Pravda je ve hvězdách

Čas od času je dobré, a pro mentální zdraví jistě prospěšné, vyklouznout sám ze sebe, ze svého češství, evropanství i lidství. Co mám na mysli? Alespoň na chvíli se zbavit pyšných iluzí, podle nichž je člověk pánem tvorstva, Západ vrcholem civilizace, Češi národem nevšedním a já zřejmým středem vesmíru. Říká se, že takového stavu lze docílit rozličnými cestami. Někteří volí tu meditační, jiní se oddávají józe, dechovým cvičením, půstům, usebrání se v modlitebně, anebo soustředěním na titěrný plamínek svíčky. Možností, jak dosáhnout cíle, je zkrátka vícero. Třeba můj soused. Minulou sobotu večer během návratu z pohostinství visel na plotě v nepříliš pohodlné pozici, a přesto volal do noci: „Pravda je ve hvězdách!“ Obdobný výrok si lze samozřejmě vyložit všelijak. Navíc v sobotu večer u chatrného vesnického plotu.

Na druhou stranu ve hvězdách alespoň jedna pravda vskutku vězí. Výborně ji vystihl ve svých satirických románech na témata science fiction, život a vesmír, britský scenárista a spisovatel Douglas Adams. Svá díla psal na přelomu 70. a 80. let a jmenují se Stopařův průvodce Galaxií. V jednom z nich jsou právě tyto, z našeho výše nastíněného pohledu klíčové věty: Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce. Kolem něj ve vzdálenosti zhruba 150 milionů kilometrů obíhá zcela nepodstatná modrozelená planetka, na níž formy života vzešlé z opic jsou tak úžasně primitivní, že se dosud domnívají, že digitální hodinky jsou celkem šikovný nápad.

Jinými slovy návod, jak vyklouznout sám ze sebe a třeba jen na chvíli a jiným způsobem nahlédnout pravdy o důležitosti a výjimečnosti nás tvorů vzpřímených, lze mnohdy objevit i v dobré knížce.

publikováno: 22. 11. 2017

NEJNOVĚJŠÍ glosy


„Nějaký děti tu nebudou…“

(Mohorita, Klausové, Zlámalová, Vondra, Best a další dospěláci) „K Listopadu 89 se vyjadřuje málo reprezentantů tehdejšího režimu,“ zaznělo na Vltavě při referencích 30. výročí. „To musí být nějaká mejlka,“ řeklo by se …

K listopadu 1939 a dál

Blíží se 17. listopad. Protože historická kontinuita sahá poněkud dál než do roku 1989, rád bych se s něčím svěřil. Nikdy jsem neuvěřil adoraci Edvarda Beneše. Člověka, který byl chodícím ztělesněním …

Pohltí hrdost i 17. listopad?

Zahrne nakonec tento způsob hrdosti i 17. listopad? Prvním krokem bylo jeho letošní přejmenování. A zase: bude se hlučně a okázale oslavovat, aby se nemuselo a možná ani nesmělo mluvit o tom, kam jsme se …

K tomu našemu 17. listopadu

Cítím se jako poslední z Mohykánů. Pokud vím, jsem ojedinělým příkladem žijícího člena rodiny, která sloužila přes čtyři generace svobodnému českému a československému lidu. Můj pradědeček Adolf založil Lidové noviny, byl prvním …

Lůzu volí zase jenom lůza

čím dál tím víc mě bolí jak paměť krátkou máme cítím stesk vojáka v poli já nezapomínám jak tu ostnatými dráty bolševická lůza omotala dráty a vysála víru z nás …

Šašek nebyl trapný a vůbec skvělý cirkus

Neváhejte, nečekejte, představení začíná Cítíš tu vůni? To piliny v manéži dýchají a klauni se přitom smějí a děti se radují, že přijde zase klaun a ukáže šaškův um. Vidíš tu …

Evropský pocit schází, solidarita není, je volný handl

Z čeho se v lidech může narodit sounáležitost se svou evropskou vlastí? Sounáležitost přirozená, živá a velkorysá? Rakouský spisovatel odpovídá takto (DB): „Pocit příslušnosti k nadnárodní struktuře se může rozvinout ze dvou zkušeností. Na …

Obrana syrských Kurdů

Na jaře roku 2016 jsem vystoupil na obranu syrských kurdských milicí na plénu EP: Pane předsedající, vloni na podzim jsem navštívil Rodžavu, území severní Sýrie ovládané Kurdy. Byl jsem hostem …