O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních technologií. Při zmínce o naší společnosti jsem ji označil za „prohnilou“. Tento výrok pochopitelně vzbudil mnoho reakcí.

Premiér naší země je bývalým spolupracovníkem StB, tedy orgánu, jehož hlavní činností bylo odhalovat a pronásledovat jakýkoliv odpor vůči totalitě v době totality. Je to, jako kdyby si po druhé světové válce bývalý spolupracovník SS založil stranu, nechal se zvolit do jejího čela a postupně se stal i premiérem.

Zmíněného premiéra obvinila evropská komise EU za to, že dělá politiku, která zajišťuje, aby dotace EU stékaly do jeho kapsy. Je vyšetřován jako podezřelý ze spáchání trestného činu – potvrzeno nejvyšším státním zástupcem ČR. Nadále pokračuje ve funkci. Zřejmě to nevadí dost, jeho strana stále vede v preferencích.

Máme jedinou komunistickou stranu v Evropě, která se neomluvila za svoji minulost porušování svobody a lidských práv, tedy stále neodmítá násilí a vraždy spáchané na občanech v době totality. Tato strana odsoudila nedávné usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy. Tuto stranu stále volí občané do různých postů navzdory tomu, že v roce 1999 naši poslanci rozhodli, že zločiny komunismu – této strany – nebudou promlčeny. Ke dnešku ale zatím ani jeden komunistický zločinec nebyl potrestán. Zřejmě to nevadí dost.

Současné sídlo vedení KSČM sídlí v našem hlavním městě. Ulice nese název „Politických vězňů“. Je to, jako kdyby hlavní synagoga v Berlíně sídlila v ulici s názvem „Goebbelsova“. Zřejmě to nevadí dost.

Prezident naší země nominoval bývalou ministryni spravedlnosti Helenu Válkovou do pozice ombudsmanky ČR, tedy na post, ze kterého se dohlíží – laicky řečeno – na férovost pro všechny občany a jejich kauzy. Pí Válková nominaci odmítla s odůvodněním, že kdysi byla členkou KSČ. „Musíme dopřát sluchu i těm, kteří si myslí, že by to měl dělat někdo morálně bezúhonnější,“ tvrdila sama. Jedná se o ukázkový případ amorálního pragmatismu, při kterém se člověk s takovou minulostí může klidně stát ministryní spravedlnosti a pak být nominován prezidentem samotným na ombudsmanku. Nejdřív minulost KSČ „nevadila“ a najednou „vadí“.

Někteří tvrdí, že to, že lidé mají možnost volit KSČM, je právě důkazem, že jsme demokratická země. Mají pravdu. Stejně tak ale platí, že existence KSČM je důkazem morální prohnilosti. Je to, jako kdyby v německém parlamentu stále figurovala Hitlerova strana NSDAP. Zřejmě nám to nevadí dost.

Mnozí ukazují na jiné demokratické státy, že i v nich je řada problémů a „nepořádků“. Například na to, že v Izraeli tolerují premiéra, který jako u nás čelí trestnímu stíhání; že pokrytectví americké hyperkorektnosti ničí nejen Ameriku, ale celý svět atd. Mají pravdu.

Každá země má své nedostatky. My je máme také. Aby se řešily, je třeba říci nahlas, jaké jsou. Pojmenovat je, zeptat se, jestli je to takhle skutečně v pořádku, anebo jestli jsme s to, s tím něco udělat a určit meze. Jen tak přestaneme žít v této naší schizofrenii, která je tím hlavním důvodem, proč je naše společnost stále v napětí.

Každá společnost funguje jako živý organizmus, stejně jako každý člověk, který má svůj přirozený a proměnlivý zdravotní stav. Naše hlavní nedostatky pramení právě ze schizofrenie současného stavu, tedy z našeho společenského rozdělení. Hlavní příčiny tohoto rozdělení a rozdělování jsou dvě: stále „funkční“ komunistická strana, která reprezentuje nevyřezaný vřed v našem těle, a prezident i další politici, kteří nás rozdělují urážkami jednotlivců a částí společnosti.

Nadávání na ty, kteří z lásky ke své (naší) zemi upozorňují na její nedostatky a nezakrývají je alibismem a výmluvami na současný stav a jeho příčiny, prohnilost jen posiluje. Hrubost, útočnost a naprostá absence schopnosti rozumně diskutovat v komentářích k této problematice přesně dokazuje, v jakém stavu se naše republika dnes nachází.

publikováno: 16. 1. 2020

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti / Martin Jan Stránský se narodil v New Yorku, do České republiky se vrátil po revoluci v roce 1989. Přednáší na LF UK a je aktivním primářem na Yale School of Medicine. Je také spoluzakladatelem a přednostou Polikliniky na Národní v Praze. Založil a vede Kancelář Ombudsmana pro zdraví. Kromě toho obnovil časopis Přítomnost a je jeho vydavatelem. Martin Jan Stránský pochází z významné české rodiny. Adolf Stránský, jeho praděd, byl ministrem v první československé vládě a také založil Lidové noviny. Děda Jaroslav by ministrem spravedlnosti a školství a vydával Přítomnost. Jeho otec Jan byl poslancem.

NEJNOVĚJŠÍ články


Křeček chycený v rádiu

Stanislav Křeček dává jasně najevo, že ochrana slabších ho nezajímá a jejich diskriminaci v roli ombudsmana řešit …

Pěstování rozlišovacích schopností

Způsob, jak spolehlivě odlišit rákosníka obecného od rákosníka zpěvného, je chytit ho a zblízka prohlédnout. …

Léky u nás chybí, kvůli bezuzdnému kšeftu v Číně

Výpadek dodávek autodílů z Číny kvůli viru přežijeme, ale nenechme si nalhat našimi bolševiky, že za …

Neexistující imigranti III.

Imigrační a muslimská otázka v britském politickém zrcadle   Úvod Toto je 3. část pětidílné minisérie mých …

Ve sviňáko! Krásná nebo chytrá?

U normálního člověka se občas zdá, že jeho schopnost uvažování je do jisté míry utlumena …

K výročí náletu na Drážďany

Na základě osobní zkušenosti si myslím, že každý z nás zažije ve svém obyčejném a …

Firma sobě! Aneb za nás čerpá Agrofert.

Naším hlavním problémem není to, že se k moci dostal nějaký lump, nýbrž to, že si …

Kravina, aneb komu věřit?

V padesátých letech, když pod kuratelou sovětských soudruhů českoslovenští soudruzi pověsili několik svých dříve velmi …