Jako bychom měli již dnes umřít

Perská pověst vypravuje: Jakýsi muž kráčel navečer po břehu mořském a tu našel sáček plný drobných kamínků. Probíral se prsty v kamíncích a přitom pozoroval hejno bílých racků, kteří halekali na vlnách. Z dlouhé chvíle a ze zábavy bral ze sáčku kaménky, o nichž si myslel, že je tam nějaké děti nechaly zapomenuté a házel je po ptácích. Jen jeden jediný si ponechal v ruce a donesl domů. Jak veliké bylo jeho překvapení, když při světle domácího krbu poznal nádherně se třpytící diamant ohromné ceny, a když si uvědomil, jaký poklad tak lehkomyslně ztratil a promarnil. Spěchal zpět na mořský břeh, ale ani lítost, ani sebeobviňování nemohly mu vrátit ztracený poklad. Ten ležel na dně mořském a byl mu navždy ztracen.

A tobě, milý křesťane, dal Bůh právě v skončeném roce poklad mnohem cennější, nežli byl onen sáček plný diamantů onoho Peršana. To byly dny tvého minulého života – dny, které zapadly do moře minulosti a více se nevrátí – dny, ve kterých jsi mohl hodně pro Boha a duši vykonat, nebo i duši ztratit. Dne 16. srpna 1851 měl být v Londýně popraven muž Licián Hol. Když byl otázán, zda má před smrtí ještě nějaké přání, prosil úpěnlivě, aby mu byl život prodloužen o čtvrt hodiny, že chce svou duši na věčnost lépe připravit. Přání bylo vyhověno, ale pak soudce zvolal s hodinami v ruce: „Čtvrt hodiny uplynulo, pozor, připravte se!“ a tu začal odsouzený tím úpěnlivěji volat a prosil: Ještě aspoň pět minut!“ Soudce povolil i tu další lhůtu, a když povolený čas již uplynul, odsouzenec více prosil: „Aspoň minutu, aspoň minutu ještě jen jednu minutu!“ I ta mu byla povolena, ale pak již byla poprava vykonána.

Moji drazí! Netřese to vaší duší – touha po čtvrthodině, pěti minutách, po minutě života, aby jich mohl umírající plně využít pro věčnost? A my, co jsme promarnili těch minut, hodin, dní a měsíců v tomto roce a kolik už v dosavadním našem životě? A jak to musí být hrozná bilance pro mnohého člověka, který žil bez Boha a bez víry, který špatně hospodařil s časem svého života. Proto tak důtklivě nás napomíná sv. Pavel: „Bratři, žijte pečlivě jako moudří, vykupujíce čas.“ Čas je drahocenným statkem, a proto ho musíme dobře užívat. Každé ráno je dar, který se nikdy nevrátí, a škoda, věčná škoda každého promarněného dne. Každý den je buď pramenem požehnání, nebo pramenem neštěstí, neboť žít v hříších znamená promrhat drahocenný čas, utíkat pravé radosti, aniž za živa si připravit zoufalé peklo. Ruský myslitel Tolstoj svého času špatným způsobem utrácel drahocenný čas a k jakým výsledkům dospěl? Na kraji zoufalství vidí pošetilost svého počínání zahalenou v indické bajce: Jeden poutník byl pronásledován dravcem a tu v rychlosti skočil do prohlubně. Ale v posledním okamžiku v hrůze spatřil, jak na dně propasti otvírá hrozný netvor svůj chřtán, aby ho polapil a pohltil. Rychle se zachytil keře, který vyrůstal ze skalní štěrbiny. Tak visel mezi dvojím nebezpečím. Nahoře dravec – dole hrozná tlama netvora. Visí – ruce mu umdlévají, síly docházejí a cítí, že za chvilku se zřítí do záhuby. A když pohlédne ku keři, který jej na chvilku zachraňuje, co vidí? Zpod kořenů vylezly dvě myši, jedna bílá, druhá černá, a ohlodávaly kořeny keře, kterého se držel. Poznal, že je ztracen. Tak jsem visel i já ve větvích života, i na mne čuměla saň smrti, bílá a černá myš, den a noc hlodaly větev, které jsem se držel – a tu ho napadlo začít jiný život a zkusit nové krásné štěstí – štěstí křesťana.

I nám ustavičně hrozí otevřená tlama saně-smrti – i na větvích našich životů ustavičně hlodají myši, bílá a černá – den a noc – a nám ubíhají hodiny, dny, měsíce, a uplynul rok … Kolik smutku, kolik bolesti a slz nám přinesls, roku 1949 – kolik radosti a štěstí jsi nám také přinesl – i otevřené huby se na nás dívaly – a jak šťastný byl člověk, který měl hlubokou a pevnou víru, který třeba se slzou v oku mohl říci: „Otče nebeský, ne naše, ale Tvá svatá vůle se staň!“

Už nikdy se nevrátí rok 1949. A přece se vrátí! Vrátí se každému na soudu Božím. Hříšníkům k zahanbení, dítkám božím k oslavě. Byl-li nám rok 1949 časem k pádu, přičiňme se a prosme Boha, aby rok 1950 byl nám po celý rok k povstání, a proto žijme tak, jako bychom měli již dnes zemřít, žijme pečlivě jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný.

Vložte do toho dnešního děkovného chvalozpěvu „Bože, chválíme Tebe“ celou svou pokornou a kajícnou duši i veškeré odhodlání a lásku své duše s nejsvětějším předsevzetím, že dny nastávajícího roku využijeme pro spásu své duše, neboť ten každičký den příštího roku bude cenný jako drahokam. Bude drahokamem ztraceným, když ho promarníme, bude však nádherně zářícím drahokamem v naší koruně věčné, když jej prosvítíme láskou k Bohu, bližním a dobrými skutky. Čiňme dobré, dokud máme čas, aby Pán nás vzal na svou pravici. AMEN.

Proslovil farář J. Toufar L.P. 1949 dva měsíce před svou smrtí.

Více najdete v knize M. Doležala: http://www.kosmas.cz/knihy/175690/jako-bychom-dnes-zemrit-meli/?gclid=CLyKitj98bsCFUiN3godtx8A7Q.

publikováno: 10. 1. 2014

NEJNOVĚJŠÍ články


Pravdivost maleb a nicotnost lidí venku

Jan Zrzavý kdysi vzpomínal na Giottovy fresky v Padově, na to, jak prázdný se mu jevil …

Diagnóza Babiš

Zprávy jsou nyní plné sporů v kauzách kolem premiéra Babiše. Když nastane jakýkoliv politický trapas, tak …

Okraj společnosti je prostě zajímavější než střed

V.S.: Tvá nová kniha Lobotomík se zčásti odehrává v psychiatrické léčebně stejně jako jedna povídka z tvého …

Porno, internet a děti. A co ještě?

O dopadu sociálních sítí na děti a mladistvé se mluvilo na panelové diskusi Jak přežít na …

Jak se máme díky EU bohatí i chudší

V Evropě bude horko. Chladnému počasí navzdory. Pod praporem visegrádské čtyřky vytáhlo 16 členských států …

Kdo chce kýč hledat, najde

Forbes přináší zprávu o tom, jak v anglosaském světě dramaticky stoupá prodej básnických sbírek, kdežto u nás někteří …

Někdy sním o tom, jak přepisuji samizdaty (dnešní studenti k roku ’89)

Jak vnímají události 17. listopadu 1989 studenti, kteří jsou na prahu plnoletosti? Zeptali jsme se …

Předčasné Vánoce ve formátu „Čau lidi“

Jeden můj známý mi přeposlal pravidelnou nedělní chvilku propagandistických manipulací Marka Prchala, které jeho zaměstnavatel …