Díky že můžeme!

(Obraz oslav 17. listopadu v Babišovinách.)

V Mladé frontě Dnes o události referují na druhé stránce (otvírák je věnován tomu, že víceletá gymnázia selhala. V Lidových novinách se v otvíráku věnují tomu, jak stovky českých dětí mění pohlaví (nejde o samovolný biologický proces, ale o uvědomělou volbu). Na první stránce je ovšem foto. Vlastní zpravodajství je až na čtvrté stránce.

Oba listy referují o oslavách poměrně stručně a shovívavě. Velkou část zabírá fotodokumentace. Jsou tam jakési nepřesnosti. Např. Ondřej Leinert tvrdí, že Mirek Topolánek mluví o obraně hodnot první republiky (Pokud vím, mluví o obraně „první polistopadové republiky“). Ve shovívavém duchu se nese i rozsáhlejší článek Pavly Franzkiové v MfD v rubrice Praha. Dává „správnou“ atmosféru na Národní, kde se lidé nenechali rozladit „aktuálními náladami“(!) do kontrastu s Václavským náměstím, které „bouřilo“ (zvláštní je, že o tom, jak bouřilo, se z toho v článku dvakrát moc nedozvíme). Autorka zdůrazňuje horem dolem, že všichni, zejména mladí účastníci vyjadřovali vděčnost za to, že tam mohou být, protože dříve (tedy za totáče, kdy byli ještě na houbách) to nešlo. „Díky že můžeme“. Možná by bylo dobré myslet na to, co nemůžeme už teď a co nebudeme moci za pár měsíců; a dále, a že to, co můžeme (říci na veřejnosti to, co si myslíme) není vymoženost, nýbrž samozřejmost. „Celý den na Národní provázela příjemná a přátelská atmosféra. Žádné velké protesty se tady nekonaly… Mezi českými vlajkami se na Národní nejčastěji objevovala vlajka Evropské Unie. Sem tam mohli přítomní narazit i na někoho, kdo hrdě nesl transparent vyjadřující nesouhlas s vládou Miloše Zemana. Těchto osob bylo ale skutečně minimum a potkat je byla spíše náhoda… Lidé, kteří na Národní třídu přišli, občas vyjadřovali nespokojenost se současnou politickou situací. Ale zároveň i vděk za to, jakým směrem se události po listopadu 1989 ubíraly. Stejně jako Pavel Eiselt, který byl tehdy ve čtvrtém ročníku vysoké školy. „Mohu porovnat a skutečně ten rozdíl je obrovský. Jsem velmi rád, že moje děti mohou cestovat a nemusí se bát říct svůj názor. Jednoduše mohou dělat to, co ony samy chtějí.“ uvedl.“ Tak sláva. Je to vlastně i návod, jak má listopadová sláva vypadat v příštích letech.

A není tomu nakonec náhodou tak, že se organizátoři podle toho už trochu předem zařídili?

Napsáno pro Události B.D.

publikováno: 20. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Šašek nebyl trapný a vůbec skvělý cirkus

Neváhejte, nečekejte, představení začíná Cítíš tu vůni? To piliny v manéži dýchají a klauni se přitom smějí a děti se radují, že přijde zase klaun a ukáže šaškův um. Vidíš tu …

Evropský pocit schází, solidarita není, je volný handl

Z čeho se v lidech může narodit sounáležitost se svou evropskou vlastí? Sounáležitost přirozená, živá a velkorysá? Rakouský spisovatel odpovídá takto (DB): „Pocit příslušnosti k nadnárodní struktuře se může rozvinout ze dvou zkušeností. Na …

Obrana syrských Kurdů

Na jaře roku 2016 jsem vystoupil na obranu syrských kurdských milicí na plénu EP: Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem …

Vážený Měscký Úřade!

V rámci sexuálních experimentů konaných pod vlajkou lických i nelických práv (Grant. č. 8645231245-N564-2020) jsem se rozhodla zakusit sex s kancem divokým a proto se nyní cítím býti sviní divokou, aniž použiju antikoncepci …

Pro a proti stávce učitelů

„Co ti učitelé dnes vůbec chtějí, my jsme taky dělali jenom za tisícovku…“ zaslechl jsem od penzionované učitelky. Ale také následující: „Takže: co si to oni z toho Milionu chvilek vlastně …

Vítěz bere vše

Předseda vlády to má vždy s vlastní mediální prezentací snadnější než ostatní politici. A je-li to premiér doslova posedlý svým mediálním obrazem, tak nám své aktivity všeho druhu servíruje téměř nepřetržitě. Motivem …

Nestyďte se, že jste humanisté

Podle Bartoloměje patriarchy Konstantinopole se po roce 1989, kdy ve světě zkolabovaly komunistické režimy, šířilo přesvědčení, že konec studené války znamená definitivní vítězství liberální demokracie západního vzoru a že vítězství …

Vidíme se přes zvláštní menšiny

Divadlo má s dalšími věcmi udržovat jakousi kontinuitu duchovního života země a tím znovu a znovu oživovat, obnovovat a kultivovat samotnou identitu národního společenství. To samozřejmě neplatí jenom o divadle, to platí i o filmu, výtvarném umění …