Jak myslí papež

V příštím týdnu vyjde další knižní publikace, jejíž autor měl možnost vést rozhovor s papežem Františkem. Italský filosof, Massimo Borghesi, ji nazval „Jorge Mario Bergoglio, Intelektuální biografie. Dialektika a mystika“ (Jorge Mario Bergoglio. Una biografia intellettuale. Dialettica e mistica. Introduzione di Guzmán Carriquiry Lecour. Jaca Book, Milano 2017). Obsahuje překvapivá odhalení a vyvrací nemálo panujících omylů, pokud jde o intelektuální zázemí úřadujícího papeže. Její autor, známý italský filosof, přibližuje tuto knihu v rozhovoru s italským žurnalistou žijícím v Argentině, Alverem Metallim, na internetovém portálu Vatican Insider.

„Papeži, který přišel z konce světa, bývá v Evropě a Spojených státech vytýkáno, že není „západní“, evropský a kulturně vybavený,“ říká Massimo Borghesi, který „byl z tohoto omylu vyveden, když si přečetl několik přednášek, které měl Bergoglio koncem sedmdesátých let v Argentině. Obracel se v nich ke svým řádovým spolubratřím uprostřed tehdejší trýznivé politické situace. V Argentině byl režim vojenské junty, která krvavě potlačovala tzv. Lidovou revoluční armádu – Montoneros. Církev byla ve vztahu k tomuto konfliktu hluboce rozdělena mezi přívržence vlády a stoupence revoluce. Podle Bergoglia byla tato drásavá situace výzvou také pro církev, která neuměla sjednocovat. Jeho ideálem bylo katolictví pojaté jako coincidentia oppositorum, tedy sloučení protikladů, jejichž radikalizace nutně vede k nezhojitelnému konflitku. Tento postoj vyjádřil Bergoglio svou filosofickou koncepcí, podle níž se jednota církve, jakož i sociální a politická jednota, zakládá na jakési „dvoupólové“ dialektice, na agónickém myšlení (agón je řecky zápas), které drží pospolu protiklady, aniž by je odstraňovalo nebo sjednocovalo násilím. Mnohost a jednota představují v jeho pojetí dva póly neodstranitelného napětí, jehož řešení se v posledku svěřuje moci Božského mystéria působícího v dějinách. Na tyto póly se odvolává papež v exhortaci Evangelii gaudium, podotýká Massimo Borghesi.

Italský filosof pak v této souvislosti jmenuje jako zásadní zdroj filosofické dílo Romana Guardiniho „Protiklad“ (Der Gegensatz, Versuche zu einer Philosophie des Lebendig-Konkreten, 1925), které česky dosud nevyšlo a které si Bergoglio vybral jako téma svého nedokončeného doktorátu ve Frankfurtu v roce 1986. Stejně důležitým intelektuálním zdrojem je pak myšlení urugayského filosofa Alberta Methola Ferrého (1929-2009), nejpronikavějšího latinskoamerického katolického intelektuála, říká Massimo Borgesi. Nemůže chybět také Lucio Gera (1924-2012) italský misionář v Argentině, který svojí kritikou marxismu a zároveň preferováním chudých přehodnotil tamější theologii osvobození.

„Bergoglio – říká dále Massimo Borghesi – je tedy nositelem originální myšlenkové koncepce, odvozené od katolického myšlení 19. a 20. století spojeného se jmény jako Adam Möhler, Erich Przywara SI, Romano Guardini, Gaston Fessard SI, Henri de Lubac SI. Jen někteří z nich jsou jezuité, ale všichni Evropané. Jde o významnou tradici, kterou nynější papežské magisterium umožňuje objevit a docenit. Tento myšlenkový proud odporuje těm, kteří kritizují Amoris laetitia a obviňují papeže, že je poplatný relativistické, permisivní a pragmatické theologii. V Bergogliově „dvoupólové“ koncepci nelze oddělit Pravdu od Milosrdenství stejně jako vytvářejí transcendentní jednotu dobro, pravda a krása. Kdo kritizuje Františka za údajný subjektivismus a modernismus dokazuje, že nezná jeho myšlení. A stejně tak neznají jeho myšlení ti, kdo jej obviňují z toho, že redukuje víru na sociální aktivismus a zapomíná na prvenství kérygmatu. František naopak ve své programové exhortaci Evangelii gaudium výslovně tvrdí, že chce vrátit evangelní zvěsti její prvenství před etickým důrazem, který během posledních desetiletí v církvi převládal, ale přitom podporuje katolíky v jejich sociálním nasazení. Nedopouští se žádné redukce: jde o dva póly napětí, které je pro katolíka charakteristické. Pevnými body je transcendence vzhledem k politickému nasazení, jakož i prvenství víry a milosti vzhledem ke každé dějinné realitě. Papež tak střeží určitou „mystickou“ pozici upřednostňující myšlenkovou otevřenost před jakoukoli ideologickou a systematickou uzavřeností a to všechno ve vztahu k Bohu, který je vždycky větší (Deus semper maior).“

A pokud jde o kritiku Bergoglia za jeho údajný perónistický populismus, Massimo Borghesi odpovídá:

„Kdo takovouto kritiku formuluje, nezná jeho myšlení dobře. Papež kritizuje absolutizaci kapitalistické ekonomie, zbavené jakýchkoli etických norem, jak se prosadila v časech globalizace. Není však »populistou«. Jeho sympatie k perónismu, který se vyznačoval vnímavostí k sociálním otázkám, netřeba zaměňovat za přesvědčení o spásonosnosti ideologické politiky. Z tohoto hlediska stojí za zmínku, že Bergoglio se v 90. letech odvolával na spis De civitate Dei. Augustina si bral jako vzor, když kritizoval politicko-theologické modely, v nichž je církev kompromitována politickou mocí, ať už levicovou či pravicovou. V tomto bodě se plně shoduje s Ratzingerovou interpretací Augustina. Nynější publikace objasňuje tyto a četné další body Bergogliova myšlení, které byly pro evropské publikum dosud ve stínu a staly se zdrojem kontroverzí. Doufám tedy, že bude užitečná, říká Massimo Borghesi, autor nové biografie Jorge Mario Bergoglia, na které se papež František podílel poskytnutím rozhovoru.

Zpráva pro Radio Vaticana

publikováno: 6. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


O jedinečného člověka, ne o obecné principy se bojuje

…V dobách komunistické totality bylo na akademické půdě a na veřejnosti přípustné pouze marxisticko-leninské učení a jiné filozofické směry bylo možné pouze kritizovat jako nepřijatelné. Filozofové vykázaní z univerzit se scházeli a pokračovali ve své …

Po čem se pozná psychopat…

Psycho je horor, psychosomatika obor. Jestli nevíte, odkud se bere až fyzická ztrhanost člověka ze společnosti některých našich bližních ve vedoucích funkcích a jejich řečí, poslyšte slova psychosomatikova (DB): „Když ke …

Jak se peče nedorozumění

Nerozumíme si schválně? Doufám, že ne. Pokud si rozumět chceme a potřebujeme, nesmíme chtít vyhrát ve sporu nějakým podvodem. Taktika argumentace, věřím, že nezáměrná, v textu Pavla Mareše se stala obvyklou, …

Držte si klobouky, bude to fičet

Pětačtyřicetiletý pedofil souzený v Michiganu za přechovávání dětské pornografie se hájil tím, že se cítí jako osmiletá holčička. A když se tak cítí, má prý právo se tak chovat a být tak posuzován …

Město vidím veliké…

Nedávno jsme v Přítomnosti uveřejnili báseň Evy Dřízhalové o Praze, kterou navštívila po letech. Báseň naší zahraniční dopisovatelky v detailech nápadně připomíná báseň Jana Hanče. Pro srovnání uvádíme, jak viděl …

I na módní přehlídku došlo… (o staročeské pouti v Prackově)

Neděle 8. září 2019. Den, kdy Prackov opět zazářil v plné kráse. Členové Spolku přátel prackovské kapličky už od začátku roku připravovali a propagovali letošní 100. výročí založení kaple P. Marie. Vrtkavé …

Dějiny Ruska ve zkratce

Když Lenin zemřel, ukázalo se, že druhá osoba ve straně, soudruh Trocký, je zrádce. Soudruzi Kameněv, Zinovjev, Bucharin a Stalin soudruha Trockého svrhli, vyhnali z Ruska a pak zavraždili. Ale po několika letech …

Budem šťastní, nebo „uměle inteligentní“ blbci

Jsme vcelku méně šťastní než naši rodiče. Proč? Jak budou vypadat děti těch dvou, co proti sobě sedí na lavičce, v hospodě nebo v kavárně a čumí každý do svého mobilu? …