Poslední majstrštyk jednoho proměněného mozku?

V souvislosti s nadcházejícími debatami mezi zbývajícími kandidáty na úřad prezidenta se v médiích objevily spekulace, kdo si toho druhého „namaže na chleba“ a proč. Porazí veliký rétor Zeman Drahoše anebo ne? Podobné odhady nechme stranou, ostatně uslyšíme to už brzy. Zaujaly mě však argumenty ve prospěch Hradního pána: letitá zkušenost, vysoká inteligence, sice pomalý, ale právě proto pregnantní, verbální projev neboli schopnost přesně pojmenovat. Dnes bych na ně odpověděl podle pořadí: možná, bejvávalo, ano i ne. Zápor ne z toho důvodu, že lež přece není přesným pojmenováním. I když té za posledních pět let steklo z Hradu do podhradí takové množství, že se pro 1 985 547 Zemanových voličů proměnila v pravdu. Při vší úctě k právu na odlišný názor si tak velké kolektivní poblouznění nelze vyložit jinak. Ale i to nechme stranou.

Cílem těchto řádků je proniknout k mozku vítěze prvního kola prezidentské volby. Co lze od jeho nervových a gliových buněk pod zvrásněnou šedou kůrou v nejbližší době očekávat? Že v těchto tajemných zákoutích mysli proběhla v průběhu let a desetiletí zřejmá proměna, není třeba dokazovat nějakou neurologickou diagnózou. Stačí si porovnat Zemanovy názory například z rozhovoru pro týdeník Mladý svět z roku 1990 s těmi současnými. Pro ilustraci uveďme třeba jeho přesnou analýzu kuponové privatizace. „Představte si, co by se stalo, kdyby se majetkové kupony rozdaly. Pořídíte si za ně akcie, zjistíte, že vám první rok nevynášejí dividendy, ale máte v rukou třeba milion investičních korun. Přijde za vámi nenápadný pán a řekne:,Prosím vás, ty podniky se nevzpamatujou, tady máte za akcie padesát tisíc.’ Viděli jste už člověka, který by netleskal, když dostane něco zadarmo? A kdo si myslíte, že takové akcie skoupí? Právě těch pět procent obyvatel, kteří mají hotovost. Bývalá nomenklaturní mafie. Takže by se také mohlo při této privatizační technice mimo jiné krásně stát, že struktury, které zmizely z politické scény, se najednou zadním vchodem objeví na scéně ekonomické.“ Anebo dnes znovu aktuální věty o české společnosti. „V každém člověku je vedle touhy po svobodě také touha po řádu… A nám samozřejmě hrozí riziko, že se opět semkneme do davu. Ten dav bude stát na druhé straně barikády, než stával, ale bude to tentýž dav. Proto bychom se měli vyhnout všem davovým psychózám, všem populistickým náladám. Tato společnost, které bylo několikrát v historii pouštěno žilou tím, že nejlepší část její inteligence emigrovala, stojí před poměrně silným rizikem, že jakmile bude zbavena jednoho krotitele, začne si sama hledat jiného. Kohokoliv nabízejícího sílu, právo, pořádek, a samozřejmě nádavkem prosperitu – a jen tak mimochodem i spravedlnost. Ovšem spravedlnost v tom jediném správném výkladu.“ A do třetice všeho dobrého: „(…) obávám se, že nastane doba, kdy se budeme spojovat s těmi, kteří milují prostá a jasná řešení typu vyhnat všechny Židy, Cikány, Vietnamce, Kubánce a Rumuny a bude v Československu dobře.“ Jenže to všechno patří do zmíněné kategorie bejvávalo! Nadto to byl sám veliký rétor, kdo naplnil svá slova činy, vedoucími k tomu, před čím varoval.

Představme si proto situaci, jak budou nervové a gliové buňky dnešního Hradního pána reagovat na fakt, že oproti předpokladům bude muset opustit návrší nad Vltavou a opět zamířit mezi své plebejce? Leccos už naznačila volba prezidenta v roce 2003, kterou Miloš Zeman tehdy prohrál díky svým spolustraníkům z ČSSD. První impulsivní reakcí po oznámení výsledků byl okamžitý útěk z Hradu, kde zhrzený kandidát nechal i navzdory chladnému počasí svůj zimák a čepici. Sotva se trochu uklidnil, ohlásil brzkou pomstu. Vznikl tak legendární seznam zrádců, které měla čekat nesmiřitelná odplata. Tentokrát okamžitý útěk z Hradu asi nenastane. Mandát Miloše Zemana vyprší až 7. března o půlnoci. Sestavovat seznam dejme tomu tří milionů voličů, kteří dají hlas jeho vyzyvateli, rovněž asi nebude. Ovšem mstít se za svou porážku bude moci z funkce prezidenta ještě měsíc a půl. Možnosti sice nemá velké, ale jednu důležitou mu ústava zaručuje. A to článkem 62, kde pod písmenem g stojí, že prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní stíhání nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo…

Sněmovna by se tak mohla ocitnout v situaci, kdy druhý pokus o vyslovení důvěry bude udělovat vládě premiéra nezatíženého kauzou Čapí hnízdo. Byl by to danajský dar nejen poslancům, ale i Andreji Babišovi. Rádoby očištěn, avšak až do konce života poznamenán pochybnostmi, jak to s těmi dotacemi přesně bylo.

publikováno: 17. 1. 2018

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Počty mrtvých jako argument nevkusu

Věděli jste, že vybombardování Drážďan bylo: Jako u ostatních měst v cestě na Berlín pro ulehčení postupu Rudé armády vyžádáno Stalinem na Jaltě. Zničením vojensky důležitého cíle uzlového nádraží a vojenských …

Křesťanský brutalismus

Žula, diorit, záměrně zanechané stopy hornickými kangy, velikostní akcentace dlaní a prstů, další stopy po řezání elektrickými vidiovými kotouči a další atributy spjaté se socialistickým brutalismem. Lze vysledovat, že podjedinný …

Proč Západ tolik toleruje netoleranci islámu?

Na otázku, zda je islám náboženství míru, odpovídá Ayaan Hirsi Ali záporně. Volá po změně náboženské doktríny islámu, která stojí především na násilí. Přehlížením tohoto faktu mají podle ní obyvatelé …

Za vraždění na hranicích

Štrougal a Jakeš se třeba dostanou k soudu, díky úsilí kolektivu Platformy evropské paměti a svědomí a jeho bývalé ředitelky paní Neely Winkelmannové, ale měli bychom uchovat v paměti naivní, nebo zrádnou, každopádně dodnes neblaze …

Jak Billy s cejchem ADHD začal mít školu rád

Článek pana Honzáka „Jak dusit skřivánky“ mě přiměl k napsání článku o americkém Billym. Kdysi ke mně chodíval do ateliéru malý baculatý pihovatý kluk, jmenoval se Billy. Do školy totiž rád nechodil, …

Hysterie na sítích jsou nejnebezpečnější virus

Někteří se ohradili proti mé glose, v níž porovnávám koronavirus s několika jinými nemocemi. Samozřejmě že by se žádná infekční nemoc neměla podcenit. Přestože má každá epidemie svoji „křivku”, může se stát, že …

Hlavně nehrotit! Palogika srabů.

Volbu Křečka za ombudsmana provázelo výmluvné mrlání: „Kdyby to tak nehrotili.“ Prý hrozba demonstracemi Milionu chvilek v případě zvolení Křečka na některé poslance zapůsobila tak, že mu dali svůj hlas. …

Pro jedno ano ne se bít

Zdeněk Bořek-Dohalský z Dohalic ve vzpomínce Ferdinanda Peroutky: Jeho největší politickou výchovou byla znalost českých dějin, a uprostřed drobné všední práce nikdy nepřestával toužit po velkém činu. Jako do duše nikoho jiného …