„Všechno jsme udělali správně,“ říká Carola Rackete

Kapitánka Sea Watch 3 Carola Rackete[1] si stojí za svým rozhodnutím vplout bez povolení do přístavu na Lampeduse. Neměla jinou možnost, zdůrazňuje v rozhovoru pro magazín německé veřejnoprávní televizní stanice ARD Panorama.

Rozhovor vedla Madia Kailouli. Se svým kolegou Jonasem Schreijägem doprovázeli několik týdnů kapitánku Rackete a její tým v plavbě po Středozemním moři.

Panorama: Paní Rackete, tady na Sicílii se potkáváme na utajeném místě. Proč se setkáváme právě zde?

Carola Rackete: Jeden důvod je, že mám v úterý další slyšení, proto jsem se rozhodla zůstat v Itálii.

A druhý, že se kvůli událostem z minulého týdne objevilo několik lidí, kteří byli velmi kritičtí, kteří mě ohrožovali. Proto jsme došli k závěru nezveřejňovat, kde se nacházím.

Panorama: Jaké výhrůžky jste obdržela?

Rackete: Jsou to výhrůžky všeho druhu: od fyzického násilí až po zabití.

Panorama: Mohlo by se stát, že po slyšení budete obžalována. Čelila byste se tomu?

Rackete: Ano, samozřejmě. V případě, který neočekávám, že by byla vznesena obžaloba, tak jí samozřejmě budu čelit, protože nejpozději během soudního řízení počítám s osvobozujícím rozsudkem.

Panorama: Proč jste zachraňovala lidi před libyjským pobřežím, ačkoliv byla na cestě k tomuto záchranářskému zásahu i libyjská pobřežní hlídka?

Rackete: Ano, libyjská pobřežní hlídka skutečně převzala koordinaci tohoto nouzového případu – prostřednictvím e-mailu. My jsme na to odpověděli a zeptali se, kdy pobřežní hlídka dorazí. Je zajímavé, že jsme obdrželi odpověď až v době, kdy už jsme u nouzového případu byli.

Jedno je zcela jasné: ve chvíli, kdy víte, že někde nastal stav nouze, máte povinnost pomoci. Pluli jsme tedy na místo a byli jsme první loď, která dorazila.

Když už jsme měli všechny lidi na palubě a věděli, kolik je mezi nimi dětí, žen nebo zraněných, napsali jsme čtyřem různým zemím e-mail: libyjské pobřežní hlídce, která přece převzala koordinaci, Itálii, protože tam se nacházel nejbližší bezpečný přístav, Nizozemsku, protože se plavíme pod jeho vlajkou a Maltě, to spíš ‚pro forma‘, protože se tam také nacházel bezpečný přístav v blízkosti.

A poprosili jsme, aby byla domluvena koordinace bezpečného přístavu. Na to se nám až pozdě večer ozvala libyjská pobřežní hlídka a navrhla nám, abychom pluli do Tripolisu. To jsme nemohli v žádném případě přijmout, k tomu existují i soudní rozhodnutí. Je to v rozporu s Ženevskou úmluvou o uprchlících a také Evropská komise jasně řekla, že Libye – celý stát Libye – nemá žádný bezpečný přístav. Koneckonců se jedná o zemi nacházející se v občanské válce.

Panorama: Jak reagovaly ostatní země na odmítnutí dopravit uprchlíky zpět do Libye?

Rackete: Tak v podstatě nereagovaly vůbec. Celé následující dva týdny jsme naráželi pouze na hradbu mlčení. Když jsme adresovali konkrétní dotazy Itálii a také Maltě, a o něco později také Francii, obdrželi jsme pokaždé pouze odmítavé odpovědi.

Panorama: Nabízí se otázka, proč jste nepluli do některého z přístavů v Tunisku nebo Maroku. To jsou přece jen země, do kterých jiní lidé jezdí na dovolenou.

Rackete: Lidé, kteří jezdí na dovolenou, jsou turisté. Na palubě ale máme osoby s velmi specifickými životními příběhy – a v Tunisku neexistuje žádný standardizovaný azylový systém. Amnesty International na základě zkušeností, které tam uprchlíci zažili, soudí, že tam žádný bezpečný přístav není.

Panorama: Potom jste rozhodla přece jen vplout do přístavu na Lampeduse – i bez povolení. Proč jste učinila toto rozhodnutí?

Rackete: Rozhodnutí se zakládalo na expertíze posádky, také na expertíze mediků, kteří mi řekli, že se situace každý den zhoršuje a že na palubě máme mnoho lidí, které nemohou ošetřit. A také psychologická situace se stávala neúnosnou. To zažívali členové posádky, kteří byli denně v neustálém styku se zachráněnými a tyto lidi už znali.

Někteří migranti se na nás obrátili a prakticky žádali o dohled, protože měli sebevražedné myšlenky. Byly tu výhrůžky, že skočí přes palubu. Hrozily hladovky. Bylo to skutečně tak, že situace na palubě byla psychologicky extrémně vyhrocená a my jsme se ocitli v bodě, kdy už jsme s celou posádkou nemohli zaručit bezpečnost uprchlíků.

Panorama: Když jste připlula do přístavu na Lampeduse, najela jste do policejní lodě. Ohrozila jste lidi?

Rackete: Jednalo se o nehodu. Je to zřetelné i z videozáznamů. Samozřejmě že v žádném okamžiku neexistoval záměr způsobit jakoukoliv kolizi. Loď italské Guardia di finanza se nám postavila aktivně do cesty ve chvíli, kdy jsme chtěli přirazit k molu.

Panorama: Jak si myslíte, že bude vypadat budoucnost civilních námořních záchranných operací?

Rackete: Očekávám směrodatný rozsudek. V zásadě jsme ho obdrželi už minulé úterý, protože dochází k závěru, že právo člověka na bezpečný přístav a lidské životy, které jsme zachránili, mají větší cenu než nárok národních států na jejich teritoriální vody.

Panorama: Jaké důsledky z uplynulých týdnů vyvozujete zcela osobně sama pro sebe?

Rackete: Myslím si, že jsme na naší misi udělali všechno správně. To nejdůležitější nakonec je, že jsme zachránili celkem 53 osob a dopravili je do bezpečného přístavu.

***

[1] Carola Rackete se narodila 8. května 1988 v šlésvicko-holštýnském Preetzu a vyrůstala v dolnosaském Hambührenu. Na Vysoké škole Jade v Elsflethu vystudovala nautiku, později absolvovala management ochrany přírody na Edge Hill University v britském Ormskirku, mluví několika jazyky. Pracovala jako námořní důstojník mj. na výzkumné lodi Polarstern Institutu Alfreda Wegenera, na lodi Meteor, jejímž provozovatelem je Univerzita Hamburg, na lodích Greenpeace a British Antarctic Surveys. V r. 2016 se poprvé podílela na záchranářské misi humanitární organizace Sea Watch u libyjských břehů. Mise, která je tématem rozhovoru, se zúčastnila jako náhradnice za kapitána, který na poslední chvíli vypadl. Svou motivaci k záchraně migrantů před severoafrickými břehy popsala v rozhovoru pro italský deník La Repubblica slovy: „Mám bílou barvu kůže, narodila jsem se v bohaté zemi, mám správný cestovní pas, směla jsem navštěvovat tři univerzity a ve 23 letech jsem získala diplom. Cítím morální závazek pomáhat těm, kteří neměli moje podmínky.“ (Zdroj: Wiki)

publikováno: 16. 7. 2019

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Ráno na šichtu a ze šichty hned zase do korekce

Představujeme vám Miroslava Hampla (nar. 1932), laureáta na cenu Paměti národa 2019: Jako devatenáctiletý mladík nastoupil v květnu 1952 do jáchymovských uranových dolů, aby si odpracoval roční brigádu v těžkém průmyslu. V dole …

Co dělá slepici slepicí?

Se slepicemi jsme příbuznější, než bychom si bývali mysleli! A měkké „i“ je tu na místě, pánové…  „Pomineme-li peří. Když se my lidé srovnáváme s jinými živočichy, nejčastěji jako své blízké …

Střídání nenažranců s fanatiky pohání dějiny

Existují dva lidské typy ohrožující soužití: oportunista, v jiném jazykovém registru barbar, a fanatik. Pojí je pupeční šňůra: bezmezná nenažranost barbarů vyvolá moralizující vlnu, na níž surfují fanatici. Jakmile se fanatici …

Já si to teď možná vynahradím!

Andrej Babiš – O svém členství v KSČ řekl: „Prosím vás, v komunistické straně bylo 1,7 milionu lidí, já jsem byl řadový člen a asi jsem byl prospěchář, protože byla určitá výhoda být …

Miloš Zeman a „rekondiční pobyt“ v ÚVN: lež a mlžení

Deníky upozorňují na to, že prezident našeho státu je nyní (opět) zadržován v ÚVN v Praze jako pacient. Proč? Prý se jedná o „rekondiční pobyt“. Jako lékař a občan této země upozorňuji …

Výročí s devítkou a statečnost nemnohých

Připomínám jedno malé výročí velké statečnosti. V roce 1939 nás zaplavila vlna rudých praporů s polámanými kříži. Národ byl zdeptán, sražen na kolena a zklamán marnými nadějemi na pomoc zvenčí. A v tuto dobu …

Komu patří státní pocty? Zvolíte svědomí nebo pohodlí?

Svědomí podle Jiřího Suchého je hlodavec. Podle výstižnější definice je to něco, co nám sice nezabrání hřešit, ale nedovolí nám mít z hříchu plné potěšení. O umělcích se říká, že jsou …

Zůstanu svůj! Na tom nejvíc…

Většina lidí si svou potřebu konformity ani neuvědomuje. Žijí v klamné představě, že sledují své vlastní myšlenky a sklony, že jsou individualisté, že dospěli k svým názorům na základě svého vlastního myšlení – a že jen shodou okolností jsou jejich názory stejné …