Promýšleli jste i velikost postav?

I na to jsme samozřejmě dbali. Naši výtvarníci brali inspiraci z obrazů, ze židlí – ale přesnou výšku některých postav nikdy nezjistíme. Až u Karla IV. se výška odvozuje podle nálezů. Ze Žižky už se našla část stehenní kosti, tak z toho už se mohla výška odvodit. Habsburci, ti byli malí. Ale třeba Napoleon Bonaparte zase tak malý nebyl, měřil kolem 170 cm.

 

Velmi mu to u vás sluší…

To ano. Rozhodli jsme se nedávat ho do vojenské uniformy, že ho tak znají všichni. Ve svátečním ho ale viděl málokdo.

 

Vedle Rudolfa II. stojí kostra…

Rudolfův lékař Jan Jesenius provedl v roce 1600 v Praze první pitvu, takže kostra k Rudolfovi II. patří.

 

Co zajímá návštěvníky nejvíc?

Jan Hus a Jan Žižka. Když dáte dětem do ruky cep nebo řemdih, tak si hned dokáží představit, jakou asi sílu museli tehdejší bojovníci vynaložit. V bitvách tehdy nešlo o život jednoho člověka, ale šlo o život celému společenství.

Jde nám o to, aby si návštěvníci dokázali jednotlivé historické osobnosti nejenom představit, ale aby se také dokázali vžít do jejich situace – aby si uvědomili, že dřív se žilo jinak, než jak se žije dnes. Snažím se jim ty postavy přiblížit tak, aby vypadaly lidsky. Aby jenom nestály na piedestalu, ale aby si návštěvníci uvědomili, že to byli jenom lidé, kteří měli i své chyby.

Dnešní děti historie jenom tak políbí a jdou dál. Málokterý deváťák by dokázal postavy, které tady vidíte, sestavit chronologicky za sebou. Je škoda, že na výuku historie nezbývá ve škole víc času.

Vždyť my Češi máme nádhernou historii! A nelze ji oddělit od historie evropské! Proto tu máme třeba právě i Napoleona nebo Marii Antoinettu. Nakonec kdo byli rodiče Karla IV.? Maminka byla Češka a tatínek byl Lucemburk. Také o tom a mnohém dalším se návštěvníci dozví na mojí přednášce, která k naší výstavě patří.


Jan Hus na hranici.

Císař Rudolf II.   Marie Antoinetta.

Napoleon ve svátečním obleku.     

       Replika Věstonické venuše.   

Repliky husitských zbraní.

publikováno: 21. 7. 2019

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

Editorka Přítomnosti / Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ články


„Intimní rozhovor“ s hlavou Parlamentních listů

Intimního je čím dál míň. Nejen kamerové systémy skoro všude „monitorují“. V těchto mlžných dnech a nocích, …

Mukl, cirkusák a slavný galerista – tři životy Oskara Krauseho

Název kapitoly připomíná banální hodnocení, ale ve skutečnosti to byl občas thriller, občas komedie dell’arte, …

Neslušné návrhy a Mee too

Minule jsem se tu svěřil, že pozapomenuté poznámky z návštěvy Walhally (které se později staly mým …

Žijeme v době Karla Gotta?

Název článku jsem si vypůjčil z titulku, který se nedávno objevil v příloze Práva. Přidal jsem otazník, …

Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …