Poezie na FB, o pomněnkách a barvínku…

Návrat k lepším věcem neznamená jednoduše z prostředí moderních technologií ke knihám, od FB a Youtubu ke gramofonu.

Čím to je, že třeba některé příspěvky Václava Jamka na jeho facebooku hravě obstojí vedle sterilních textů v dnešních „lepších“ novinách i knihách, co dostaly Literu? No to je jedno. Je radost číst tam třeba o pomněnkách a barvínku (DB):

„O tom, jak se náš pohled na svět mění kvůli tomu, jak slovo zní. Francouzi i my přirovnáváme jasně modré oči ke květinám. Pro nás jsou to pomněnky: jejich světlá modř určitě patří k tomu nejkrásnějšímu, co v naší květeně máme, pro mě také díky oné jemné žluté korunce uprostřed květu. Vlídně nám zní i význam toho jména: vytváří mezi námi a modrookou osobou pomyslné pouto nezapomnění.

Francouzi to ale mají jinak. Pomněnka jim nic neříká, i když se jim její rozkvetlé trsy či celé porosty v lese určitě líbí. Jenže francouzština si pro pomněnku nevytvořila vlastní slovo, dokonce ani latina si pro ni nevytvořila vlastní slovo, říká jí řecky „myosotis“, a tak jí říká i francouzština. Dokonce ani žádný lidový název pro ni jsem nenašel; takže jen vzdělanci mají jisté povědomí o tom, že Němci ji spojují s pamětí. A slovo „myosotis“ nemá pro Francouze žádnou básnickou hodnotu, ze všeho nejvíc je cítit lékárnou. Opis podle němčiny, „Ne-m’oublie-pas“, tomu nijak nepomáhá. A už vůbec chuděrce pomněnce neprospívá, když zjistíme, že to její řecké jméno znamená „myší ouško“. Kdopak by asi chtěl mít oči jako myší ouško?

To jméno jí prý Řekové dali podle tvaru listů. Byli snad slepí? Listy viděli, a květy ne? Modrookých jich asi moc nebylo. Navíc – buď musely být ve starém Řecku tuze ušaté myši, nebo kdo ví, co za pomněnku zaměnili. Pomněnka má listy poměrně protáhlé.

Francouzské modré oči se podobají jinému květu, a k tomu bychom je nepřirovnávali zase my: barvínku menšímu. Slovo „barvínek“ sice říká něco o barvě, ale to může být kdejaká barva, i červená (králík) nebo žlutá (ďábel), takže modré oči by splakaly nad výdělkem. A plakat by nepřestaly, kdyby se dozvěděly, že starší název pro barvínek je brčál, protože brčál si Češi navykli spojovat s barvou zelenou, dokonce tou nejzelenější, snad zase podle listů, i když listy brčálu zářivě zelené zrovna nejsou; jsou však vždyzelené. Takže brčálové oči bychom si sotva představovali jako modré (protože nejsme Japonci, kteří prý ty dvě barvy nerozlišují, předpokládám, že jenom v jazyce).

Krom toho je u nás barvínek-brčál známý především jako trvalka hřbitovní, a kdo by si přál, aby pohled do jeho očí trvale připomínal hřbitov? Ani starý lidový název „andělské očko“ už ničemu nepomůže, on ho už nikdo ani nezná.

Francouzům se barvínek naopak tuze zamlouvá, protože má krásné, tajemně básnické jméno „pervenche“. „Les yeux pervenche“ zní dokonce úchvatněji než „pomněnkové oči“. Kvůli tak uhrančivému jménu se zapomene na všechno, na hřbitov i na dosavadní milenku, a jde se jen za těma očima. Však ten název prý vznikl pofrancouzštěním magické formule „vinca pervinca“, skýtající sílu přemožitelskou, nebo možná také ze slovesa „vincire“, spoutat.

Když jsem se pídil po dalších poznatcích o barvínku, zjistil jsem, že dříve byl řazen mezi rostliny brčálovité, kdežto dnes se počítá do čeledi „toješťovitých“. To slovo jsem viděl dnes poprvé a dost jsem tápal v tom, co má asi tak znamenat. Usuzoval jsem že jde nejspíš o velikou skupinu rostlin, kterou bych mohl označit názvem „to ještě neznám“. Ale dozvěděl jsem se, že jde o rovněž velikou skupinu rostlin převážně subtropických a tropických, kam patří mj. oleandr, a protože jsou to rostliny tropické, dostala čeleď jméno podle severoamerické rostliny jménem toješť, což mi pořád neujasňuje, jak na to čeští názvoslovci přišli, protože na Indiány bych to nesváděl.

Ale využití idiomatické už vidím: „Můj miláček má oči pomněnkové, ale povahu toješťovitou“ („to ještě nevím“)…

Mimochodem, díky alkaloidu vincaminu v listech má prý barvínek vlastnosti léčivé, je dobrý proti vysokému tlaku a rozšiřuje cévy (vasodilatace), zejména v mozku, takže pomáhá s neurologickými potížemi stáří, zvl. s poruchami soustředění a paměti. Takže už brzy asi začnu pobíhat po hřbitovech a rvát to lupení na hrobech, zatím ještě cizích.“

Vinca Pervinca

publikováno: 17. 4. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Pomník z roku 1980 je „symbol vítězství“ Rudé armády z roku 1968,

skrytou výhrůžkou Maďarskem (1956). V tom samém roce (1980) předešel sovětské okupaci Polska generál Jaruzelski vyhlášením stanného práva. Pomník Koněva byl postaven v roce 1980, tedy dvanáct let po ruské okupaci naší země, …

Česko-polská výstava o pádu režimu a disentu

V úterý 1. října rozezvučí starobylou Vodní tvrz v Jeseníku legendární písně Karla Kryla v podání jeho bratra Jana. Zahájí tak dvojjazyčnou výstavu s názvem „Nebyli jsme sami / Nie byliśmy sami“, kterou k 30. …

Cena za to, že Zeman něco plácne

Můžeme podobně jako Karel Schwarzenberg vtipkovat, že na existenci samostatného Kosova se může Zeman poptat u českých fotbalistů, ale zahraničně-politicky to taková bžunda není. … Kosovo rozhodně není příkladem klidné, bezpečné …

Anděl strážný

Nedožité šedesátiny Maria Kotrby (1959–2011) měly být zhodnoceny výstavou v Galerii hlavního města Prahy, ale kulturátoři hlavního města jeho oslavu zrušili ve prospěch výstavy  agenta StB a nonšalantního profesora Bedřicha Dlouhého …

Začínáme dělat správnou zahraniční politiku?

To znamená politiku opačnou než tu, kterou prosazuje Božkov z Hradu? Mám na mysli rostoucí (nejen český) odpor k nekalým praktikám Číny. Začalo to primátorem Prahy Hřibem, který odmítl uznat doktrínu „jedné Číny.“ …

Trumpova administrativa pomalu požírá dosud nedotknutelné

Ignorance prezidenta Trumpa a blbost, s jakou přehlíží všechno živé (jak lidi, tak přírodu), už nemá mezí. Těžko pochopit, že takový psychopat může být prezidentem. Příroda, o které se poslední dobou hodně mluví, …

Pomezná – od ministeriálů k dnešku

Přímo na hranici Chebska a Bavorska se ještě po druhé světové válce nacházelo množství sídel s bohatou historií a památkami upomínajícími na ministeriální minulost oblasti. Poválečný odsun a následné vztyčení železné opony ale proměnil …

Miliardářům bude soudcem Jidáš

Co mne se týče, zamýšlím knihu — jež bude možná mou příští knihou — o Penězích. Jsem živen Písmem svatým a biblickou exegesí. Toť můj základ, můj pravý základ. Deset let svého …