Divokým Kurdistánem

Kurdistán jsem navštívil mnohokrát. Turecký, irácký, íránský i syrský. Navštívil jsem relikty kurdského osídlení v Arménii a Ázerbájdžánu. Kurdové jsou největší národ na světě, který nemá svou státnost. V době, kdy se dělila Osmanská říše, neměli svého Masaryka, který by jim státnost vybojoval.

Naposledy jsem Kurdistán navštívil v době syrské války, v říjnu 2015. Nemohl jsem tam nebýt – v zahraničním výboru (AFET) Evropského parlamentu jsem se situací Kurdů zabýval soustavně. V souvislosti s tím se vyvíjel i můj vztah k Turecku. Včetně vztahu Evropské unie k Turecku. Turecko si podalo přihlášku do EU už v roce 1987. Vstupní rozhovory s Tureckem zahájila Evropská unie v roce 2005. Navzdory tomu, že některé země EU byly proti (Rakousko). Odpůrci přijetí mají mnoho argumentů: Turecká politika vůči Kypru či Arménii, fakt, že většina tureckého území neleží v Evropě a především národnostní politika Turecka. V jednadvacátém století je absurdní, že se národnostní politika Turecka opakuje. Arménskou genocidu 19. století dělala Osmanská říše i pomocí kurdských nájezdníků. Kurdské hamídie tehdy masově vraždily Armény. Po dvou stech letech se pak právě Kurdové stali obětí turecké nacionalistické politiky.

Ukázalo se, že navštívit kurdskou Sýrii není tak obtížné, jak by se zdálo. Schůdná je cesta z východu. Do autonomního iráckého Kurdistánu nepotřebujete vízum, respektive ho automaticky dostanete na letišti v Erbilu. Na syrskou hranici v místech, kde ji tvoří řeka Tigris, se dostanete za pár hodin taxíkem. Přes Tigris se tu pro pěší vede přívoz, auta, včetně těžkých kamionů, přejíždějí hranici po pontonovém mostě.

Děkuju dávnému příteli Yektovi Uzunoglu, kurdskému lékaři žijícímu v České republice, že celou cestu napříč Mezopotámií zorganizoval a celou cestu mne doprovázel. Kurdské milice zajistily transport. Poskytly nám pět pickupů. Asi desítku samopalníků v kuklách. Na jedné toyotě stál těžký kulomet. Cílem naší cesty bylo Kobani. Úmyslem syrských Kurdů bylo dokázat, že ovládají silnici, která vede z irácké hranice přes Kamyšli až k Eufratu, tj. napříč celou Rodžavou. Co může být lepším důkazem než to, že se poslanci Evropského parlamentu na cestě dlouhé přes tisíc kilometrů nic nestane? Brali bezpečnost vážně: několikrát za den mne pro zmatení nepřítele přesazovali z jedné toyoty do druhé.

Krize nastala před Kobani. Naše ozbrojená kolona před soumrakem narazila na překážku. Islámský stát, který zde na západě Rodžavy ovládá okolí silnice, vykopal napříč silnice příkop. Zřejmě ho hloubili ve spěchu. U výkopu zapomněli bagr. Zpozoroval jsem lehkou nervozitu našich ozbrojenců. Výkop se nedal objet. Po krátké poradě jsme se rozhodli jet do Kobani dlouhou objížďkou. Několik hodin jsme bloudili přes vesnice ovládané Islámským státem. Do štábu milicí jsme dorazili hluboko v noci.

Město bylo zničeno v bitvě o Kobani (arabsky Ajn al-Arab), která trvala od 13. září 2014 do 15. března 2015 vojenskými silami Islámského státu. Hlavní tíhu obrany města nesly jednotky YPG, podporované pešmargy z iráckého Kurdistánu. Zásadní byla letecká podpora USA. Bitva začala přepadením města Islámským státem. Stojí zato uvědomit si, že město leží na území dvou států: Turecké republiky a Sýrie. Je rozděleno zdí. Obránci z YPG nám ukazovali záběry, z nichž je zřejmé, že část útoku sil Islámského státu přicházela z území Turecka.

***

Text (resp. doslov k povídce Šarlatová královna) jsme s laskavým svolením autora převzali z rukopisu knihy Sedmero královen, kterou vydá koncem března 2020 nakladatelství Zeď.

publikováno: 9. 11. 2019

NEJNOVĚJŠÍ články


Svatovavřinecké vidění světa

Zemřel filosof Roger Scruton, který viděl jasně i jiskru vína i velkopolní prokletí české krajiny. …

Umělá inteligence, Absolutno a jiná nebezpečí na planetě R. U. R.

Vloni jsme si připomínali výročí smutného odchodu Karla Čapka, letos si připomeneme 130 let od …

O té naší prohnilosti

Nedávno mě pozvali na rozhovor do Reflexu, ve kterém jsem upozornil na neurologické dopady moderních …

Odpovědné občanství – odkaz Jana Palacha

Dnes je tomu padesát let, kdy se student UK Jan Palach sebeobětoval, aby otřásl vzmáhající …

Zimola bájí o zrádcích

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola je údajně na cestě z ČSSD. Cítí se zrazen podobně, …

Strachem chyceni v bublinách

Strach je nejsilnější emoce. Nejde o přirozený a zdravý strach, který nás varuje před nebezpečím. …

Zimní vzpomínka na život v Protektorátě Böhmen und Mähren

Opravdu je zvláštní, když člověk dosáhne relativně vysokého věku, jak z paměti začnou vystupovat některé vzpomínky, …

Těžíme z toho, že nemáme EURO? Montujem auta a děláme chemii

Zní to jasně – těžíme, že nemáme. Politická masírka to jede jako kolovrátek už léta. …