Zemanovská nenávist se už rozlezla všude

Jak rychle by Ústavní soud konal ve věci podání ústavní žaloby na prezidenta, proč trvá trestní řízení s premiérem tak dlouho a jak se zdraví podepisuje na výkonu mandátu prezidenta, jsme se zeptali senátora Václava Lásky (1974). Došla řeč i na to, že výhrůžné dopisy už dávno nejsou anonymní a že případný pád vlády na podzim může být i k horšímu, nebudeme-li myslet na to, co se stane potom.

Pavlína Havlová: Jaké to je být jedním z iniciátorů podání ústavní žaloby na prezidenta naší republiky?

Václav Láska: Jsem smutný z toho, že to musíme dělat. Udělat to musíme už jen proto, že Senát je jediný, kdo tento krok může udělat. Kdyby jej neudělal, tak by mlčením veškeré konání prezidenta legitimizoval. Máme odpovědnost nejenom za to, co uděláme, ale i za to, co neuděláme.

Po kauze zásahu do justice jsme se s kolegy rozhodli, že to udělat musíme, protože jinak bude prezident nekorigovatelný a ještě bude své ataky vůči Ústavě stupňovat. A to jsme tehdy ještě netušili, že přijde kauza Staněk.

Pokud vedeme diskusi o tom, že prezident koná proti Ústavě, a nic bychom neudělali, tak jako bychom tím říkali, že jeho jednání je v pořádku. Mohl by se tu vytvořit precedens nejenom pro současného prezidenta Zemana, ale i pro prezidenty budoucí. A to by bylo strašně nebezpečné – bylo by to zavedení prezidentského systému bez jakýchkoli pojistek.

Prezidentské systémy v demokratických zemích fungují, ale mají na ně nastavenou Ústavu, zákony, mají tam kontrolní systémy, pojistky. Kdybychom přehlížením konání pana prezidenta prezidentský systém u nás de facto zavedli, byl by to prezidentský systém bez jakýchkoli pojistek a jakýchkoli pravidel. Prezident by nebyl hlavou prezidentského systému, ale stal by se neomezeným vládcem.

Na čem podání ústavní žaloby teď momentálně stojí?

My jsme měli žalobu hotovou i podepsanou potřebným počtem senátorů (tj. 27), sehnali jsme 34 podpisů. Pak do toho ale přišla kauza Staněk, takže jsme znovu otevřeli diskusi o tom, jestli do žaloby nedoplnit i tento bod. Když to dobře v Senátu dopadne, tak příští týden ve středu (24. 7. 2019) by žaloba měla jít na plénum.

A pak to půjde jak rychle?

To bude na jedno jednání. My to vyřídíme během pár hodin. Buď žaloba projde, nebo neprojde. Když neprojde, tak je konec, když projde, tak ji postoupíme Sněmovně a ta má 3 měsíce na to, aby vyslovila souhlas nebo nesouhlas, nebo aby se nevyjádřila. Pokud se nevyjádří, tak má Senát za to, že souhlas nedala. Pokud by Sněmovna dala souhlas, tak by to šlo k Ústavnímu soudu. Ten by to vyřizoval zcela přednostně, ten by byl velmi rychlý. Jde o přednostní typ žaloby. ÚS by ji začal řešit okamžitě bez ohledu na jiné, dříve zahájené řízení. V případě, že by ÚS vyslovil názor, že ústavní žaloba je oprávněná (tj. že prezident porušuje Ústavu), tak přímým následkem by bylo zbavení prezidenta jeho mandátu.

Má vůbec premiér vůli nutit prezidenta v kauze Staněk ke konání?

Myslím, že ve vztahu mezi prezidentem a premiérem hraje velmi výraznou roli fakt, že prezident má právo udělit abolici (vyslovit milost). Jinými slovy má možnost zbavit premiéra Babiše jakéhokoliv trestního stíhání. Premiér Babiš, byť se vydává za silného, tak se trestního stíhání velmi bojí. A to je dominantní bod jejich vztahu, že prezident může premiéra zbavit starostí, které ho velmi trápí.

Pan premiér Babiš se vždycky vydával za silného manažera a najednou je z něj pokorný králíček, s nímž si prezident dělá, co chce. To je překvapivé.

Proč je tak těžké premiéra Babiše z něčeho usvědčit?

Ono to není zase tak těžké. Například kauza Čapí hnízdo má překvapivě standardní průběh. V České republice se obdobné kauzy hospodářského charakteru, ještě s mezinárodním prvkem v tomto daném případě, protože jeden spoluobviněný je cizí státní občan (jeho syn), opravdu táhnou takhle dlouho a případné řízení trvá léta.

Naopak mne mile překvapuje, že doteď běží vyšetřování podle českých standardů. Tak to u nás opravdu je, že řízení trvá dlouho a je složité. Já jsem naopak příjemně překvapen, že ani premiér republiky nemá sílu negativním způsobem jakkoliv do vyšetřování zasahovat.

Kdy se v této kauze dočkáme konkrétního výsledku?

Podle mě je skutek hodně jednoznačný a důkazy, které se dostaly ven, jsou poměrně silné. Spíš bych se přikláněl k tomu, že to odsuzujícím rozsudkem skončí.

Samozřejmě prostor pro obstrukce před soudem je obrovský. Pokud se premiér zasekne, tak bude řízení protahovat čtyři roky a nepravomocný rozsudek může být za 4 nebo až za 6 let. Bohužel takové je trestní řízení. Já ani nevím, jestli je to chyba toho trestního řízení, nebo jestli jsou to prostě zvyklosti našich obžalovaných. Každopádně když chcete, tak můžete obstruovat trestní řízení velmi dlouho.

Myslíte, že vláda nakonec padne?

Myslím, že na podzim ano. Těch problémů má Andrej Babiš tolik – trestní stíhání, audit EU, demonstrace, jeho podnikání – že bych si skromně tipnul, že na podzim se něco stane a že Andrej Babiš už nebude premiérem. Co se stane a jak se to vyvine, nevím, těch možností je moc. Ale nemyslím si, že by příští kalendářní rok byl Andrej Babiš ještě premiérem.

Nebude to pak ještě horší?

Může to být i horší. Může se stát, že si prezident najmenuje svoji úřednickou vládu, která může být ještě o stupeň horší než vláda Andreje Babiše. To se stát může. Víte, je to těžké. Jenom proto, že jeden ze scénářů změny, kterou požadujete, může být ještě horší, se přece nemůžete přestat o tu změnu snažit. Ale musíte myslet na to, co se stane potom, abyste si nevybojovali změnu k horšímu. I to se nám historicky párkrát povedlo.

Jak si prezidentovo jednání vysvětlujete?

Nevidím do hlavy pana prezidenta, ale aniž bych ho chtěl jakkoliv urážet, tak si myslím, že na jeho jednání se podepisuje jeho věk a jeho zdraví. Já sleduju pana prezidenta, dříve premiéra, dlouho. Ostatně když on byl premiérem, tak já jsem byl vyšetřovatelem hospodářské kriminality, byl jsem tehdy na vrcholu kariérního žebříčku a tehdy měl mé sympatie. Líbilo se mi, jakým způsobem vystupuje, jak pracuje. Nastoupil po premiéru Klausovi, který se mi naopak hrubě nelíbil.

Sice už tehdy projevoval některé negativní znaky své povahy (byl štiplavý, uměl urážet, uměl zaútočit), ale bylo to v mantinelech, kdy to bylo sympatické. Ale věk a nemoc (nevím, jaká je to nemoc), se podepsaly na tom, že negativní prvky jeho povahy se silně zintenzivnily. Teď se pan prezident chová jako nenávistná zahořklá osoba, to není dobrý výchozí stav pro mandát prezidenta.

Co si vůbec můžeme dovolit říct o zdravotním stavu našeho prezidenta?

Můžeme s klidným svědomím říct, že pan prezident není zdravým člověkem. Zdravý člověk vypadá jinak. Jakou nemocí trpí, to nevím. Ale dovolím si spekulaci, že ta nemoc, ať už je jakákoliv, se na jeho chování podepisuje negativně. Což je ostatně naprosto přirozená věc, nemocný člověk nebývá nabitý zrovna pozitivní energií.

Pokud vedou prezidenta k výkonu jeho mandátu tyto osobnostní znaky, tak to není dobře. Prezident by měl ukazovat přívětivou tvář, měl by se snažit vyvolávat ve společnosti radost a dobrou náladu, jako to dělal třeba pan prezident Kiska. To je jeho hlavní role.

U nás má prezident reprezentativní funkci, nemá skoro žádné pravomoci k výkonu moci. A právě proto by měl mít roli mediátora politického boje – na takového prezidenta čekáme. Například první prezident Havel to neměl úplně jednoduché vzhledem k tomu, v jaké době byl prezidentem. Dnes by to mělo být snadné, vždyť žijeme v době, která je šťastná, bohatá a bezpečná. A přesto neustále produkujeme spory a nenávist. Připadá mi, jako by nás pálilo dobré bydlo za to, jak dobře se máme.

Jak moc nám prezident svým jednáním škodí?

Z ústavněprávního hlediska bylo jedním z jeho nejzávažnějších počinů jmenování Rusnokovy úřednické vlády navzdory tomu, že tu byl prostor pro vznik klasické politické vlády a její udržení u moci, přestože nedostala důvěru Sněmovny. Tím tehdy fakticky dosáhl toho, že tu dlouho vládla vláda, která nepodléhala Sněmovně (jak říká Ústava), ale podléhala jemu. Zavedl prezidentský systém.

Z lidského hlediska považuji za jeho největší negativum nenávist, kterou přinesl do společnosti. Urážky a vyhrožování byly ve společnosti vždycky, ale teď je to jiné. Dřív mi chodily výhrůžné emaily tak, že byly anonymní. Pisatel si byl dobře vědom toho, že nejedná správně, trochu se za to styděl, a chtěl proto sám sebe utajit.

Ale prezident Zeman tohle všechno začal dělat veřejně, a tak si lidé řekli – když je tady taková osobnost v takové funkci, a může nadávat a urážet, tak my můžeme taky. A tak udělal z hrubosti, z verbálního násilí a z vulgarit ctnost. To je podle mne to nejhorší, co společnosti „dal“.

Dnes mi chodí výhrůžné emaily tak, že se do nich lidé, kteří mi vyhrožují smrtí, normálně podepíšou! Za poslední rok jsem dostal na stovku sdělení, která naplňovala skutkovou podstatu vyhrožování. Když si pak ty lidi například na Facebooku dohledám, tak zjistím, že to jsou lidé, kteří překypují agresivitou a jejich facebookové stránky jsou plné nenávisti ke všemu a ke všem.

Vím, že řada kolegů je na tom stejně. Podávat trestní oznámení ani nemá smysl, to bych nedělal nic jiného. Nemá smysl zabývat se tím z hlediska trestního práva, to si musíme vyřídit ve společnosti sami, abychom se vrátili zpátky k tomu, že tyto věci jsou neslušné a do slušné společnosti nepatří.

Jak vnímáte letošní demonstrace, je vám to sympatické?

Jsou překvapivě úspěšné. Musím říct, že když to začalo, tak jsem si myslel – jedna dvě demonstrace a pak bude konec. Ale to, co se stalo, mě příjemně překvapilo. Klobouk dolů před organizátory i před lidmi, kteří se po těch mnoha zklamáních dokázali nadchnout, zvednout se a na ta náměstí přijít. I to je věc, která mě nabíjí optimismem: dokud bude společnost aktivní, nebo aspoň část společnosti, tak nedopustíme, aby to tady dopadlo hodně špatně.

Na demonstracích se řeší jen to, proti čemu jsme, ale neřeší se tam už, pro co chceme být. Nevadí to?

Ve chvíli, kdy budeme říkat, pro co jsme, tak už nebudeme jednotní. To je pravidlo demonstrací, že to co chceme, musí být vyjádřeno jednoduše a široce – jinak nedáte sto tisíc lidí dohromady. Sedněte si do kruhu deseti lidí a začněte se bavit o tom, jak by měla vypadat česká společnost po Babišovi, a budete mít dvanáct názorů z deseti. Je tedy logické, že na demonstracích se nemůže řešit, co bude potom. To je pak na nás politicích, abychom se postavili k novému úkolu.

Předpokládáte, že u nás proto vzniknou nové politické strany?

Myslím, že to není potřeba. Je to dobře založeno tak, aby současné strany převzaly vládu. Sleduji tady tři silné proudy. První proud je konzervativní (ODS a lidovci). Tipnul bych si, že do příštích voleb půjdou v koalici a že na tom obě strany vydělají, protože pro konzervativního voliče by byly jasnou volbou.

Pak tu zůstanou Piráti, kteří jsou dostatečně silní na to, aby mohli jít sami za sebe. Navíc Pirátům by nikdo koalici nevěřil, Piráti jsou právě proto Piráti. Nedokážu si představit, že by s někým dělali koalici. Také jsou dostatečně silní na to, aby jim neublížilo, že půjdou sami za sebe.

A pak by tu mělo vzniknout nějaké liberální uskupení, které by měl vést STAN, protože ten je teď momentálně nejsilnější. Ostatní strany jako TOPka, Zelení a další, které jsou z liberálního spektra pod pěti procenty, by se se STANem měly propojit do předvolební spolupráce: vyjádřit mu podporu, dostat místa na kandidátkách.

Takže tu máme tři proudy: konzervativní, pirátský a liberální. Myslím, že z toho si každý rozumný volič může vybrat.

Co z toho je přitažlivé pro voliče se silným sociálním cítěním?

To je pole pro STAN. Nejen, že je liberální, ale obsahově bude směřovat do středoleva.

STAN ovšem nemá slovo „sociální“ v názvu, není to problém?

Ano, to je nevýhoda STANu. STAN byla značka, díky níž se vyšvihli nahoru. Teď je to pro ně ale spíš zátěží. Když se jmenujete STAN, starostové a nezávislí, tak tam chybí jednoznačnější ideologie. To, co STANu na začátku pomohlo, že starostové jsou u nás dobře vnímaní, tak teď ho může až brzdit právě proto, že voliči nemají jednoznačnou identifikaci, kam vlastně na politickém spektru patří, ať už mluvíme o tom liberálně-konzervativním nebo pravolevém. A to může lidi opravdu trochu mást.

Co říkáte úspěchu populistů?

Hodně nad tím přemýšlím. Dnešní doba je velmi rychlá, nesmírně složitá, zahlcuje informacemi a ne každému se daří v tom všem se zorientovat. Lidé proto chtějí jednoduché odpovědi, a naopak nesnáší odpovědi, kterým nerozumí.

Tady chybujeme my politici demokratického spektra. Někdy opravdu mluvíme jako profesoři a lidé nám nerozumí. Zato populisté, ti řeknou všechno jednoduše a je jim jedno, jestli je to pravda, nebo není. Spoustě lidí je to sympatické. Rozumí tomu a to je pro ně nejdůležitější. Nezajímá je pak už, co pravda je a co není.

Vám osobně by ústavní žaloba mohla přinést nějaké komplikace?

Pokud by ústavní žalobu označil ÚS za neoprávněnou, tak bych z toho osobní důsledky samozřejmě vyvozovat musel. Nebudu předjímat, ale to by pro mě osobně byl nejhorší možný scénář… Když člověk vyvolá a učiní takhle velký krok, a ÚS by řekl, že žaloba je absolutně nesmyslná, tak to bych si musel sáhnout do svědomí. Naopak v případě, že by žaloba byla úspěšná a prezident by byl zbaven svého úřadu, tak to abych byl na ulici několik týdnů velmi obezřetný.

Práce v Senátu Vás naplňuje hodně?

Já jsem jako samostatný senátor profesionálně zcela uspokojený. Nedokážu si představit, co bych dělal někde jinde. Dva roky jsem byl v Zelených a tam jsem si ověřil, že nejsem stranický typ a že mě stranická politika nebaví. Naopak v Senátu mi to vyhovuje. Velmi rád bych za rok obhájil mandát na dalších šest let. A pak? Pak půjdu do důchodu. (smích)

Budoucnost vidíte optimisticky?

Nutím se k tomu (smích). Protože jinak bych nemohl dělat práci, kterou dělám. Ne že bych byl už starý, je mi 45 let. Ale nechci být pesimista. Chci mít radost ze života a chci vidět optimisticky. Taky mám tři děti a chci i pro ně vidět dobrou budoucnost. Ale pro to je třeba něco dělat.

publikováno: 24. 7. 2019

Pavlína Havlová

Pavlína Havlová

Editorka Přítomnosti / Narozena v roce 1976 ve Vlašimi. Studovala orální historii na Fakultě humanitních studií UK. Ráda oživuje vzpomínky na to, co je už nenávratně pryč. V rozhovorech se snaží zrcadlit životní příběhy lidí, kteří se nebojí žít.

NEJNOVĚJŠÍ články


Nejvyšší čas začít plivat na Václava Havla

Blíží se významná výročí, blíží se čas vzpomínání, rekapitulací, bilancování, hodnocení, přehodnocování a hlavně osobní propagace. …

Tweetová „politika“

Jestli se v něčem dnešní doba liší od té předchozí, pak je to ve způsobu komunikace. …

Strašlivý život Babišův

Důkazů o tom, že Andrej Babiš vědomě devastuje krajinu, likviduje fungující podniky a zneužívá ke svým účelům …

Demokracie neumírají náhodou – puč zpomaleně

Někdy jsou věci jasnější s odstupem; když poodstoupíte od pointilistické malby, tak to, co se zdálo …

Čapkovi mloci jako masoví lidé zničí humanistickou kulturu

V čem tkví Čapkovo proroctví a jeho myšlenky? Samozřejmě, je možné tvrdit, že jako mloci byli …

Panna není pannou

Z rozbité Immaculaty se zachovalo duše dost. Jestli je na něco u křesťanů spoleh, tak určitě …

Greta v továrně na sny (komentář k slovům i emocím)

23. září: Greta Thunbergová má projev na klimatickém summitu OSN v New Yorku. 23. září: Kritikové …

Verše pro poslední lidi o mravencích a vlcích

„Žijeme dnes uboze,“ pravil Milan Machovec. Nijak se nevzrušoval začátkem milénia ani nedojímal výročími listopadu, …